Náměstkyně ministra zdravotnictví Alena Šteflová: Moje strategie je health diplomacy

Datum vydání: 29. 1. 2018
Zdroj: Zdravotnictví a medicína 1/2018
Autor: MUDr. Alena Šteflová, Ph. D., MPH

Ministerstvo zdravotnictví pro mě není novým nebo neznámým partnerem. Vracím se po dlouholeté práci pro mezinárodní organizaci, jež pečuje o globální zdraví, a věřím, že v pozici náměstkyně ministra budu moci své neocenitelné zkušenosti zúročit, otevírat nové dveře a nabízet možnosti spolupráce v oblastech, které české zdravotnictví tlačí. 
Už za svých studií jsem směřovala k preventivnímu lékařství a stejně tomu bylo i v mé následující odborné praxi. Nedlouho po revoluci jsem nastoupila na Ministerstvo zdravotnictví, kde byla mou zodpovědností koordinace národního programu, který byl zacílen na ozdravení české společnosti. Když jsme poprvé měli možnost opravdového srovnání s vyspělejšími západními zeměmi, zjistili jsme například, že střední délka života v naší zemi se velmi výrazně lišila. Hledali jsme příčiny disproporcí, na něž měly právě národní programy reagovat a v krátkodobém i dlouhodobém horizontu nejpalčivější z nich řešit. 

Z globálního pohledu je české zdravotnictví v dobré kondici 

V práci pro WHO jsem se vlastně zabývala podobnými věcmi. Velká a globálně zaměřená organizace vám ale dodá schopnost nadnárodního pohledu na zdravotní problémy i na jednotlivé státy a jejich zdravotní systémy, jež máte možnost srovnávat. Dělaly se projekty zaměřené na témata, která v České republice běžně otevíraná nebyla a o kterých se nehovořilo. „Slabosti“ systému pak byly předmětem další společné práce WHO a naší země. 
Hlavním posláním WHO je podporovat fungování zdravotnických systémů a jejich udržitelnost, k čemuž organizace využívá svou ohromnou databázi umožňující srovnání nejen ve zmiňovaných indikátorech zdravotního stavu obyvatel, ale také ve fungování a kvalitě zdravotní péče či způsobu jejího financování. Měla jsem možnost nahlédnout do vyspělých systémů a sledovat, která témata jsou nosná pro nás jako stát evropského regionu. Z globálního pohledu jsem pochopila, jak rozdílný ještě pořád svět v oblasti zdraví je a v jak výhodné pozici je naše země s fungujícím systémem péče o zdraví. V globálním kontextu patříme k malému procentu populace, jež si užívá zdravotní péči špičkové úrovně. I přesto bylo vždy možné a potřebné nadále vyhledávat témata, která zaslouží posílení a další práci. 
Z těch velmi dobře nastavených systémů s humánním přístupem k pacientovi mě vždy oslovovaly severské státy a také kodaňská kancelář evropské úřadovny WHO má množství pracovníků právě z této části světa. Tím se pohled systémově vyspělých zemí přenáší do společných doporučení pro evropský region, což je podle mě dobře. Na druhou stranu si v globálním pohledu nutně uvědomíme, že všechny dnešní celosvětové jevy související s enormním cestováním, migrací lidí a výměnou zboží přispívají ke zdravotním hrozbám, které hranice nerespektují. Globální zdraví je s tím vším maximálně provázáno, dnes se v pár hodinách dostanete téměř kamkoliv, a proto například v oblasti infekčních rizik musí být současný svět připraven na všechno. Každý stát by měl mít svůj ochranný systém vybudovaný na co nejlepších základech, ten se ovšem musí neustále „aktualizovat“, ať už ve vzdělávání lékařů, ale i v osvětě a výchově celé populace. WHO zde hraje velmi důležitou úlohu v nastavování norem, standardů a doporučení ve všech oblastech péče o zdraví.
Z období své práce pro organizaci si přináším bohaté a cenné kontakty na nejširší spektrum odborníků zahraničních i českých. Důležité pro mě je zjištění, že jsou oddaní svému poslání ve všech odvětvích medicíny a zapálení pro práci na zlepšování našeho i světového zdravotnictví. 

