S dotazy ke covid-19 se obracejte na celorepublikovou informační linku ke koronaviru 1221.
Pro volání ze zahraničí můžete využít telefonní číslo +420 226 20 1221.

V rámci opatření proti koronavirové nákaze upřednostněte, prosím, písemný, elektronický či telefonický kontakt před osobním setkáním na ministerstvu.

„Klidně se nechám naočkovat jako první.“ Ministr zdravotnictví Jan Blatný věří, že za půl roku bude covid minulostí

Vytvořeno: 14. 12. 2020 Poslední aktualizace: 14. 12. 2020

Datum vydání: 14. 12. 2020
Zdroj: Zdravotnický deník
Autor: Tomáš Cikrt


Má za sebou šest týdnů ve funkci ministra zdravotnictví a leží na něm veškerá tíha vládních rozhodnutí o opatřeních proti epidemii koronaviru. Brněnský lékař docent Jan Blatný vstoupil do politického a mediálního světa suverénně, jako by v něm působil už léta. Obklopil se lékařskými odborníky, jimž velmi věří, a navázal na kroky svého předchůdce Adama Vojtěcha. To je patrné zejména v podpoře návrhů novely zákona o veřejném zdravotním pojištění i zákona o eHealth. V rozhovoru pro Zdravotnický deník se silně hlásí k DRG CZ, od něhož očekává narovnání úhrad. Ministr je připraven změnit kompenzační vyhlášku pro letošní rok, pokud to bude nutné. Respektuje dohodovací řízení, nicméně nevylučuje zásah přes úhradovou vyhlášku ve prospěch nemocnic. Svou misi vnímá Jan Blatný jako časově omezenou, přičemž  jejím cílem je zejména zvládnout covidovou krizi. Ministr je ale optimista, spoléhá přitom na vakcinační kampaň. Nás zajímalo, jak je logisticky zajištěna.

Jaká je momentálně strategie pro distribuci vakcín v Česku? Je jasné, kde se bude očkovat, kolik bude očkovacích míst a kolik lidí se zvládne týdně? Jednoduchým výpočtem dojdeme k tomu, že pokud chceme proočkovat šest milionů lidí za nějakou rozumnou dobu, třeba dvou měsíců, musí jich vakcínu dostat 750 tisíc týdně, pokud to chceme stihnout.

Zatím je obecná shoda na principiální strategii, nyní se připravuje vlastní prováděcí vyhláška. Víme, že očkování bude probíhat zhruba ve třech vlnách. První bude vyloženě pro ty nejohroženější, a to v době, kdy bude v ČR jenom omezený počet vakcín. Předpokládáme, že jakmile Evropská léková agentura vakcíny schválí, tak se v krátké době, klidně na přelomu roku, může do Česka dostat necelého půl milionu očkovacích látek. Koncem ledna se předpokládá zhruba milion, a pak se bude objem dál navyšovat. Takže většina očkovacích látek by se sem měla dostat do září, maximum bude někdy na konci jara, začátkem léta. Tím pádem se bude i měnit počet center, která do vakcinace budou zapojena.

 

Uvažuje se i o velkokapacitních centrech, kdy by se využily dvě polní nemocnice, které už máme v Brně a Praze.

 

Začnou centra postavená na páteřních sítích nemocnic. Uvažuje se, i když to zatím není rozhodnuto, i o velkokapacitních centrech, kdy by se využily dvě polní nemocnice, které už máme v současné době. Musíme si uvědomit, že Brno a Praha dohromady představují jeden a půl milionu lidí, což je téměř čtvrtina kapacity, kterou chceme proočkovat. A teprve v dalších fázích se budou zapojovat menší vakcinační centra a následně i praktičtí lékaři.

Bude to souviset i s tím, že jednotlivé vakcíny mají jiné skladovací potřeby a některé třeba ani nebude možné do ordinací praktických lékařů dodávat.  Vakcína, která zde bude pravděpodobně nejdříve, potřebuje pro skladování velmi nízké teploty, což samo o sobě nahrává tomu, aby se jednalo o větší vakcinační centra, kde bude možno naráz očkovat větší počet lidí. Toto je jeden z hlavních úkolů koordinátora vakcinační strategie, kterým se stal pan doktor Blahuta (Zdeněk Blahuta, bývalý ředitel Státního ústavu pro kontrolu léčiv, se stal koordinátorem pro očkování proti koronaviru minulý týden v úterý, tedy ve stejný den, kdy probíhal tento rozhovor – pozn. redakce). Ten má dokončit finální sestavování týmu, který se tím bude zabývat, do čtvrtka, to znamená během dvou dnů. A následně budou podnikány konkrétní kroky. Paralelně jsme zahájili vlastní, dílčí kampaň týkající se vakcinace a začátkem ledna bude očkování podpořeno velkou kampaní, která by měla být do té doby vysoutěžená.

