Ministerstvo zdravotnictví nově přechází na doménu mzd.gov.cz. Více informací.

Nejsme schopni měřit kvalitu péče, a to bych chtěl změnit, říká ministr Adam Vojtěch

Vytvořeno: 14. 2. 2019 Poslední aktualizace: 14. 2. 2019

 
Datum vydání: 14. 2. 2019
Zdroj: Deník N
Autor: Eva Mošpanová


 

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO) hovoří o nedostatku lékařů a sester, nelegálních přesčasech přesčasech i o tom, že bychom měli být schopni měřit kvalitu zdravotní péče a informovat o ní i pacienty. Ještě v prosinci 2017 ho většina Čechů znala spíš jako zpěváka než odborníka na zdravotnictví. Teď už přes rok řeší chybějící zdravotníky, problémy s lékaři z ciziny i s nelegálními přesčasy. „Člověk je občas unavený, některé věci nejdou tak rychle, jak by si představoval,“ připouští ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO). 

Minulý týden jste jednal s šéfem Nemocnice Na Bulovce, kterou by Praha ráda přesunula do Letňan. Ředitel Jan Kvaček s vámi chtěl mluvit o tom, proč je Bulovka důležitá a má smysl ji zachovat. Přesvědčil vás? 
Zatím jsme pouze ve fázi vyřčené vize. Takže není nutné jakkoliv panikařit. Pro mě je důležité, aby kvůli tomu Praha nezastavila investice do Bulovky. To by bylo špatně, protože Bulovka není v úplně dobrém stavu. Ta nemocnice musí fungovat teď a tady. A v současném stavu nemůže být dlouhodobě funkční. Bulovka je jako nemocnice bezesporu důležitá. Myslím, že o tom nikdo nepochybuje a nikdo ji nechce rušit. 

Lékaři z nemocnic v Moravskoslezském kraji si od začátku roku snaží vyjednat zvýšení platů a proplácení přesčasů. Hrozili i tím, že by přesčasy přestali sloužit. Řešíte tuhle situaci nějak? 
Nejsou to nemocnice, které by spadaly pod ministerstvo zdravotnictví. Samozřejmě tu situaci vnímám, ale nemohu to přímo ovlivnit. Jednali jsme s Českou lékařskou komorou, která má zájem zkontrolovat personální situaci v nemocnicích. Ale to je spíš role zdravotních pojišťoven, s nimiž jsme se dohodli, že budou v tomto směru aktivnější. Nemocnice jsou jejich smluvní partneři a musí dodržovat personální standardy tak, aby péči mohly poskytovat. Dohodli jsme se, že pokud budeme mít konkrétní podnět, že je někde problém, měly by zdravotní pojišťovny provést kontrolu. 

Měly by tedy pojišťovny sledovat i to, zda lékaři neslouží nelegální přesčasy? 
Já se zde bavím spíše o dodržování personální vyhlášky, protože existují standardy, kolik musí být na jakém oddělení lékařů, sester a podobně. To mají plošně kontrolovat, protože to ve smlouvě s poskytovateli mají definováno. Pokud jde o přesčasy, to se týká inspektorátu práce a dodržování zákoníku. A je třeba si říci, že ten nejde všude dodržet. Zákoník práce platí obecně pro všechny segmenty, zdravotnictví je možná trochu specifické. 

Když se vrátíme k lékařům -neznepokojuje vás, že je ve vašem resortu velká skupina vysoce kvalifikovaných lidí, kteří se musí protesty domáhat odpovídajícího platu a dodržování zákona? 
Není to nic, co by mě těšilo. Domáhat se platů, to je otázka. Po několika navýšeních v posledních letech i v tomto roce si nemyslím, že je to dnes otázka nízkých platů. Spíše jde o přesčasové hodiny, které jsou zaplaceny, ale lékaři jich mají příliš. Nemá to vždy úplně jednoduché řešení, protože v některých odbornostech máme deficit, který se nakupil za řadu let. Jsem na resortu rok, takže asi nikdo nemůže čekat zázraky. Nejsou možné a myslím, že nikdo by nedokázal najednou vytvořit tisíce dalších lékařů. Spíš musíme myslet do budoucna, abychom vůbec byli schopni nahradit stárnoucí lékaře, protože to vnímám jako největší problém. Proto chceme posílit lékařské fakulty, navýšit kapacity a vůbec posílit medicínské školství, abychom do budoucna produkovali dostatek lékařů. To se ale mělo udělat mnohem dřív. Je však třeba říci, že u nás je čím dál více lékařů. Máme problém se sestrami, které odchází ze zdravotnictví, ale počet lékařů stoupá. 