Přece jen musíme přidat 

Ve zmiňovaných mezinárodních srovnáních se systém zdravotnictví České republiky obvykle prezentuje velmi dobrými výsledky, jako je tomu například v oblasti péče o matku a dítě. V kontextu své práce pro globálně působící organizaci jej hodnotím výborně a musím říci, že je srovnatelný s těmi nejvyspělejšími zeměmi. 
Podle mnohých ukazatelů se náš systém ukazuje jako velmi vyspělý a je řazen na přední místa ve světovém měřítku. Paradoxně jsou zde ale i body, které už tak pozitivní nejsou a které nás brzdí ve vývoji – připomeňme si například trvalý nárůst výskytu některých onkologických onemocnění, ať již jde o nádory tlustého střeva, pankreatu nebo třeba ledvin. Našim občanům pořád chybí schopnost uvědomovat si hodnotu vlastního zdraví i zodpovědnost za něj, tomu bychom se měli učit už od dětství. A tak jsme příliš tolerantní k rizikovému chování svému i svého okolí, nejviditelněji pak ke zneužívání alkoholu, kouření či k podceňování prevence. 
Mezinárodní srovnání pro mě identifikují tři oblasti, v nichž dlouhodobě potřebujeme přidat: urychlené zahájení transformace péče o duševní zdraví, odpovídající nastavení dlouhodobé péče o stárnoucí či chronicky nemocné lidi a intervence v oblasti rizikového chování naší populace. V uvedených bodech ztrácíme krok se zeměmi, jež vycházely ze stejných podmínek jako my. Zde vidím prostor pro náš rozvoj, kterému bych, doufám, také mohla napomoci.

Věřím, že komunikace pomůže 

Budu ráda, když se mi v mé nové pozici náměstkyně podaří působit pozitivně a vzbuzovat třeba i novou ochotu ke spolupráci. Chtěla bych všechna témata komunikovat nejen směrem na veřejnost, ale i uvnitř, v rámci institucí, které české zdravotnictví směřují a jež určují kroky k jeho dalšímu posouvání a zlepšování. Tím mám na mysli nejen naše Ministerstvo zdravotnictví, ale s péčí o zdraví v mnohých ohledech související Ministerstvo práce a sociálních věcí a Ministerstvo školství, v otázkách prevence třeba i Ministerstvo dopravy. Dalším velkým potenciálem je spolupráce s pacientskými organizacemi. Za výhodu považuji své členství v předsednictvu České lékařské společnosti JEP, se kterou nastupující ministr Adam Vojtěch po svém nástupu do funkce podepsal memorandum o spolupráci. V provázání s ČLS JEP vidím garanci odborného zázemí a cennou záštitu při tvorbě rozhodnutí na ministerské úrovni, podobně jako ve znovuobnovené vědecké radě. 
Nejen WHO, ale i strategický program Zdraví 2020, který definuje, kam a jakým způsobem chceme naše zdravotnictví posunovat kupředu, jako i všechna doporučení zdůrazňují důležitost mezioborové spolupráce a meziresortního přesahu. Revitalizace programu Zdraví 2020 a práce na jeho implementaci bude také patřit k mým hlavním úkolům v pozici náměstkyně ministra. S tím souvisí i další z projektů cílený na veřejnost, na němž se budu podílet: vytvoření Národního zdravotnického informačního portálu pro pacienty i poskytovatele zdravotní péče, který bude garantem šířených informací, jak nám ukládá Národní strategie elektronického zdravotnictví. Každá jednotlivá oblast péče o zdraví potřebuje komunikovat k pacientům a k veřejnosti jasné, přehledné a důvěryhodné informace, aby lidé věděli, jak se v systému orientovat a kde hledat správné informace. Tím bychom zase zpětně měli pomoci zvyšovat zainteresovanost občana na péči o vlastní zdraví a rovněž přispívat ke zvyšování zdravotní gramotnosti laické i odborné veřejnosti. 
Právě v těchto oblastech vidím příležitost zúročit své dlouholeté zkušenosti z tzv. health diplomacy, které by spolu s mými kontakty mohly otvírat nové dveře a možnosti. Jsem zvyklá o věcech diskutovat a komunikovat, takže věřím, že to pomůže i tentokrát.