Zatím to vypadá, že první vakcínou, již budeme používat i u nás, bude ta od společností Pfizer/BioNTech., která vyžaduje distribuci za teplot hluboko pod bodem mrazu. Výrobce snad zajistí přepravu letadlem a pak v kontejnerech dále až do místa, které je schopno skladovat za speciálních podmínek velké množství vakcíny, čili zřejmě ve velkých nemocnicích. V lednu by ale měli být očkováni jako první ohrožené skupiny pacientů, budou tedy nějak dováženi do nemocnic? Nebo z těch nemocnic bude vyrážet do terénu nějaké mobilní týmy?

Asi to zkombinujeme. O mobilních týmech se uvažuje, ale zatím příslušný prováděcí předpis v rukou nemám. Samozřejmě je jednodušší a logisticky efektivnější naočkovat toho, kdo může, přímo ve zdravotnickém zařízení. Když se bavíme konkrétně o společnosti Pfizer, tak ta garantuje, že na místa, která jsou určená, lék doveze a bude ho dokonce i zásobovat chladivem.  Bude třeba informovat zdravotnická zařízení, aby měla mrazák na -80 a na -20 stupňů a také chladničku, která pojme několik stovek dávek vakcíny.

Prioritní skupinou jsou zdravotníci, kteří zajišťují zejména intenzivní péči o kriticky nemocné lidi. U nich je pochopitelně nejjednodušší, aby se naočkovali přímo ve zdravotnickém zařízení. U lidí s různými komorbiditami anebo u seniorů bude určitě potřeba možnosti kombinovat. Jednak zajistit výjezdy do domovů pro seniory, protože nemusí být vždy možné, aby se lidé na vakcinaci dostavili. A tam, kde by to nebyla schůdná cesta, můžeme uvažovat opačně, totiž, že se zařídí jejich transport. Tak, jak jste to říkal. Teď ale spíše spekuluji, protože logistika je nyní hlavní úkol, který musí být zajištěn v co nejkratší době.

Takže úkolem Zdeňka Blahuty bude předložit návrh, jak má logistika vypadat?

Ano.

Některé evropské státy nakupují vícenásobné množství. Například Německo nakupuje 300 milionů dávek pro 80 milionů lidí, což by u nás vycházelo po přepočtu na necelých 40 milionů dávek. Zřejmě předpokládají přeočkování po necelém roce, protože se v odborných kruzích mluví o tom, že imunita navozená očkováním vydrží cca 9 až 10 měsíců. Je toto nějak zvažováno v české strategii? Zatím ta objednaná množství neodpovídají záměru očkovat již očkované znovu po necelém roce.

Máme garantováno, že v případě zájmu můžeme nakoupit vakcíny pro 16 milionů osob. Nyní je objednáno a do konce roku bude zaplaceno množství dávek pro zhruba 7 milionů osob. Je to tedy dvojnásobek, ale ne čtyřnásobek, jako mají Němci. Nemyslím si ani, že hlavním důvodem, proč některé země objednávají větší množství, je jenom to, že by předpokládaly opakovanou vakcinaci. Ona tato vakcína má relativně krátkou expirační dobu. Zvolili strategii, aby se jim už v samotném začátku dostalo velké množství vakcíny. Ve chvíli, kdy jsem přišel na ministerstvo, jsem počet objednaných vakcín výrazně navýšil. Původně se totiž o Pfizeru vlastně ani neuvažovalo. Teď jsme objednali i vakcíny od Curevac tak, abychom se dostali zhruba na dvojnásobek. To nám zajistí, že vakcín bude dostatečné množství. Neobávám se, že bychom je nevyužili. Buď budou využity pro skupiny osob tak, jak je plánováno, případně pro nějaké revakcinace, kdyby to bylo nutné, anebo je můžeme předat někomu dalšímu. Vždycky bude o tento artikl zájem. Vůbec nepředpokládám, že by se opakovala situace, jaká nastala u „ptačí“ chřipky, kdy se koupené přípravky nepoužily a musely být zlikvidovány. Počet odhadovaného dvojnásobku by měl být dostatečný a měl by nám umožnit dosáhnout cílů, které jsme si pro příští rok vytýčili.

 

Pokud lidi přitáhneme k očkování a dostaneme se na nějakých 60 procent, pak ti zodpovědní nakonec ochrání i ty, kteří zodpovědní nejsou.

