Rozhovor ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha pro deník Hospodářské noviny

Vytvořeno: 21. 2. 2020 Poslední aktualizace: 12. 7. 2020

Datum vydání: 21. 2. 2020
Zdroj: Hospodářské noviny
Autor: Markéta Šrajbrová, Adam Kotrbatý


Plánů má ministr zdravotnictví hodně. Cestu, jak je uskutečnit, však občas hledá jen složitě. Jako v případě omezení reklamy na alkohol. Vadí mu spoty s celebritami, které vytvářejí pocit, že alkohol je dobrý kamarád, a zakrývají přitom jeho škodlivost.

Nový typ koronaviru už má přes dva tisíce obětí, 75 tisíc lidí se nakazilo. Nejhorší je situace v Číně, odkud se virus rozšířil. V Evropě podle ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha (za ANO) epidemie nehrozí. “Samozřejmě nikdy nemůžeme vyloučit nějaký jednotlivý případ. To bych lhal, kdybych řekl, že můžeme. Doposud jsme ale žádný nepotvrdili,” řekl ministr a dodal, že tuzemské laboratoře dosud otestovaly 80 vzorků. Kromě toho Vojtěch v rozhovoru pro HN popsal, v jaké fázi je dlouholetá snaha zlepšit péči o duševně nemocné. A vysvětlil, proč chce zakázat známým zpěvákům, aby v reklamách přesvědčovali diváky, že pít alkohol je skvělé.

Letěl byste nyní do Číny?
Zvažoval bych to. Situace není všude stejná. Většina nakažených a úmrtí je v provincii Chu-pej, kolem Wu-chanu. Na druhou stranu se případy rozšířily do všech provincií. Kdybych měl možnost volby, tak bych teď spíš neletěl. Myslím si, že garance bezpečnosti tu není. Je lepší cestu zvážit, a pokud tam lidé letět nemusí, tak ji odložit třeba o několik měsíců.

Do Číny teď od nás mohou létat jen vládní speciály. Bylo nutné kvůli koronaviru přerušit leteckou dopravu mezi Českem a Čínou?
Ne všechny evropské státy přistoupily k plošnému zákazu. Je pravda, že jsme byli možná přísnější než některé jiné země. Někde to bylo tak, že spojení přerušily samy místní aerolinie jako British Airways nebo Lufthansa. Ale u nás nemáme žádnou jinou linku do Číny kromě čínských aerolinií. Proto jsme k tomu takto přistoupili.

Dá se odhadnout, kdy se letecké spojení mezi Prahou a Čínou opět obnoví?
Určitě je to dočasné omezení, to je jasné. Ale teď nedokážu říct časový horizont. Situaci stále monitorujeme. Osobně si myslím, že opatření může trvat ještě několik měsíců. Ale doufám, že do léta budeme schopni lety obnovit.

V Evropě se teď mluví o tom, že by kontinent měl být soběstačnější ve výrobě léků. V Číně se vyrobí třetina globální produkce. Odhalil rizika tohoto stavu až koronavirus?
Určitě je to něco, co víme už delší dobu. Je třeba se podívat na vývoj farmaceutického trhu. Není to případ jen Česka, ale celé Evropy i Spojených států. Je tu trend, asi logický, že se státy snaží co nejvíce stlačovat cenu léků, aby zátěž pro jejich zdravotnictví byla co nejmenší. U nás to nebylo jinak. Společnosti, které léky vyrábí, v rámci optimalizace nákladů udělaly to, co se děje i v oblastech mimo zdravotnictví. Zkrátka výrobu přesunuly tam, kde jsou náklady nižší. V posledních dvou třech letech stále častěji čelíme výpadkům. Nedostupnost léků má celou řadu příčin, ale jedna z nich skutečně je výpadek ve výrobě. Vyhoří například továrna v Indii nebo Číně. Možná jsme ten systém v Evropě až příliš přeregulovali nejen v rámci cenových otázek, ale i přísnosti. Téma jsme s evropskými ministry řešili na mimořádné radě kvůli koronaviru. Takováto situace nebo třeba přírodní katastrofa mohou znamenat, že se v těch lokalitách výroba zastaví a ohrozí to dodávky léků. Zatím nemáme nic potvrzeno, ale riziko tu je. Proto byl určitý apel na Evropskou komisi, která teď připravuje strategii v oblasti lékové politiky, že bychom se měli pokusit výrobu přilákat zpátky na území Evropy a mít nad ní větší kontrolu.