V nemocnicích ale chybí… 
Jde spíš o strukturu – zda je víc lékařů v ambulantní sféře, nebo v nemocnicích a jaké obory nám chybí. Chceme se zaměřit na vzdělávání v nedostatkových oborech. Víme, že máme problém s dětskými psychiatry, s internisty a podobně. Chceme tyto obory dotovat na základě takzvaných rezidenčních míst, která už dnes fungují, a navyšovat dotace i platy začínajících lékařů, aby měli zájem tu konkrétní odbornost dělat. 

To je dlouhodobý plán. Jak ale dokážete už dnes pomoct lékařům, kteří v nemocnicích stále slouží desítky hodin v kuse? 
Jak říkám, nedá se to úplně vyřešit během jednoho dne. Chce to systematickou práci, jde o strukturu péče a obory, které nám chybí. Máme třeba hodně gynekologů, ale mnoho jich je v ambulantní sféře. Proto jsme teď podepsali memorandum o tom, že mladí gynekologové, kteří budou chtít mít ambulanci, by měli zároveň sloužit aspoň dvě služby měsíčně v nemocnicích. To je taková první vlaštovka. 

Neplánujete tlačit na nemocnice, aby dodržovaly zákoník práce? Z vašich slov je jasné, že o porušování zákona víte. 
Neříkal bych asi, že se porušuje plošně, pro to nemám žádné důkazy ani data. Ale v některých nemocnicích samozřejmě můžou mít problémy s dodržováním limitu přesčasů, to je pravda. Ano, můžeme na ně tlačit, určitě ano, ale je otázka, jestli to má nějaké krátkodobé řešení. 

A zkoušeli jste už o tom s nějakou nemocnicí mluvit? 
Hovoříme s asociacemi nemocnic, protože mluvit s každou nemocnicí asi není možné. Sleduji média a vnímám, že to určitě všude není optimální. Ale jak říkám, je to o individuální situaci v každé nemocnici, která je odpovědná za svou péči a za to, že zákon dodržuje. A zřizovatelé nemocnic by se také mohli zamyslet nad restrukturalizací sítě, protože to do budoucna bude také potřeba. 

Je pro vás tedy cestou rušení menších nemocnic? 
Neřekl bych rušení, ale určitá restrukturalizace. V nějaké nemocnici třeba může být posíleno oddělení, které už je silné, a jiné oddělení, které nemá takovou produkci, může být oslabeno nebo spojeno s jinou nemocnicí. Je to případ od případu. Určitě bych neřekl, že má být zrušeno několik nemocnic. Takto k tomu nejde přistupovat. Vždy je nutné vyhodnotit situaci v konkrétním regionu tak, aby byla vždy zajištěna dostupnost péče. Dnes už probíhají jednání mezi pojišťovnami, které jsou za nemocniční síť odpovědné. Ministerstvo nemá kompetenci říci, kde má být jaká nemocnice. 

Neobáváte se, že se kvůli zvyšování kapacit dostanou na lékařské fakulty i studenti, kteří by se tam normálně nedostali, a bude tak klesat kvalita absolventů? 
Nemyslím si to, protože už dnes fakulty říkají, že často mají úspěšné studenty, kteří udělají přijímací zkoušku, ale nemohou je přijmout kvůli nedostatku kapacity. Samy fakulty se adaptují, upravují přijímací zkoušky. Tu dotaci vážeme na to, že studenti dostudují. Není to tak, že se přijme 15 % studentů navíc a po prvním roce skončí. Přijatí studenti, kteří pak školu opustí, by nám byli k ničemu. Potřebujeme, aby školu dokončili. Fakulty musí nastavit podmínky tak, aby přijaly studenty, kteří mají potenciál školu dokončit. 
Například 1. lékařská fakulta právě z toho důvodu upravila přijímací zkoušky a dává více důraz na úspěch studentů v matematice. Vychází z toho, že student, který je úspěšný v matematice, má na základě 
jejich znalostí a zkušeností větší šanci fakultu úspěšně dokončit. 

