Nepříznivé účinky hluku na člověka

Nepříznivé účinky hluku na lidské zdraví jsou obecně definovány jako morfologické nebo funkční změny organismu, které vedou ke zhoršení nebo poškození jeho funkcí, ke snížení odolnosti organismu vůči stresu nebo zvýšení vnímavosti k jiným nepříznivým vlivům prostředí.

Při hodnocení konkrétní akustické situace je nutno o hluku uvažovat nejen z hlediska celého spektra atakovaných funkcí, ale i z hlediska fyzikálních parametrů hluku, místa a času působení. Obecně je možné přijmout tzv. Lehmanovo schéma účinků:

Hladina hluku L_A:
 > 120 dB možné nebezpečí poškození buněk a tkání
 >   90 dB možné nebezpečí pro sluchový orgán
 >   60 až 65 dB  možné nebezpečí pro vegetativní systém
 >   30 dB možné nebezpečí pro nervový systém a psychiku

Negativní účinky hluku můžeme rozdělit na:

SPECIFICKÉ (auditivní) – s účinkem na sluchový orgán, kdy při expozici hladině akustického tlaku A od 120 – 130 dB dochází k poškození bubínku a převodních kůstek (akutní poškození), při mnohaleté expozici L_Aeq,T nad 85 dB k poškození vnitřního ucha (chronické poškození).

NESPECIFICKÉ (extraauditivní, mimosluchové, systémové) – s účinkem na různé funkce organismu. Reakce vegetativního a hormonálního systému prostřednictvím stresu a tomu odpovídající obraně organismu.

Dále pak na:

AKUTNÍ ÚČINKY (stres a tomu odpovídající obrana organismu):
• poškození sluchového aparátu – akustické trauma
• zvýšení krevního tlaku
• zrychlení tepové frekvence
• stažení periferních cév
• zvýšení hladiny adrenalinu
• vliv na psychiku – únava, deprese, rozmrzelost, agresivita, neochota
• snížení výkonnosti, paměti a pozornosti
• úlekové reakce

CHRONICKÉ ÚČINKY (tzv. civilizační choroby):
• fixování akutních účinků
• ztráta sluchu resp. sluchové ztráty
• vznik hypertenze
• poškození srdce, infarkt myokardu
• snížení imunitních schopností organismu
• pocity únavy
• nepříznivé ovlivnění spánku, nespavost

Nespecifické účinky hluku se vzhledem k tomu, že se jedná o bezprahový škodlivý faktor, projevují prakticky v celém rozsahu intenzit hluku. Zahrnují ovlivnění neurohumorální a neurovegetativní regulace, biochemických reakcí, spánku, vyšších nervových funkcí, jako např. učení a zapamatování informací, ovlivnění motorických funkcí a koordinace. Hluk ztěžuje řečovou komunikaci, obtěžuje, vyvolává pocit rozmrzelosti a nespokojenosti. Negativně ovlivňuje odpočinek organismu a tím i jeho výkonnost.

Na současném stupni poznání je za dostatečně prokázané poškození sluchového aparátu, ovlivnění kardiovaskulárního systému a negativní poruchy spánku.  Neprokázané, tj. omezené důkazy jsou např. u vlivu na hormonální systém, biochemické funkce, fetální vývoj, mentální zdraví a imunitní systém.

Při doporučení limitních hodnot hluku v komunálním (mimopracovním, environmentálním) prostředí Světová zdravotnická organizace (WHO) vychází ze současných poznatků o negativních účincích hluku na rušení spánku v noční době, na řečovou komunikaci, obtěžování, pocity nepohody a rozmrzelosti, a to při jejich dlouhodobém působení, které je specifikováno minimální dobou expozice 10 – 15 let. Doporučené limitní hodnoty jsou uvažovány vždy pro dopadající zvuk, ale mohou být vztaženy i na situace expozice ve volném akustickém poli.

Citlivé skupiny obyvatelstva:

• děti a mladiství
• senioři skupiny s určitým specifickým onemocněním (např. hypertenze)
• lidé pobývající v nemocnicích nebo se zotavující doma
• lidé s poruchami sluchu
• lidé s poruchami zraku (slepci)
• lidé pracující na směny