HN: Jak to lze udělat?
Je to o daňových a jiných ekonomických pobídkách, aby se to firmám vyplatilo. Nevyřešíme to zítra, ale Evropa by to měla brát jako strategickou otázku. Léky nejsou běžná komodita, ale strategická, podobně jako ropa nebo plyn.

To ale asi daňové pobídky nebo dotace budou muset být dost velké, aby se firmám vyplatilo přesunout výrobu z Číny do Evropy.
Můžou to být nějaké daňové prázdniny. Nevím, teď to nedokážu specifikovat. Ale určitě, musí to pro ně být zajímavé, aby se jim to ekonomicky vyplatilo. Musíme si právě říct, co chceme. Zda to, aby se výroba léků koncentrovala v zemích, kde garance, že vše bude v pořádku, není taková jako pod dohledem zemí Evropské unie. Ano, bude to něco stát. Ale je to o vyvážení zájmů. Z mého pohledu by zájem na tom, abychom měli léky pro naše pacienty, měl převyšovat. Ale uvidíme, jak se situace bude vyvíjet. Nebyl to jenom můj názor. Já jsem s ním poměrně razantně přišel, ale podporuje to dánský i německý ministr a další. Ten hlas tam zněl poměrně jednoznačně.

Chcete zpřísnit pravidla pro reklamu na alkohol. EU přitom tvrdí, že by se měl dát prostor samoregulaci odvětví, ke které se hlásí už i někteří výrobci. Přijde vám, že tento model selhává?
V televizi běžela kontroverzní reklama na vodku s populárním zpěvákem, kterou možná začnou řešit i správní úřady. Její pojetí vybízející ke konzumaci alkoholu zaráží řadu lidí. Ukazuje, že když člověk pije, bude mít skvělý večer. Navíc je podpořená známou osobností. Na tomto příkladu je vidět, že samoregulace ne vždy funguje. A netýká se to jen tohoto případu. Je reklama na alkohol, v níž si připíjí tři usměvaví pánové a pod tím je heslo “Kámoš tě nezklame”. Spot podvědomě vytváří pocit, že alkohol je dobrý kamarád, a když ho budete pít, budete spokojeni. To neodpovídá realitě.

Jak reálné je prosadit zpřísnění? Ministerstvo kultury říká, že neplánuje vaše připomínky zahrnout do finálního návrhu zákona.
Každý děláme svou práci. Máme data upozorňující na poměrně velkou konzumaci alkoholu, která má další dopady na zdravotní systém a společnost. A máme rovněž studie ukazující, že celospolečenské náklady pití alkoholu jsou asi 59 miliard korun. V takovém případě je moje odpovědnost snažit se s tím něco udělat. Pokud nebude vůle návrhy akceptovat, jako jeden člověk s tím asi nic nezmůžu. Ale jdeme do debaty a třeba najdeme kompromis. Například navrhujeme varovné označení, že konzumace alkoholu poškozuje zdraví. Mělo by zaznít, že pití alkoholu způsobuje asi 250 chorob, nádorová onemocnění a tak dále.

Lékaři sice tvrdí, že přísnější regulace reklamy může vést k poklesu pití alkoholu, nicméně dodávají, že mnohem účinnější by bylo omezení jeho dostupnosti v běžných obchodech.
Jsou čtyři oblasti, které jsou na stole. Je to cenová politika, kde se nám podařilo zvýšit spotřební daň u tvrdého alkoholu. Druhá věc je otázka reklamy, třetí osvěty a čtvrtá omezení dostupnosti alkoholu. Tam ještě nejsme. Myslím, že je to nejcitlivější téma. Musíme o něm jednat například s ministerstvem zemědělství. K debatě je například systém koncesí na prodej alkoholu.

