Rozhovor s ministrem Adamem Vojtěchem pro Respekt

 
Datum vydání: 13. 12. 2018
Zdroj: Respekt
Autor: Hana Čápová

Za necelý rok ve funkci už ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (ANO) odvolal nebo pod tlakem odešlo šest ředitelů velkých přímo řízených nemocnic. První na řadě byl jeho předchůdce v křesle ministra Svatopluk Němeček (ČSSD), kterého Vojtěch sesadil z čela ostravské fakultní nemocnice. Němeček, který se neměl rád s premiérem Andrejem Babišem (ANO), to komentoval, že si s ním vláda vyřizuje účty. Zatím poslední odvolanou byla ředitelka Všeobecné fakultní nemocnice, také bývalá ministryně Dana Jurásková (ODS). A odejít se chystá už sedmý šéf, ředitel Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) Aleš Herman. Jak ministr Vojtěch tohle personální zemětřesení vysvětluje? Jaké jiné plány má pro svůj resort? 

Během vašeho působení, tedy za necelý rok, už skončilo šest ředitelů velkých přímo řízených nemocnic. Jste rekordman v odvolávání ředitelů?

Já jsem se se svými předchůdci neporovnával. Nicméně i za bývalých ministrů zdravotnictví bylo běžné, že měnili šéfy nemocnic. Nutno zdůraznit, že ministerstvo má pod sebou 70 přímo řízených organizací a ministr je manažer; je za ně odpovědný. Pokud je s některým z ředitelů nespokojený, má právo se s ním rozloučit.

Naposledy jste odvolal šéfku pražské Všeobecné fakultní nemocnice, bývalou ministryni zdravotnictví za ODS Danu Juráskovou. Proč?

Dlouho, řadu měsíců, jsem dostával informace, které mě zneklidňovaly. A kontrola odhalila pochybení v zakázce spojené s První chráněnou dílnou podnikatele Tomáše Horáčka. Šlo o zakázku na úklid, firma ji loni vysoutěžila za 230 milionů korun. Letos na začátku roku se ale cena zvýšila o desetinu – na částku, která byla vyšší než cena, kterou ve výběrovém řízení nabízeli všichni konkurenti.

Jaké informace jste dostával?

To nemohu bohužel říci, protože podléhají režimu utajení. Týkaly se kontaktů paní ředitelky a také částečně toho, co později zjistila kontrola, tedy podezřelých zakázek na úklid pro První chráněnou dílnu.

Právě kvůli Tomáši Horáčkovi skončili letos už dva ředitelé nemocnice Na Bulovce, Andrea Vrbovská a František Novák. Rozeslal jste pak dopis všem přímo řízeným organizacím, ať se na Horáčkovy firmy zaměří. Jak to dopadlo, jsou ve většině fakultních nemocnic?

Ano, ten seznam je dlouhý, v zásadě v každé nemocnici nějaká z jeho firem funguje. Není to jen První chráněná dílna, je jich víc. Nedá se ale a priori říci, že každá taková zakázka je špatná a má kriminální pozadí. Je možné, že firma spojená s panem Horáčkem dostala zakázku úplně normálním způsobem podle zákona. Proto jsme ředitelům zadali, aby vyhodnotili, zda jsou ty zakázky v pořádku, řádně vysoutěžené, a že jsou pro ně výhodné. V takovém případě není důvod něco měnit. Ale pokud je jen minimální podezření, chci, ať zakázku přesoutěží – a pokud to neudělají, je to už jejich odpovědnost.

Bulovka se něčím lišila?

Ze seznamu, který máme, Bulovka poměrně vyčnívá počtem zakázek, které firmy pana Horáčka získávaly. Je otázka, co zatím bylo – asi byl vztah s vedením nemocnice nějaký pevnější.

Proč vlastně nemocnice s Tomášem Horáčkem, který se kdysi „proslavil“ náborem černých duší pro ČSSD na severu Čech,  spolupracovaly?

To nelze eliminovat. Máme tu zákon o zadávání veřejných zakázek – a ten nedává možnost říci Ne, vaše firma se výběrového řízení účastnit nesmí. Pokud splní podmínky a vyhraje, zadavatel jí zakázku dát musí.

Bulovka má letos už třetího ředitele, momentálně působí stabilizovaně a poslední ředitel v pořadí Jan Kvaček má velké plány…

Věřím mu, Bulovka vždycky byla jednou z nejproblematičtějších nemocnic, je podinvestovaná, potřebuje kvalitní vedení.

Také ostravská fakultní nemocnice bude mít v pořadí už třetího ředitele. Proč jste vlastně odvolal vašeho předchůdce v ministerském křesle Svatopluka Němečka?

Byly tam věci – a potvrdil je audit – ne úplně standardní, představitelé klinik byli zároveň vlastníky soukromé laboratoře a rozhodovali o tom, kam se budou laboratorní vzorky posílat. Posílali je do své laboratoře.

Zmíněný audit ale vznikl až po odvolání Němečka.

Ty informace jsem měl už předtím a audit je potvrdil. Neříkám, že dělal všechno špatně, ale mám pocit, že nemocnice neměla žádný plán rozvoje a Svatopluk Němeček se věnoval i jiným aktivitám, byl v představenstvu bohumínské nemocnice. Nemohl jsem tolerovat, že řídí nemocnici s obratem pět miliard a tisíci zaměstnanci – a ještě jako bokovku řídí nemocnici jinou. To není běžné u žádného z mých ředitelů.

