S kapacitou lůžek jsme na maximu, říká Blatného náměstek Černý

Datum vydání: 1. 2. 2021
Zdroj: Lidovky.cz
Autor: Michal Bernáth

Zatím ani jednou v průběhu pandemie neklesla rezervní kapacita lůžek intenzivní péče v Česku pod hranici 18 procent, s nástupem nakažlivějších mutací viru se to však může měnit. „Zmíněnou mutaci u nás máme a dle mého názoru nezáleží na tom, nakolik je teď rozšířená, za nedlouho beztak nejspíš bude převažovat,“ říká Vladimír Černý, náměstek ministra zdravotnictví a koordinátor kapacity intenzivní péče v nemocnicích.

Lidovky.cz: Znepokojily vás zkazky o tom, že v chebské nemocnici bylo kvůli akutnímu nedostatku lůžek intenzivní péče potřeba vybírat pacienty, kteří se dostanou na přístroje? Na začátku ledna to na sociálních sítích líčil primář tamního interního oddělení Stanislav Adamec, tehdy napsal, že „bylo nutné selektovat pacienty, které na intenzivní péči dáme a které necháme na standardním oddělení prakticky umírat na těžký covidový zápal plic“. Lůžek máme v zemi přece dostatek, je to tak?
Záleží na tom, čemu říkáte dostatek. Musíme hovořit o takzvaných funkčních lůžkách, tedy o těch, jež jsou provozuschopná z hlediska personální vybavenosti. Právě chybějící personál je to, co nakonec určuje faktickou kapacitu nemocnic.

Lidovky.cz: Celá kauza tedy mohla pramenit z toho, že v Chebu měli pocit, že už to personálně nezvládají?
Za sebe nechci používat termín „kauza“, pokud nemáme k dispozici objektivní a průkazné informace. Pocit nemožnosti řešit aktuální situaci kolegové mít jistě mohli, situace v nemocnicích je pro všechny zdravotníky již řadu měsíců extrémně náročná. Neznám detaily předmětné situace, jen z médií, což pro mě není průkazná informace. Nicméně hypoteticky – pokud kolegové v Chebu měli pocit, že musejí takto postupovat, jsou jistě připraveni svůj postup zdůvodnit.

Lidovky.cz: Čili byste řekl, že v takových případech může jít o selhání jednotlivce, ale neodhaluje to větší systémový problém…
Nemohu to nazývat selháním, když k tomu nemám dostatek informací. Jedině po pečlivém vyhodnocení celé situace lze dělat závěry, zda šlo o selhání, či nikoliv, zda byly využity všechny možnosti lůžkové kapacity v České republice, či ne. Pokud vím, zatím všechny žádosti o umístění pacienta zaslané na Národní dispečink lůžkové péče (NDLP) byly vždy vyřešeny a ještě nikdy se nestalo, že by pacienta nebylo možno umístit. I za cenu, že se pacienti musejí mezi nemocnicemi převážet.

Transporty pacientů mezi jednotlivými nemocnicemi v kraji jsou denní součástí činnosti zdravotnické záchranné služby a v současnosti logicky jejich počet významně narůstá. Jestliže v kraji již nemají možnost pacienta umístit na odpovídající lůžko, krajský koordinátor intenzivní péče kontaktuje NDLP, jehož úkolem je zajistit umístění pacienta v rámci kraje či mimo něj.

Lidovky.cz: Z toho, co říkáte, tedy plyne, že budou-li všichni lékaři postupovat korektně, nemělo by k situaci, již líčil chebský primář Adamec, vůbec dojít?
Bez znalosti detailů a okolností situace může být má odpověď jen obecná. V danou chvíli je kontaktování NDLP s požadavkem umístění pacienta to jediné správné řešení situace, kdy ve vaší nemocnici nemůžete umístit pacienta.

Lidovky.cz: Ministr zdravotnictví Jan Blatný (za ANO) projevil o chebský případ značný zájem, tvrdil, že nechá celou věc prošetřit. Probíhá nějaké šetření?
Osobně nevím o žádném šetření. Je však možné, že podniká něco po své linii, to nemohu vyloučit.

Lidovky.cz: Kde v systému národního dispečinku leží povinnost jednat aktivně? Mají se mu ozývat s žádostmi krajští koordinátoři?
Všechny žádosti z nemocnic o umístění pacienta mimo běžnou praxi by měly směřovat na krajského koordinátora intenzivní péče. Využití NDLP je pro situace, kdy koordinátor není vlastními silami schopen pacienta umístit v rámci svého kraje. Koordinátoři mají poměrně velké kompetence. I kdyby se nemocnice, jež místo ještě má, „zasekla“ a uvedla, že pacienta z jiné nemocnice v kraji nepřijme, formální rámec role mu umožňuje přijetí nařídit, pokud je v daném zařízení odpovídající místo.