Nebude ale důsledkem zpřísnění pravidel pro reklamu místo poklesu konzumace jen to, že lidé začnou pít méně kvalitní alkohol, jak varují výrobci?
Je třeba říci, že negativní účinky alkoholu nezáleží na tom, jak kvalitní nápoj pijete. Pokud se nebavíme o případech, kdy si někdo doma vyrobí pálenku a oslepne z ní. To je něco jiného. Ale když srovnáváme dražší a levnější značky, jsou dopady stejné. Podívejme se na zkušenost s tabákem. V televizi nemáte reklamu na tabák, a nestalo se, že by lidé přecházeli na levnější značky. My navíc reklamu na alkohol zakázat nechceme, jen omezit.

Máte vyčíslené dopady, které by změna přinesla? Výrobci alkoholu varují, že v případě schválení budou přehodnocovat podporu kulturních, charitativních či sportovních institucí.
Nevidím důvod, proč by to měli dělat. Například na případné sponzorování fotbalové ligy se změna nevztahuje (sponzoring se týká pouze loga a názvu, což návrh na rozdíl od emotivních spotů umožňuje, pozn. red.). Samozřejmě naším cílem je, aby se tato opatření projevila ve snížení konzumace alkoholu. To může dopadnout na byznys nebo na výběr spotřební daně. Ale každý děláme svou práci a mým zájmem je, abychom snížili nadměrnou konzumaci alkoholu v Česku. Musíme si vyvážit zájmy. Říci si, jestli je veřejným zájmem ochrana zdraví, nebo podpora průmyslu.

A máte i konkrétní čísla nebo alespoň odhady dopadů?
Pracujeme na nich. Dopady určitě budou, ale myslím, že teď nikdo není schopný je reálně odhadnout. Pokud to opatření uděláme, projeví se na konzumaci alkoholu v řádu let.

Dlouholetým tématem je i reforma psychiatrické péče, která má umožnit nemocným žít mimo ústavy v běžné společnosti. Můžete popsat, jaký kus cesty ještě zbývá do cíle? A jak by ten cíl měl vypadat?
Až v posledních letech se péče reálně mění a změna není pouze na papíře. To hlavní, co pomohlo, byla výrazná podpora od Evropské unie, která na to vyčlenila peníze. Tím se to celé nastartovalo. Řekněme si upřímně, že kdybychom tuto podporu neměli, asi by se nám to nepodařilo. Ale je to samozřejmě dobře, ukazuje to, že pokud se dobře využijí prostředky, může to vést ke změně systému. A tohle je skutečně jedna z největších změn ve zdravotnictví, troufám si říct, že od revoluce. Kompletně měníme paradigma péče o duševně nemocné, která byla možná od Rakouska-Uherska založena na tom, že ti lidé mají být vytěsněni ze společnosti a žít za zdmi psychiatrických léčeben někde “v polích”.

Co se změní?
Asi nejviditelnější je převod pacientů z psychiatrických nemocnic do komunitní péče, tedy do center duševního zdraví. Ve středu jsme zrovna jedno otvírali v Brně. V první fázi je 30 center, která jsou financována právě z evropských zdrojů. Dnes jich máme 21, teď jsme vypsali výzvu na dalších devět. Do center už jsme převedli asi 1700 pacientů z psychiatrických nemocnic. Cílem je na tyto piloty navázat tak, aby centra byla udržitelná a financování stabilní. Což se nám zatím daří (zaklepe na dřevo, pozn. red.). Získali jsme na svou stranu zdravotní pojišťovny, které už novou formu péče financují. Je to velmi komplexní věc, která určitě není na rok dva. Ve státech, které reformou prošly, to trvalo třeba 20 let. Ale děje se to, a myslím si, že je to správné, protože zohledňujeme lidská práva pacientů. V minulosti jsme bohužel měli případy, kdy byli lidé v nemocnicích zavření patnáct dvacet let. Jsou pak samozřejmě totálně asocializováni a návrat do společnosti je často zcela nemožný. Tomu se chceme do budoucna vyhnout.