 

Neobáváte se opaku? Tedy že česká populace vyděšená falešnými zprávami bude váhat? Naočkují se ohrožené skupiny, zdravotníci a další lidé z kritické infrastruktury, ale zbytek obyvatelstva jen velmi málo.  Možná až před letními prázdninami budou chtít být všichni očkovaní, protože zjistí, že do ciziny se jinak nedostanou.

Ono se asi něco podobného stane. Ale právě v době před prázdninami, okolo dubna, by se sem mělo dostat něco okolo čtyř milionů vakcín, což je hodně. Takže konec jara a začátek léta budou měsíce, kdy už bude zaběhnutá logistika a k dispozici nejvíce očkovacích látek. Bude to dobře korelovat. Naši lidé nejsou méně odpovědní než ostatní. Spíše je to tak, že potrefená husa nejvíce křičí. A nejvíce jsou slyšet ti, kteří mají z nějakého důvodu potřebu šířit poplašné zprávy, vymýšlet si nesmysly a strašit lidi. Většina, která je rozumná, slyšet není.  Nechali jsme si udělat průzkum od společnosti STEM, který se týká ochoty k vakcinaci v současné době. A zjistili jsme, že zhruba 40 procent osob by se vakcinovat nechalo, 40 procent by se za současné situace nenechalo naočkovat a 20 procent je nerozhodných. Beru jako náš společný úkol, že je potřeba informovat, nikoliv přesvědčit, ani přinutit, ale informovat těch 20 procent, že očkování je tu pro jejich dobro a nakonec i pro dobro nás všech. Věřím, že budeme úspěšní. Půjdu rád příkladem. Klidně se nechám naočkovat jako první, pokud budu mít tu možnost a klidně se u toho nechám i vyfotografovat. Pokud lidi přitáhneme k očkování a dostaneme se na nějakých 60 procent, pak ti zodpovědní nakonec ochrání i ty, kteří zodpovědní nejsou.

Podle toho, jak distribuci vakcín nastavila Evropská komise, si jednotlivé státy musí vakcíny nakoupit. V případě Česka se pak přes distributora dostanou až na místo, kde bude prováděno očkování a zdravotní pojišťovny státu vakcíny zaplatí. Ve vládním materiálu je napsáno, že výběr distributora proběhne v jednacím řízení bez uveřejnění, ale také, že to řízení bude otevřeno všem. Můžete jako ministr zaručit, že to nebude jenom pro některé distributory?

Toto je určitě nás záměr. Nemáme nikoho, koho bychom preferovali. Zákon uvádí, že distributora si vyberou pojišťovny. Já jim do toho zasahovat nemohu. Při distribuci antigenních testů a kvůli rychlosti ovšem pojišťovny oslovily jednoho distributora, který už byl nasmlouvaný někde z minulosti zrovna u vakcín, konkrétně se jednalo o společnost Avenier. Takovou preferenci ale já nemám. Byl bych velmi rád a určitě to budu doporučovat, aby – právě proto, že o záměru distribuovat vakcíny víme nějakou dobu dopředu – pojišťovny zvážily, jakým způsobem výběr distributora provedou. Bylo by správné výběrové řízení otevřít všem, je to i záměr vládního návrhu.

Ve Zdravotnickém deníku se pravidelně zabýváme distribucí a dostupností léčiv v lékárnách. Lékárníci a část distributorů si dlouhodobě stěžuje, že některé léky jsou zapovězeny určitým lékárnám a distribučním kanálům  a že takový přístup je v rozporu se zákonem. Vede se o tom spor. Na jedné straně ministerstvo a SÚKL říkají, že zákon je špatně napsaný a nevymahatelný. Na straně druhé část lékárníků, zejména z malých nezávislých lékáren, část distribuce, ale třeba také právníci, kteří se zabývají soutěžním hospodářským právem tvrdí, že porušování zákona je nepřijatelné a povinností státu je zajistit jeho dodržování. Jak se na toto téma díváte?

Vnímám to tak, že zejména malé lékárny a jejich klienti jsou do jisté míry znevýhodněni. Protože ve chvíli, když se nejedná o nedostupnost léku nebo jeho výpadek, tak fakticky je pro ně stejně nedostupný. Když pacienti sednou do auta a odjedou 20, 30 kilometrů do většího města nebo větší lékárny, tak svůj lék dostanou. Pro starší spoluobčany nebo někoho, kdo nemá možnost cestovat automobilem kdykoliv se mu zachce, je tento stav velice nepříjemný. Řešením by mohla být úprava o emergentním systému navrhovaná sněmovním tiskem 581. Není to řešení ultimativní a okamžité, protože distribuce, kterou pak bude mít povinnost zajistit držitel rozhodnutí, musí proběhnout do dvou dnů. Takže malá lékárna nebude mít lék hned v daný okamžik, tuto možnost návrh zákona nedává, ale zase lékárníci znají své klienty, mohou se připravit a s dostatečným předstihem si zajistit distribuci léku i tehdy, když jim jej distributor sám nenabídne. Jsou země, které tímto způsobem postupovaly a mně se zdá, že by mohl potíže malých lékáren vyřešit.