Lidovky.cz: Má však koordinátor možnost skutečně sledovat v reálném čase, co se v dané nemocnici děje, nebo to musí být až onen špitál, který k němu vyšle impulz, že situaci už nezvládá?
Záleží zejména na tom, jak koordinátor svou pozici pojímá. Ze své zkušenosti vím, že koordinátoři intenzivní péče jsou v denním kontaktu se všemi nemocnicemi v daném kraji. Výměna informací o situaci mezi nemocnicemi probíhá na úrovni krajského koordinátora velmi intenzivně, ve většině krajů systematicky, kromě jiného i cestou pravidelných online konferencí. Oni znají lokální situaci v kraji nejlépe, to nelze nahradit žádným pohledem na data v NDLP.

Lidovky.cz: Tedy to nakonec spadá až na samotné nemocnice, aby podávaly co nejpřesnější obrázek o svém stavu. Pokud je problém, koordinátor se to musí dozvědět od samotné nemocnice.
Primárně to tak je.

Lidovky.cz: Nemohl tak zmíněný případ z Chebu spočívat právě v tomto? V chybném toku informací?
Nemohu posoudit, jak probíhala komunikace mezi nemocnicemi v Karlovarském kraji a krajským koordinátorem. Ten kraj je specifický, síť primární péče je poddimenzovaná, existuje tam dlouhodobý deficit nemocničního personálu, dle nepřímých informací nejspíš vyšší než kdekoliv jinde a jde o problém, který existoval již před koronakrizí. Uvedené faktory kvalitu péče ovlivnit mohou.

Lidovky.cz: Kdo v rámci řetězce – myšleno od konkrétního lékaře až po dispečink – ručí za to, že nedojde na údajný „chebský“ scénář?
Za konkrétního pacienta zodpovídá vždy nějaký konkrétní lékař. Kdo má zaručit, že nedojde k „chebskému“ scénáři, neumím bez bližších informací o předmětné situaci posoudit. Pokud však v Chebu k nějakému šetření dojde a bude-li situace prokázána, pak dle mého názoru jedna z prvních otázek bude, zda byly vyčerpány všechny možnosti pro umístění pacienta. Bude pak na daném lékaři, respektive nemocnici, jestli svůj postup dokáže obhájit.

Je nutné ale opakovaně zdůraznit obecný princip, že intenzivní péče má být poskytnuta jen u těch nemocných, kde lze přínos takové péče očekávat, a že nelze klást rovnítko mezi kriticky nemocným pacientem – jak nakaženým covidem, tak i tomu s jinou nemocí – a automatickou indikací přijetí na pracoviště intenzivní péče.

Lidovky.cz: Vstupuje do odpovědnosti lékařů fakt, že na covidová oddělení jsou přesouváni lékaři, jejichž odbornost je úplně jiná?
Odpovědnost má posuzovat právník, nikoliv lékař. V současné době působí na tzv. covidových odděleních často i lékaři jiných odborností, například ortopedi či lékaři ORL, jinak to teď ani není možné. Je logické, že pečuje-li o pacienta lékař, jehož odbornost je odlišná než lékařů na odděleních typu JIP/ARO, může být kvalita péče nižší, než když by o něj pečoval patřičný specialista. Ani to však nemusí znamenat automaticky péči non lege artis, neboť ta je určena mimo jiné i konkrétními podmínkami a objektivními možnostmi lékaře, respektive daného pracoviště.

Lidovky.cz: Dostali jste se za dobu fungování lůžkového dispečinku do hraničních situací, které otestovaly limity systému?
Za celou dobu činnosti NDLP neklesla rezervní kapacita lůžek typu JIP/ARO v ČR pod 18 procent. To však neznamená, že mezi kraji nejsou velké rozdíly. Bavíme se spolu v poledne 27. ledna a dle údajů ze systému NDLP nemají kupříkladu v Plzeňském kraji v tuto chvíli ani jediné lůžko volné pro covidního pacienta, přestože je uváděná kapacita 18 volných lůžek pro intenzivní péči.

Lidovky.cz: Pokud by se tedy právě teď v Plzni objevil někdo se závažným průběhem covidu a vyžadoval lůžko, musel by být přeložen do jiného kraje?
Teoreticky ano, ale je tu ještě možnost uložit jej třeba na lůžko a přeložit jiného, stabilnějšího pacienta, případně lze uložit nemocného na lůžko, které není v daném zařízení určeno pro covidové případy. Nese to však s sebou celou řadu konsekvencí, například nelze garantovat, že covidem nenakazíte ostatní pacienty na oddělení, pokud nejste schopni zajistit dokonalou izolaci a samostatný personál. Opět se vracím k mezikrajovým rozdílům – některé nemocnice mají lůžka intenzivní péče v boxovém systému, zde je zajištění režimových protiepidemických opatření snazší ve srovnání s uspořádáním, kde v jedné velké místnosti máte vedle sebe šest či více lůžek bez možnosti izolace.