Proč se vám zatím stejná změna přístupu nedaří v kojeneckých ústavech, které také spadají pod vaše ministerstvo?
Je pravda, že tam situace také není úplně ideální. Jsme ve shodě s ministerstvem práce a sociálních věcí, že bychom chtěli k transformaci dospět. Myslíme si, že v kojeneckých ústavech, dnes se jim říká dětské domovy pro děti do tří let, by neměly být děti ze sociálních důvodů. Ty tam zkrátka nepatří. Na tom je shoda. Samozřejmě pokud jde o děti, které mají čistě zdravotní indikace a potřebují intenzivní péči, je to trochu složitější, protože takové děti se těžko umisťují do náhradní péče, k pěstounům. Chystají se legislativní změny a věřím, že se to podaří.

Když jste minulý týden kvůli údajnému bojkotu reformy psychiatrie odvolal ředitele havlíčkobrodské psychiatrické nemocnice Jaromíra Maška, přišla nezvykle silná reakce. Zaměstnanci nemocnice hrozí stávkami a hromadnými výpověďmi. Skutečně ředitel pracoval tak špatně, že bylo nutné ho zbavit funkce?
Mě ta situace samozřejmě mrzí. Není to nic proti zaměstnancům. Myslím, že ta nemocnice je v systému důležitá. Tím spíš je škoda, že přístup vedení nebyl takový, jak bychom si představovali. Problémů tam byla celá řada. Nemocnice například jako jediná neakceptovala transformační plán, který vychází z odborných doporučení. Dostávali jsme také stížnosti z ministerstva spravedlnosti, že nemocnice v Havlíčkově Brodě jako jediná odmítala brát lidi do ochranného léčení, často šlo o závažné sexuologické pacienty. Dávala jim termín až na rok 2025 nebo 2026.

Chcete dotovat psychiatrické týmy, které budou pečovat o pacienty v ochranném léčení, tak aby doba hospitalizace mohla být kratší. Jak to lze udělat, aby odchod z nemocnice dopadl dobře a byl bezpečný pro pacienta i jeho okolí?
Myšlenka je taková, že pacient je po určitý čas hospitalizován, a až když je to možné, je propuštěn do komunitní péče, kde se o něj stará víceoborový tým. Není to něco, co bychom vymysleli my. Funguje to tak i v jiných zemích. Není to nepromyšlený krok. A není cílem nikoho ohrozit. Někdy jsou nám podsouvány nekalé úmysly, že chceme zavřít psychiatrické nemocnice a budovy rozprodat. Slyšel jsem takové hoaxy. Není to tak. Pro nás jsou psychiatrické nemocnice klíčové právě pro tyto činnosti – pro nejzávažnější případy a pro poskytování ochranného léčení. Nadále s nimi v systému počítáme, byť budou mít nižší počet lůžek a dlouhodobě hospitalizovaných.

Adam Vojtěch (33) Politik, právník a příležitostný zpěvák se narodil v roce 1986 v Českých Budějovicích. Absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kde získal magisterský titul. Na stejnou úroveň dosáhl i na Fakultě sociálních věd UK v oboru mediální studia. Na právnické fakultě vedl v letech 2010 až 2012 studentský spolek Všehrd. Následující rok nastoupil jako právník do vydavatelství Mafra, které tehdy koupil nynější premiér Andrej Babiš. Ten z Vojtěcha po svém příchodu na ministerstvo financí udělal tajemníka se zaměřením na zdravotnictví. Ministrem zdravotnictví je od prosince 2017. Ve stejném roce se stal i poslancem zvoleným za hnutí ANO. Členem hnutí ale není. Dříve byl členem ODS, v roce 2014 ale pozastavil členství. Před dvěma lety mu jej strana zrušila kvůli účasti ve druhé Babišově vládě podporované KSČM. Vojtěch je ženatý, rád se věnuje hudbě, skládá a hraje na klavír. Domluví se anglicky, německy a španělsky.

 


Jste spokojeni s obsahem této stránky?