Názory se ovšem na znění návrhu zákona o emergentním systému distribuce různí. Nezávislí lékárníci se obávají, že i ty dva dny mohou hrát v konkurenčním boji roli a že stejně budou tahat za kratší konec. Nicméně otázkou je, jestli má vůbec návrh šanci projít ve sněmovně.

To je dobrá otázka. Ledasco se odsouvá, protože všichni řešíme jednu konkrétní nemoc. Budeme ale tento návrh diskutovat na zdravotním výboru. Vždy se dá najít jiné řešení. Jenom bych byl moc rád, aby to neskončilo tak, jak se občas u zákonů stane, že poměrně dobrý zákon je znehodnocen pozměňovacím návrhem. To je případ i stávající situace, kdy primární snaha byla ovlivněna pozměňovacím návrhem a potom to dopadne jinak (ministr měl na mysli, že současné znění zákona o léčivech vzniklo díky pozměňovacímu návrhu – pozn.redakce).

To je ale ta potíž. Pozměňovací návrh platí a v případě, že neprojde tzv. emergent, tak tu stále máme zákon, který není dodržován. A když se nějaký distributor přihlásí k veřejné službě, měl by požadované léky dostat, což se ovšem v určitých případech neděje. Na trhu spolu drží někteří výrobci, čili držitelé rozhodnutí o registraci, s částí velkodistribuce a řetězcových lékáren. Pro ty, kteří nejsou v tomto konglomerátu, například malé lékárny, je pak těžké konkurovat.

Je to nerovný boj. To ano.

 

Navržená úprava je mi velmi blízká. Paragraf 16 by se měl vztahovat skutečně jen na jinak neřešitelné stavy.

 

Zřejmě nejdůležitějším návrhem z dílny ministerstva zdravotnictví, který leží nyní ve sněmovně, je novela zákona č. 48/1997 o veřejném zdravotním pojištění. Vám může být i blízká. Obsahuje totiž mimo jiné řešení paragrafu 16, se kterým máte jistě zkušenost jako vysoce specializovaný lékař zaměřený na léčbu onkologicky nemocných dětí. Jak to s tímto návrhem vypadá, kdy bude projednáván, hlásíte se k němu a jak vidíte jeho průchodnost?

Novela byla odsunuta na začátek ledna. Důvod nebyl ten, že by se tímto zákonem nechtěl zdravotní výbor zabývat, ale proto, že jeho jednání jsou kvůli turbulentní situaci často časově omezená a musí projednávat několik zákonů. Tohle byl teď třetí v řadě, nebylo na něj dost času, a proto  jsme se dohodli s paní profesorkou Adámkovou (předsedkyní sněmovního výboru pro zdravotnictví – pozn. redakce) , že ho ještě kousek posuneme, abychom měli možnost ho detailně prodiskutovat. Nejpozději začátkem ledna je potřeba se jím zabývat. Původně měl být opravdu na programu už na začátku tohoto měsíce.

Je to naprosto klíčový zákon hned z několika zásadních důvodů. Jedním je paragraf 16, o kterém jste mluvil a  kde je mi navržená úprava velmi blízká. Paragraf 16 by se měl vztahovat skutečně jen na jinak neřešitelné stavy, ale v minulosti jsme se dostali do situace, že byl používán pro téměř cokoliv, často pro léky na vzácná onemocnění, nebo léky, které nešlo do systému dostat jinak. Takže paragraf 16 v systému jistě zůstane, avšak jenom pro výjimečné situace, kde není jiná možnost. Budou výrazně zkrácené administrativní lhůty při schvalování různých povolení zdravotní pojišťovnou, což má řadu výhod. Tím, že se nepůjde přes paragraf 16, ale jakýmsi standardním postupem, je možné také jednat o cenách. Celkově to povede ke snížení cen a tudíž zvýšení dostupnosti léků. Navíc tím, že proces bude standardizovaný, tak ve chvíli, kdy nebude nějaký zásadní důvod proti, tak schvalovací řízení proběhne přímo, bez nutnosti správního řízení. Na druhou stranu tam, kde to je potřeba, poskytuje správní řízení legitimitu a ochranu jak tomu, kdo povoluje, tak tomu, komu je povolováno. To znamená, že je ochráněn pacient i poskytovatel zdravotní péče. To je cesta správným směrem.