Drtivá většina řešení, která jste zmínil, platí pro lékaře. V Česku ale momentálně chybí spíše sestry. Co s tím dělat? 
Sestry skutečně odchází. Myslím, že zde jde hodně o ekonomickou motivaci, zejména v lůžkových zařízeních a ve směnných provozech. I proto jsme se i v tomto roce ve spolupráci s nemocnicemi rozhodli cíleně finančně podpořit jak sestry, tak nižší personál. Týká se to celého týmu, i sanitářů, kteří jsou taky nedostatkoví. Uvidíme, jaký to bude mít efekt. Pro nás by byl úspěch, pokud bychom klesající trend zastavili. Z některých nemocnic pod ministerstvem zdravotnictví máme signály, že se situace začíná zlepšovat. Je také důležité, aby se sestrám nadále snižovala administrativa a abychom udělali atraktivní i studium na zdravotnických školách. Na rozdíl od lékařských fakult, kde poptávka převyšuje nabídku, je to u zdravotních škol naopak. Tam jsme donedávna měli čtvrtinu až třetinu kapacity prázdnou. Teď se to trošku začíná zlepšovat a meziročně se nám zvýšil počet přijatých studentů o tisíc. Je to možná díky tomu, že se zrušila povinnost maturovat z matematiky, a také zlepšováním finančního ohodnocení sester. 

Ten obor je velmi výrazně ženský. Nezkoušeli jste do něj dostat třeba více mužů? 
Je to těžké a ani nevím, jak by se to dalo udělat. Sestry jsou historicky v drtivé většině ženy. Dnes je mnohem více možností, co studovat, máme tady různé IT obory, které dřív nebyly, a ty odsávají mužskou část populace. Ostatně to není jen případ sester, feminizuje se medicína obecně. Je tu i boj o studenty, protože jejich počet klesá. V roce 1990 bylo v populaci 200 tisíc patnáctiletých, dnes je jich 90 tisíc. Klesá počet lidí, kteří vůbec mohou jít studovat. A tím se vytváří tento problém. 

Nedostatek lékařů a sester je možné řešit i tak, že se přivedou ze zahraničí. Teď si nemocnice cizince hledají i zaučují samy. Ne vždy se jim ale věnuje dostatečný čas, což dokazuje nízká úspěšnost u aprobačních zkoušek. Nebylo by lepší vychovávat lékaře z ciziny centrálně, než je nechat jít rovnou do regionu? 
Oni ale nemůžou dělat, co chtějí. Je nastavený vzdělávací program pro lékaře ze třetích zemí, který garantuje stát. Dřív to tak nebylo, je to novinka od minulého roku – nastavujeme jasná pravidla. Lékaři musí absolvovat jak praktickou část a písemný test, tak ústní pohovor. Souhlasím, že úspěšnost u zkoušek není příliš velká, ale na druhou stranu to ukazuje, že jsou zde požadavky na vyšší kvalitu. A úspěšnost, o které se hovoří, je z doby, kdy vzdělávací program ještě takto nastavený nebyl. Druhá věc je, že aprobační zkoušky nebyly úplně šťastně nastavené. Lékaři museli dělat čtyři státnice v jeden den, a pokud jedinou z nich neudělali, museli pak opakovat všechny. To jsme také změnili, podle platné novely si zkoušku nyní mohou rozdělit do dvou dní, a pokud neudělají pouze jednu, zbytek se jim započítává do dalšího pokusu. 

Sledujete, zda je nad těmito lékaři opravdu vykonávaný dohled? Jsou v pozici mediků a neměli by se ocitnout sami. Jste tohle schopní garantovat? 
Musí nad sebou mít dohled. Poskytovatel to garantuje, má jasně určeného českého lékaře, který dohled vykonává. My děláme kontroly, většinou na základě nějakého podnětu. 

