Prioritou Ministerstva zdravotnictví je zajistit dostupnost léků pro české pacienty

Datum vydání: 17. 8. 2018
Zdroj:  Medical Tribune
Autor: Marta Šimůnková

V nedávné době zveřejnilo Ministerstvo zdravotnictví záměr otevřít zákon o léčivech (378/2007 Sb.) a zákon o veřejném zdravotním pojištění (48/1997 Sb.). Na toto téma poskytl MT ministr zdravotnictví Mgr. et Mgr. Adam Vojtěch krátký rozhovor.

Plánované změny nelze považovat za kosmetické, protože se budou týkat jak v současnosti platné zákonné úpravy distribuce léků do lékáren, tak i zrychlení procesu stanovení ceny/úhrady nových léčivých přípravků, procesu, který v současnosti trvá i roky.

Pane ministře, co bylo impulsem pro Ministerstvo zdravotnictví k iniciaci změn současné právní regulace distribuce léčiv?
Na ministerstvu vnímáme, že je to velmi aktuální téma. Byli jsme upozorněni z několika stran, že existují problémy s dostupností léčiv, i když z našeho pohledu nejsou tak veliké, jak se někdy prezentuje. Při detailním zkoumání vidíme, že většina léků, které v lékárnách chybí, je nahraditelná. Nenahraditelných léků, které nejsou dostupné, jsme dnes našli celkem třináct. Chybějí z nejrůznějších důvodů, jako jsou výpadky ve výrobě, zpoždění dodávek a svou roli hrají i reexporty.

S tím souvisí i otázka přidělení léčivých přípravků výrobcem podle tržního podílu konkrétního distributora, jak je dáno současným zákonem. Jde podle vás o správný postup?
V praxi nebylo jasné, jak a podle čeho se tržní podíl distributorů stanovuje. Preferencí jednoho či dvou distributorů se nahrává reexportům. Tím si určitá skupina distributorů zajistila velmi dobré příjmy. Snažíme se o to, aby za distribuci byli zodpovědní výrobci. Nezáleží na tom, zda budou dodávat přímo do lékárny, nebo přes distribuční síť. Jejich povinností by mělo být zajistit dostupnost léků pro pacienty v lékárně. Povinností ministerstva není podpora distributorů a reexportu, ale zajištění dostupnosti léků pro nemocné. K tomuto tématu čekáme ještě do konce roku velkou rozpravu. Je dobré, že Česká lékárenská komora je ochotna za určitých podmínek tzv. emergentní distribuci léků (od výrobce rovnou do lékárny v určitém časovém limitu) podpořit.

Budete se také věnovat lepší dostupnosti nových a inovativních léčiv, jejichž zdlouhavé stanovení ceny/úhrady na Státním ústavu pro kontrolu léčiv brání odborníkům po dlouhou dobu léčit tak, jak odpovídá současným moderním terapeutickým a doporučeným postupům?
Podle mého názoru jde o závažnější téma, než je dostupnost léků v lékárnách, i když význam tohoto problému nechci snižovat. Dostupnost nových léků je jednou z našich priorit. Princip schvalování léčiv byl nastaven před více než deseti lety a od té doby zákon o zdravotním pojištění neprošel revizí. V současnosti správní řízení trvají řadu let. V případě, že lék nemá dlouhou dobu stanovenou úhradu, pak často z nedostatku jiné možnosti zajištění terapie přichází ke slovu paragraf 16, který byl zamýšlen pro zajištění léku ve zcela výjimečných a specifických případech. Za poslední roky došlo k nárůstu využití paragrafu 16 pro neexistenci stanovení ceny a úhrady, což naznačuje, že v systému nefunguje vše tak, jak má. Jako příklad mohu uvést přípravky k léčbě vzácných onemocnění, tzv. orphan drugs, u nichž nemůže být splněn požadavek nákladové efektivity, protože tyto léky jsou drahé a jsou určeny jen pro malý počet nemocných. Přesto by tato léčiva měla být českým pacientům dostupná. Uvažujeme o rozšíření hranice ochoty platit za tyto léky tak, aby prošly standardním řízením a aby jejich dostupnost nemusela být řešena přes paragraf 16. Na ministerstvu se schází expertní skupina, jejímž cílem je stanovit základní pravidla právní úpravy, kterou bychom chtěli do konce roku předložit Vládě ČR.

To znamená, že v průběhu příštího roku by mohly být změny schváleny…
Jistě. Budeme řešit paragraf 16 (Zákon 48/1998 Sb.), inovativní léky, léky na vzácná onemocnění.Inovativní léčba, ač je velmi drahá, tak může být velmi účinná a může výrazně prodloužit délku kvalitního života. V mnoha případech oddálí invaliditu, takže nemocní nejsou odkázáni na sociální dávky a invalidní důchody, o kvalitě jejich života nemluvě.

Jak se stavíte k projektům farmaceutických společností, které na sebe berou část ekonomického rizika, tzv. risk/cost sharing?
Jistěže jde o přínos. Nedávno jsme jednali s řediteli zdravotních pojišťoven a apelovali jsme na ně, aby byli k těmto projektům vstřícní, aby byli inovativnější ve smluvních kontraktech. Mnohé způsoby sdílení nákladů a rizik jsou založeny na principu tzv. pay for performance, tedy rozdělení rizika v tom smyslu, že pojišťovna se zaváže uhradit konkrétní přípravek v případech, kdy léčba bude účinná a úspěšná. V opačném případě náklady hradí farmaceutická společnost. Podle mne jde o způsob, jak se léky dostanou rychleji k pacientům. Pojišťovny by měly změnit v určitém směru svůj konzervativní přístup k novým lékům.