Návrh zákona také zásadně zvyšuje dostupnost inovativních léčebných přípravků, protože už nebude nutné posuzovat tak striktně nákladovou efektivitu tam, kde potřebujeme zachránit život a zdraví malého počtu lidí. Taková léčba se nikdy nemůže vyplatit, protože nelze léčit a vyčíslovat přitom lidský život a štěstí – to je nevyčíslitelná suma. Obrovskou práci na tomto zákoně odvedl předchozí pan ministr Vojtěch a jeho tým. Rád bych na něj navázal i ve spolupráci s pacientskou radou a pacientskými organizacemi.

Takže by se na první čtení a k projednání zdravotním výborem měl dostat v lednu. Věříte, že jej stihne parlament schválit ještě v tomto volebním období?

Je to i vůle výboru, tento zákon preferuje.

Pak tu máme zákon o eHealth, který ještě do sněmovny nedoputoval. Má vaši podporu?

Jednoznačně má. Byl projednán ve vládě, odejde do poslanecké sněmovny ve velice krátké době. K prvnímu čtení by se měl dostat začátkem příštího roku. Jeho příprava trvala poměrně dlouho, opět je to klíčový zákon. Vnitřním i vnějším připomínkovací řízením prošel s vypořádáním všech připomínek, jsou bez rozporu.

 

Zákon o eHealth je potřeba přijmout.

 

Nakonec byl koncipován právě kvůli průchodnosti jako takový základní, užší zákon.

Obecnější. Na tomto zákoně je shoda, a to i s lékařskou komoru a dalším uživateli eHealth. V současné covidové době jsme si vyzkoušeli na koleni elektronizaci zdravotnictví. Řada věcí, která nebyla připravena, se musela nuceně udělat. Vidím naprosto klíčovou roli ÚZISu (Ústav zdravotnických informací a statistiky – pozn redakce) a datových úložišť, která jsou vlastněná a odpovědně hlídána státem za dodržení všech bezpečnostních opatření. Integrované datové rozhraní rezortu umožní komunikaci všech dat napříč jednotlivými platformami při tom, že identifikace člověka, jako občana, bude oddělena od identifikace člověka jako pacienta nebo zdravotníka. To je nesmírně podstatné a v souladu se všemi nařízeními o ochraně osobních údajů. Zákon snad konečně umožní plnou digitalizaci. Umím si představit budoucnost, kdy bychom měli napříč státními zdravotnickými zařízeními jednotný nemocniční nebo i laboratorní systém. To by umožnilo bezproblémově sdílet data, nejenom pro dobro zdravotnických zařízení, ale zejména pro dobro pacientů.  Připravovaný systém je bezpečný, jsou v něm zavedena časová razítka, pečetě a další ochranné prvky, což umožňuje provést jeho audit. Víte, kdo, co, kde a kdy změnil a můžete to dohledat. Zákon o eHealth je potřeba přijmout. Povede k zásadní změně v přístupu a toku informací v tom nejlepším slova smyslu.

Leží na ministerstvu nějaké legislativní návrhy, u nichž jste si již definitivně řekl, že se musí odložit na příště? Třeba pro to, že není reálné je přijmout nebo jste se s nimi ani neztotožnil?

Určitě je tu spousta věcí, ke kterým jsem se ještě ani nedostal. Takže na tuto otázku asi neumím nyní zcela odpovědět. Snažím se, ne náhodně, ale naopak cíleně vybírat to, co je teď potřeba. Ministerstvo zdravotnictví je obrovský úřad, který je v současné době zahlcen managementem jedné nemoci v krizovém stavu. Nemyslím si ale, že by zde byl nějaký návrh, kde bych měl nějaký zásadní rozpor nebo který bych měl zastavit či vyloženě odložit.  Aktuálně jsme například řešili, jakým způsobem budou hodnoceny hygienické poměry a inspekce v potravinových provozech. Jestli mají přejít na ministerstvo zemědělství nebo zůstat u nás. Po konzultaci s hlavní hygieničkou se spíše přikláním k zachování současného stavu. Na druhou stranu vím, že tady byla jakási dohoda s předchozím vedením rezortu, takže se snažíme najít kompromis. S panem ministrem Tomanem (ministr zemědělství – pozn. redakce) jsem se domluvil, že do výboru půjde návrh s tím, že respektujeme stanovisko předchozího vedení ministerstva ale že náš názor se od něho poněkud liší. Nepovažuji to za nějaký zásadní spor nebo rozpor.

 

Očekávám, že DRG CZ během krátké doby dvou až tří let narovná poměrně pokřivené nastavení úhrad.