Jaké byly zatím výsledky těch kontrol? Ukázalo se někde, že cizinci léčili sami? 
Že léčili sami a že podmínky nebyly všude dodrženy. My pak dáváme podnět krajskému úřadu, který má kompetenci to řešit. 

Ukazuje se, v jakém procentu případů byla pochybení zjištěna? 
Neděláme plošné kontroly, na to nemáme ani kapacitu. Ale ukazuje se, že ne všude je to zkrátka v pořádku. Ale zase bych to nechtěl paušalizovat. Myslím, že jsou to spíš jednotlivé příklady, kde to nesedí. Zatím bych výsledky nechtěl publikovat, protože kontroly nejsou dokončeny. 

V Česku se v poslední době mluví o chybějících lécích, jako je vigantol nebo digoxin. Řada z nich chybí z výrobních důvodů, které ministerstvo zřejmě dokáže ovlivnit jenom částečně. Co s výpadky můžete dělat? 
Je třeba říci, že výpadky byly, jsou a budou, tomu se nedá zabránit a netrpí tím pouze Česko. Je důležité podívat se na důvod výpadku. Pokud je ve výrobě a farmaceutická firma má problém s esenciální látkou, nedá se nic moc dělat. Jsou ale i výpadky dané exportem léčiv. Znamená to, že léky jsou sice k dispozici, ale nejsou pro české pacienty a distributor je vyváží do zahraničí. To chceme teď změnit a připravujeme novou legislativu, která bude reexporty více regulovat. Dnes dá výrobce lék distributorovi a ten ho buď může dát do lékárny, anebo ho vyvézt do zahraničí, protože tam je třeba dražší. Klasické léky jsou u nás poměrně levné, takže se některé léky vyplatí vyvážet. My chceme výrobcům dát jasnou odpovědnost za to, že tady lék bude pro naše pacienty k dispozici. Reexporty jsou ale v menšině. Většinou jde o výpadky ve výrobě, které výrobci ohlásí, a my pak hledáme řešení. Chystáme teď změnu legislativy, budeme požadovat, aby se na to výrobci lépe připravovali. Aby měli vyšší zásoby nenahraditelných léků. 

Vícekrát jste zmínil, že je něco komplikované nebo to nemá lehké řešení. Jak se po roce ve funkci ministra cítíte? 
Je to komplexní resort a problémů je celá řada. A byť to v médiích někdy působí, že je nějaký problém a ministr ho má vyřešit lusknutím prstu, ne vždy je to v mé kompetenci a moci. Snažím se pracovat mnoho hodin denně, ale člověk je občas unavený, některé věci nejdou tak rychle, jak by si představoval. Po roce se cítím možná v některých věcech střízlivěji, ale stále v tom vidím smysl a práce mě baví. 

Co vás v tuhle chvíli na českém zdravotnictví nejvíc rozčiluje? 
To, že nejsme schopní měřit kvalitu. Stále řešíme, jestli nějaká nemocnice poskytuje péči, v jakém rozsahu, jestli máme lékaře a tak dále. Ale musíme se zamyslet také nad výstupy, nad měřením a srovnáváním kvality péče. To zajímá běžného pacienta, protože ten se chce dostat včas ke správné léčbě v odpovídající kvalitě. Tady bychom měli více zabrat, podívat se na kvalitativní parametry, měřit je a srovnávat. Do jisté míry by měly být tyto informace dostupné pacientům. To bych chtěl změnit.. 

Adam Vojtěch (32) 
Narodil se v roce 1986 v Českých Budějovicích. Vystudoval právo a mediální studia na Univerzitě Karlově, v současnosti si dělá na 1. lékařské fakultě doktorát. Pracoval jako právník ve vydavatelství MAFRA a jako tajemník na ministerstvu financí. V prosinci 2017 se stal ministrem zdravotnictví ve vládě Andreje Babiše, kam jej nominovalo hnutí ANO. V letech 2012 až 2018 byl členem ODS. 

 


Jste spokojeni s obsahem této stránky?