Němečka nahradil Evžen Machytka, v čele nemocnice ale vydržel jen několik měsíců. Rezignoval krátce poté, co odvolal přednostu gynekologicko-porodnické kliniky Ondřeje Šimetku. Konec oblíbeného porodníka se dotkl mimo jiné majitele Kofoly Jannise Samarase. Člen ANO a jeho sponzor si stěžoval u premiéra Andreje Babiše – a Machytkovi začaly chodit SMS od Babišových blízkých, že je „nasraný“ a ředitel má Šimetku do funkce vrátit. Co říkáte téhle absurdní historce?

Něco se mi doneslo. Negativních reakcí na krok pana ředitele ale bylo víc.

Nakonec jste se s Machytkou dohodl, že na funkci ředitele rezignuje. Je to fér?

Možná je to nefér, je to slušný člověk a měl vizi. Zastával jsem se ho. Ale atmosféra byla velmi napjatá, bylo nutné udělat nějaký krok, aby se uklidnila.

Brzy přibude sedmý ředitel, který odchází. Konkrétně odchod ohlásil šéf Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) Aleš Herman.

Dostal nabídku ze soukromého sektoru, přechází do Agelu. Je to pro něj výzva a peníze bude mít asi lepší, než má v IKEM. Platy ředitelů nemocnic jsou z mého pohledu poměrně nízké, kolem sedmdesáti tisíc korun čistého. Přitom odpovídají za miliardy korun a stovky zaměstnanců. Poměrně těžko se pak na tu pozici někdo hledá.

Dosud nejdéle sloužící ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09) odvolal za tři roky ve funkci jen tři ředitele, vy máte za necelý rok ve funkci na kontě sedm odvolání nebo odchodů. Jsou to čistky hnutí ANO, které poprvé drží resort zdravotnictví, nebo očista?

Určitě to nejsou čistky. Pro řadu nemocnic může být nový mladý ředitel pozitivní. Představa některých lidí, že budou ve funkci celý život, je lichá. Nedělám to bezhlavě, mám to podložené věcmi, které někdy nejsou úplně zveřejnitelné. Ale rozhodně není mým cílem nemocnicím uškodit. Naopak, chci, aby se rozvíjely.

Za vašich předchůdců budily vášně snahy o zavírání některých nemocnic, nakonec skoro žádná nezanikla. Máte plán restrukturalizace lůžkové péče? Mluvilo se také o tom, že pacienti by měli mít k dispozici data o kvalitě péče v té či oné nemocnici, tom či onom pracovišti – ale ani k tomu nedošlo. Chcete zveřejňovat data o kvalitě?

Data o kvalitě jsou žádoucí a souvisí s první částí otázky, potřebujeme kvalitní nemocnice – a ty nekvalitní asi nepotřebujeme. Nejde jen o to, jak je péče dostupná, ale i o to, jak je kvalitní. Pokud jde o strukturu sítě, je to na pojišťovnách.  Nejsem příznivcem toho, co bylo – říci, že zrušíme deset tisíc lůžek tady od stolu, centrálně.  Situace v každém kraji je trochu jiná, iniciovali jsme vznik pracovní skupiny pro regionální zdravotnictví. Je tam asociace krajů, pojišťovny, ministerstvo má jen monitorovací roli. Kraje musí přijít se svými strategiemi, kde potřebují akutní a kde následnou péči. Navíc jsme v jiné situaci než před deseti lety, počet akutních lůžek se snižuje, už jsme na evropském průměru. Péče se zároveň centralizuje, vznikla kardiocentra, komplexní onkologická centra, iktová centra. Centra jsou výstavní skříň českého zdravotnictví, péče mimo ně není tak kvalitní, je do nich třeba směřovat pacienty.

Jak to, že se všichni se zmíněnými nemocemi neléčí v těchto centrech?

To se snad promění. Péče je fragmentovaná, pacient se často nedostane ve správný čas na správné místo. Pokud jde o onkologická onemocnění, někdy uběhne půl roku, než pacient přijde, kam má, pak  mu lékaři řeknou, omlouváme se, už je pozdě. To je chyba organizace péče a musíme to zlepšit.

A pokud jde o kvalitu péče, jaké máte plány?

Pracujeme na velkém projektu, dostali jsme grant 100 milionů korun, jmenuje se klinické doporučené postupy. Péči je třeba standardizovat, když je pacientovi to a to, tak se s ním provede to a to – jedno, zda je v nemocnici ve Strakonicích nebo v Karlových Varech. Pojišťovny musí doporučené postupy kontrolovat, a pokud se od nich lékař odchýlí, musí říci proč. To u nás zatím nemáme, přístup k péči se v jednotlivých regionech liší.

Doporučené postupy jsou jedna věc, ale když se mám rozhodnout, do které nemocnice se půjdu léčit, potřebovala bych vědět něco o jejích výsledcích. Třeba kolik pacientů s mou diagnózou tam ročně mají, protože pak jsou lékaři logicky zkušenější, a jak dopadli – třeba v kolika procentech případů došlo poté či oné operaci ke komplikacím, zda byla nutná další operace…

Pojem kvalita je velmi široký, jedna věc jsou standardy, jiná měřitelné ukazatele.  Pracovní skupina pro měření kvality péče se sešla tento měsíc poprvé. A ano, počet výkonů je jedním z indikátorů, dá se čekat, že zkušenější personál bude pracovat kvalitněji. Není možné, aby si doktor udělal dvě tři operace za rok, jen aby si „zaoperoval“.

Pokud jde o onkologická onemocnění, cennou informací pro pacienta je i to, že na jednom pracovišti přežije člověk s jeho diagnózou třeba pět let, zatímco na jiném několik měsíců.

Mortalita je velmi senzitivní. Myslím, že by se měla zveřejňovat, ale je třeba k tomu přistoupit citlivě. Obecně souhlasím s tím, že i takové informace by pacient měl dostat. V rámci pracovní skupiny se o tom budeme bavit.  Můj cíl je do dvou let měřit kvalitu péče.