 

Naopak tu je ještě několik věcí, které se mi líbí. Určitě tam patří DRG CZ, systém úhrad, který považuji za naprosto klíčový. Nejenom proto, že jsem se na něm jako jeden z mnoha konzultantů několik let podílel a tudíž si myslím, že o něm mám i nějaké povědomí zevnitř. Líbí se mi také proto, že očekávám, že DRG CZ během krátké doby dvou až tří let narovná poměrně pokřivené nastavení úhrad. To bylo často dáno zvykovým právem nebo tím, že kdo víc křičel, tak víc dostal. DRG CZ bude takovým Jánošíkem, který těm, kdo mají moc, trochu vezme a těm, kdo měl neopodstatněně málo, úhrady zase narovná. Samozřejmě narovnání musí být smysluplné, což znamená, že by úhrada měla co nejvíce odpovídat nákladům vloženým do vlastního výkonu. Ono i poskytování péče je do jisté míry pokřivené, protože každý se chová tak, že pokud může, dělá výkony, které jsou výnosnější a poskytuje jenom minimum těch, které jsou nezbytně nutné, ale nikoliv výhodné. Jako pediatr vím, že je takto dlouhodobě extrémně podhodnocená pediatrie a přitom určitě nikdo nezpochybňuje, že je potřeba se o děti starat.

Zaslechl jsem obavy, že už DRG na příští rok, které se bude týkat 40 procent úhrad, velice zvýhodní malá zdravotnická zařízení, jež byla skutečně v minulosti bita. Ta krajská pak zůstanou zhruba na svém, ale problémy mohou mít superspecializovaná centra. Zdravotnický deník uspořádal již dva kulaté stoly, kde se dopad DRG na superspecializovaná centra opakovaně probíral. Zaznělo tam varování, že péče poskytovaná v těchto centrech se nemusí do DRG takříkajíc vejít a mohou na ní finančně tratit. Současně ale zaznělo od ministerstva zdravotnictví a poslanců, že nedopustí, aby se tato péče dostala kvůli DRG do problémů s financováním. Budete hlídat dopady DRG na superspecializovaná centra?

To je velice podstatná otázka. Já vím, že i v rámci těch superspecializovaných center byly dříve obrovské rozdíly. I velká fakultní nemocnice se superspecializovanými centry v místě A mohla dostávat úplně jiné peníze než v místě B a v místě C. V poslední době se sazby i všechno ostatní srovnávalo, takže minulý rok nebyly rozdíly už zdaleka tak velké. Nicméně i uvnitř těchto zařízení přetrvávají. Určité obory byly extrémně lukrativní, aniž by to třeba i odpovídalo mezinárodnímu srovnání a jiné obory zdaleka tak lukrativní nebyly, například onkologie, což je superspecializovaný obor, který v každé nemocnici prodělává. DRG narovná spíše tyto poměry uvnitř, ale máte pravdu v tom, že nelze dopustit, aby superspecializovaná zařízení byla poškozena. Od nového systému si slibuji, že menší zařízení budou schopná poskytnout maximum běžné péče a na specializovaná zařízení zůstane péče specializovaná. A je potřeba, aby ji dostala uhrazenou. Ostražitost je namístě. Sbližování ale bude trvat nějaké dva, tři roky. Zatím se jedná jenom o určité procento, které bude přes DRG hrazeno, zbytek půjde dál výkonově, což umožní dorovnat nerovnosti tam, kde se objeví, a kultivovat systém. Nemyslím, že je už hotový.  Systém DRG CZ je cesta dobrým směrem a bude ho potřeba průběžně vyhodnocovat. S tím s Vámi úplně souhlasím.  Jistěže provedení apendektomie u nekomplikovaného člověka a provedení apendektomie u někoho se čtvrtým stadiem tumoru, je něco úplně jiného.

Je v pořádku kompenzační vyhláška pro rok 2020? Chcete v ní udělat nějaké změny? Část zdravotnické veřejnosti tvrdí, že kompenzační vyhláška de facto nepočítala s druhou vlnou epidemie, a tudíž už dnes neodpovídá realitě.

Tato obava je na místě. Kompenzační vyhláška byla opravdu primárně ušitá na první vlnu. To vím, protože jsem v ní žil. Kdyby nedošlo k výpadku na podzim, nemocnice by velmi dobře díky vyhlášce zkompenzovaly svůj propad a dostaly by se na úhradu všech oprávněných nákladů. I predikce, které byly provedeny ve velkých nemocnicích typu té, ve kterém jsem pracoval já, to měly spočítané velice dobře. Ostatně ekonomičtí náměstci všech velkých nemocnic spolu hovoří. Došlo ovšem k druhé vlně epidemie a je možné, že si s vyhláškou tak, jak je napsaná, nevystačíme. Chci v této souvislosti ocenit ochotu pojišťoven, že si aktuální situaci uvědomují. My na ministerstvu chceme vyhodnotit, jakým způsobem vyhláška dopadla na nemocnice, a v případě, že by bylo potřeba ji nějak upravit, jsme připraveni to udělat tak, aby doúčtování proběhlo v první polovině příštího roku.