Lidovky.cz: Jak se k tomu staví nemocnice? Jsou vstřícné, když jim koordinátor oznámí, že k nim přeloží pacienta odjinud?
Myslím, že jsem dávno za bodem, kdy by docházelo k nějakým neshodám. Ty byly možná ještě na podzim. Samozřejmě ale nejsem u všech debat, kdy koordinátoři s nemocnicemi vyjednávají přijetí či překlad pacienta.

Lidovky.cz: Vyjednávají? Říkal jste, že koordinátor může o přijetí pacienta přímo rozhodnout.
Vyjednávají či domlouvají, chcete-li mírnější slovo. Rozhodnout může, ale je to ta nejzazší možnost. Osobní domluva je součástí normálního medicínského provozu. Nežijme v představě, že v necovidové době se nedomlouvaly překlady nemocných a že stačilo zvednout telefon, zavolat kolegům v jiné nemocnici a pokaždé uslyšet „ano, hned pacienta přivezte, máme místo“. Domluva o překladu může zabírat lékaři často dlouhou dobu a ne vždy musí být úspěšný na první pokus.

Lidovky.cz: Na Karlovarsku bylo potřeba využívat opakovaně k převozům vrtulníky. Svědčí to o vážnosti situace? Většinou totiž vídáme spíše konvoje se sanitkami.
Není to známka něčeho dramatického. Spíše jde o důkaz, že transportů mezi nemocnicemi je relativně velké množství ve srovnání například s podzimem. Speciálně u transportů mezi kraji může převoz pacienta sanitkou trvat i více hodin. Jenže právě u pacientů ve vážném stavu může být letecký transport vhodnější, protože od určité vzdálenosti snižuje celkový čas převozu, což může být u některých pacientů důležité. Samozřejmě je vždy snaha, aby transport byl co možná nejkratší, a proto se hledají volná lůžka především v nejbližších krajích.

Lidovky.cz: Svět teď děsí nakažlivější britská mutace koronaviru. Pracujete s nějakými prognózami, jak může zatížit česká lůžka intenzivní péče?
Nejsem epidemiolog, mohu to hodnotit pouze z pohledu klinické medicíny. Zmíněnou mutaci v republice máme a dle mého názoru nezáleží na tom, nakolik je teď rozšířená, zanedlouho beztak nejspíš bude převažovat. Pokud má tato mutace vlastnosti, o nichž se píše, zrychluje přenos infekce mezi osobami. Zrychlené šíření viru v populaci může zvýšit počet pacientů s nutností hospitalizace. Pro lůžka intenzivní péče to znamená riziko zvýšené zátěže.

Lidovky.cz: Máte nějaký matematický vzorec, který by naznačoval, že tato konkrétní mutace srazí rezervu v kapacitě lůžek intenzivní péče třeba k pěti procentům?
Neznám žádný takový vzorec, roli hraje řada proměnných. Biologické systémy a jejich fungování nelze nikdy přesně namodelovat.

Lidovky.cz: S větší zátěží ale počítáte, je to tak?
Tato „rychlá“ mutace pravděpodobně svým šířením, při stejném podílu vážných případů, může teoreticky představovat větší náraz z pohledu počtu pacientů ve stejný časový okamžik.

Lidovky.cz: Jaké signály dosud máte z nemocnic? Svědomitě otevírají stále další covidová oddělení, v poslední době však slýchám, že již není co dalšího otevírat. Jsme na hraně kapacit?
Žádný systém na světě nemá nekonečné kapacity. Možnosti našeho zdravotnického systému ve smyslu lůžkové kapacity jsou v tuto chvíli na hranici svých možností z důvodu chybějícího personálu. Jistě lze možná někde udělat dílčí navýšení, ale vliv na celkovou kapacitu považuji v daný moment za minimální.

Lidovky.cz: Tedy to, s čím nakládáme teď, je vše, co můžeme mít k dispozici?
Jak jsem už řekl, v některé nemocnici se třeba najde pár lůžek navíc, systém jako celek je však na hranici svých reálných možností. Navýšení o pět až deset lůžek není v tuto chvíli podstatné. Abychom skutečně navýšili kapacity systému, museli bychom najít personál pro řádově stovky lůžek navíc.

Lidovky.cz: Polní nemocnice nemohou pomoci?
Pokud polní nemocnici zajišťuje pouze vojenský zdravotnický personál, její kapacita je někde kolem padesáti lůžek. Pro plné otevření nemocnice v kapacitě zhruba 500 lůžek potřebujete civilní personál, který není.