 

Tento styl bonifikace covidových pacientů je přežitý a určitě ho nechci podporovat do příštího roku.

 

Nehrozí zvrácené motivace, kdy se začnou rychle honit určité výnosné výkony?

Jednou z velkých kompenzací byla i kompenzace pro covidové pacienty. Ta byla celá nastavená pro situaci, kdy v nemocnici leželo několik desítek a ne několik stovek těchto pacientů.

A ta byla hodně vysoká?

Otevřeně říkám, že tento styl bonifikace covidových pacientů je přežitý a určitě ho nechci podporovat do příštího roku. Nicméně právě proto chceme nejprve celý dopad zhodnotit. Řada nemocnic díky kompenzaci nakonec nedopadne tak špatně. A jestli bude vyhlášku nutné změnit nebo ne, teď nevím. Také uvidíme, jak se bude vyvíjet situace v první polovině příštího roku. Jestli přijdou další vlny epidemie, což vyloučit nelze, budeme muset uvažovat o nějakých dalších úpravách, minimálně do doby, než proočkujeme populaci. Není to ale důvod k odsouvání DRG CZ. Spíše se na první půl roku ještě domluvíme s pojišťovnami, jak ztráty zdravotnickým zařízením dokompenzovat. Určitě ale nechci, aby se odsouvalo DRG CZ, protože to je systémová změna, kterou potřebujeme. A pokud budeme všichni rozumní, tak od půlky roku, kdy proočkujeme polovinu populace, bude covid minulostí. Věřím tomu.

Takže počítáte i s další kompenzační vyhláškou, která mírně změní již schválenou úhradovou vyhlášku pro rok 2021?

Ano.

Příští rok se začínají připravovat úhrady na rok 2022. Jste zastáncem mechanismu dohodovacího řízení a respektování jeho výsledků v úhradové vyhlášce, nebo byste na to chtěl jít jinak?

Princip dohodovacího řízení je dobrý. Tam, kde je dohoda, se dosahuje dobrých výsledků, protože se nemusí nikdo do ničeho nutit. Je to samozřejmě o zodpovědnosti stran, které se snaží dohodu najít. Nový systém DRG CZ pozitivně ovlivní i dohodovací řízení. Úhradová vyhláška je jakýmsi standardem, který je v záloze. Kdyby náhodou k dohodě nedošlo, pak je tu mechanismus, jenž úhrady dobře zajistí.

Tam je vždy důležitý postoj ministra. Když všichni vědí, že ministr je připraven respektovat dohodovací řízení, tak se při vyjednávání chovají jinak, než když spoléhají, že se nakonec nějak s ministerstvem domluví sami.

To je odpovědností ředitelů. Jsou to manažeři zařízení s miliardovými obraty. Je dobře, když mají kolem sebe lidi, kterým mohou věřit, ale je to jejich zodpovědnost. Když má někdo odpovědnost, musí mít i pravomoc a naopak. Já se dohodě v žádném případě nebráním, ale říkám, že je pro mě určitým signálem, jestli někdo není schopen se dohodnout. Musím pak hledat, proč tomu tak je, a v takovém případě dané nemocnici nabídnout nějakou jinou alternativu.

Rád bych se Vás zeptal ještě na boj se závislostmi, protože tomuto tématu se Zdravotnický deník věnuje dlouhodobě.  Ve svém prohlášení se vláda hlásí k principu snižování rizik. Adiktologové ale i lékaři dalších odborností říkají, že pokud jejich pacienti opustí nejrizikovější chování, tedy kouření klasických cigaret se vším tím spalováním apod., vede to k pozitivnímu efektu u kardiovaskulárních, onkologických a dalších onemocnění. Když tu teď máme covid a zatížené nemocnice, je snižování rizika něco, čemu byste se chtěl věnovat a naplnit zmíněné vládní prohlášení?

Zaměřím se konkrétně na nejčastější závislosti, tedy na alkohol a kouření.  U alkoholu by si zasloužila pozornost přísnější regulace v reklamě.  U nás je poměrně minimálně regulovaná, třeba na rozdíl od kouření. A když se zeptáte běžného člověka na zneužívání návykových látek, nikoho nenapadne alkohol. To přeci máme všichni doma, to je něco, co je úplně normální. Není to normální! A není to normální zejména v nižších věkových kategoriích, tam je na čem pracovat. Pokud se týká tabákových výrobků, tak ano, je pravda, že konzumace, která byla dána spalováním tabáku a kde je i veliké onkologické riziko, zejména poškození plic apod., se u novějších způsobů používání eliminuje. Nicméně pořád je to tabák se všemi svými kardiovaskulárními a psychotropními efekty. V podstatě tím, že se to do jisté míry glorifikovalo, vzniká zejména u mladé části populace nově závislost. Ona není tak závažná a není tak masivní, ale stává se také velmi ‚trendy‘ věcí, například mít nějaký vaporizér. Z dat, která máme k dispozici, je vidět, že třeba u šestnáctiletých studentů jich už více než 60 procent zkusilo e-cigarety. Myslím, že to není úplně dobře. U zahřívaných výrobků je to kolem 13 procent. Je to číslo, které není velké ale ani malé. A ve chvíli, kdy se k tomu ti lidé dostanou ve věku pod 18 let, návyk zůstává. Navíc to velice často není bráno jako něco, co je špatné. To je problém, protože kardiovaskulární onemocnění jsou obecně celosvětově závažný problém medicíny.

Spíš se jednalo opravdu o kuřáky, kteří si nemohli pomoc, aby přešli na jiné méně škodlivé formy. Děti je třeba ochránit, možná je to věcí způsobu, jakým jsou ty výrobky nabízeny.

Přesně tak. A pokud se týká ještě spolupráce s adiktology, tak je snaha obecně, aby se péče o tyto pacienty přenesla do terénu.  Na tom se podílí i Rada pro duševní zdraví a na ministerstvu jsou na to také vyčlenění lidé. Musíme se této problematice věnovat.

 

Mám možnost svůj názor obhájit a necítím nějaký zásadní tlak. Na druhou stranu nerozhoduji sám.

 

Na ministerstvo jste přišel jako lékař bez politického krytí. Vnímám to tak, že jste si vytvořil takové suverénní pole, respektuje Vás premiér i ostatní členové vlády. Někteří komentátoři ovšem říkají, že nakonec zůstanete jako kůl v plotě. Zkrátka že Vás v tom ostatní členové vlády nechají a všechna negativa přijatých opatření se sesypou na vás. Nebojíte se Černého Petra?

To se samozřejmě říct může. Bývá to tak, že když se něco povede, tak za to můžou všichni, když se něco nepovede, tak za to může jeden člověk. Je to i daň za to, že vás ti ostatní respektují. Velmi si vážím toho, že mám možnost svůj názor obhájit a necítím nějaký zásadní tlak. Na druhou stranu nerozhoduji sám. Jsem možná, a to je asi v pořádku, nejvíc vidět, ale o většině věcí rozhodujeme společně s hlavní hygieničkou. Pokud se týká covidových záležitostí, je tu klinická skupina vedená panem profesorem Černým, kterému velmi věřím. Statistika se může opřít o skvělý ÚZIS, v čele s panem profesorem Duškem. Epidemiologická skupina s panem prof. Chlíbkem, laboratorní skupina s paní doktorkou Mackovou. Opírám se vlastně o desítky a desítky lidí. Když mluvím já, není to jen mé rozhodování, ani by to nebylo správné. Nejsou již renesanční lidé, kteří by obsáhli celou šíři dané problematiky. Hlas, který jde pak ven, musí být jednoznačný a silný. Ale je to hlas, který prezentuje vždycky názor skupiny. Není proto důvod se bát. Samozřejmě člověk za rozhodnutí, která prezentuje, bere i svůj díl zodpovědnosti.

Chápete svou misi i tak, že jste se obrnil silným lékařským týmem, který se utkává s politikou?

Jedna z věcí, která mi vždy připadala nesmírně legrační, bylo sousloví: Boj za mír. To jsou taková antonyma. Nemyslím si, že by to byl boj. Musíme spolu komunikovat. V současné době musíme zabránit medicínské zdravotní hrozbě, a proto musí jednoznačně vést odborný přístup. Až se budeme bavit o věcech, které jsou vyloženě politické, pak o nich budou asi rozhodovat více politici. V tu dobu tady už já ani pravděpodobně nebudu muset být

Vůbec Vás politika nechytla?

Ne.

Takže pořád platí to, co jste říkal na začátku, že svou misi berete jako dočasnou a zase se pak vrátíte k medicíně?

Ano, to platí.

(ministr se usmívá a spěchá na „call“ s premiérem)


Jste spokojeni s obsahem této stránky?