Náměstek Roman Prymula: Spalničky jsou celoevropský problém

Datum vydání: 9. 4. 2019
Zdroj: ČRo Plus
Autor: Veronika Sedláčková

Někteří rodiče si myslí, že mohou o svém dítěti beze zbytku rozhodovat sami. Dítě se pak ale může zeptat, proč matka jednala proti názoru společnosti. „V některých oblastech by tak expertní hledisko mělo být nad hlediskem rodiče, a proto je tu povinnost očkování,“ vysvětluje náměstek ministra Roman Prymula. 

Spalničky byly ještě před deseti lety vymýcené, teď se opět vrátily. Kdo za to může: stát, nebo takzvané biomatky? 
Situace není úplně jednoduchá. Jde o komplexnější problém i z hlediska celé Evropy. Nepochybně jednu z klíčových rolí hrají odpůrci očkování, protože proočkovanost opravdu klesá. Zejména v některých regionech, u nás dominantně v Praze. Pokud očkujeme na úrovni nižší, než která je schopná navodit kolektivní imunitu, což je minimální hladina proočkovanosti 95 procent, logicky v dětské populaci může virus cirkulovat. Zpravidla tam se spouští epidemie, která probíhá i mezi dospělými. 

A další příčiny jsou jaké? 
Druhým velice důležitým faktorem, o kterém se dříve moc nediskutovalo, je oslabování imunity u starší populace, zhruba od 30 let věku. Jde o fenomén, který tu v minulosti nebyl. V přirozených podmínkách cirkuloval virus divoce, lidé se s ním během života setkávali a přirozeným způsobem imunitu posilovali. V té době se tvrdilo, že očkování proti spalničkám vydrží celoživotně. Což se teď ukazuje jako nepravda. V podmínkách, kdy se člověk dvacet let nesetkal s žádným virem spalniček, imunita zeslábla. V populaci je už teď poměrně významné procento osob, které onemocnět mohou. A tyto faktory se zároveň kombinují. 

Hraje roli i to, že se epidemie netýká jen Česka? 
Jistě, to je třetí zásadní faktor. Naprosto tragická je situace na Ukrajině, kde je kolem 50 tisíc případů spalniček a proočkovanost je opravdu děsivá vzhledem k válečným problémům, které zde byly. Snažili jsme se to řešit i na úrovni Evropské imunizační komise, jejímž jsem členem, a ukázalo se, že tam není síla úroveň dramaticky pozvednout. Za to, aby Ukrajina zvýšila proočkovanost, lobboval i Bill Gates, ale prakticky se to nedaří. V Evropské unii jsou pak poměrně velké epidemie ve státech, jako je Itálie, Francie, v minulém roce byla největší epidemie v Rumunsku. O Česku platí, že epidemie nevznikla u nás, ale dominantně se k nám dostala z Ukrajiny. Specifický je Pardubický kraj, kde ve třech případech infekci přivezli z Francie. 

Když mluvíme o evropském kontextu, dá se říci, že šíření spalniček souvisí s migrační vlnou?
To bych neřekl. Paradoxně jsme na tom v některých oblastech hůř než některé rozvojové země. Mají totiž programy dotované celosvětovými nadacemi, jako je třeba Nadace Billa a Melindy Gatesových, které cenu očkování snižují tak, že je nesrovnatelně nižší než cena vakcíny na Západě. Paradoxně tam tedy proočkovanost spíše stoupá. Bohužel jsme si problém vypěstovali v Evropě. Roste procento lidí, kteří se odmítají očkovat, což samozřejmě v populaci vytváří kapsy neočkovaných jedinců, kteří při takovéto epidemii zpravidla onemocní, pokud se dostanou do kontaktu s virem. Jde o jeden z nejinfekčnějších virů, říká se, že 18 lidí onemocní na jeden indexový případ, což je hodně. 

Mluvíte o odporu k očkování, které je ale přece povinné. Proč ho stát tvrdě nevymáhá? 
Je tady obava, a já ji sdílím, že se nedá postupovat úplně represivně. Jsme ve společnosti, kde má demokracie svým způsobem hluboké kořeny. Ale v reálu to vede k tomu, že jsou zde lidé, kteří si myslí, že je dítě jejich majetek, a uzurpují si právo beze zbytku rozhodovat o jeho budoucnosti, což nemusí být úplně korektní. Dítě by se pak mohlo zeptat, proč matka rozhodovala proti názoru společnosti. Ale myslím si, že v některých oblastech by expertní schválené hledisko mělo být nad hlediskem rodiče, a proto je tu povinnost očkování. Máme samozřejmě nastavený model, který sankcionuje ty, kdo se nechtějí nechat očkovat, pokutou deset tisíc korun. V praxi se to ale moc nevyužívá. Dětský lékař nemá z důvodu ochrany osobních dat možnost legálně nahlásit orgánům veřejného zdraví neočkované dítě. Tyto orgány to mohou zjistit spontánně, když tam přijdou na kontrolu, ale to opravdu není masová záležitost. 

Proč vzniká tento odpor? 
Je tady poměrně silná skupina, která tvrdí, že chce chránit dítě a chce očkování alespoň odkládat. Nejsem toho příznivcem. Pravda je, že dětská imunita je samozřejmě nezralá a může v ojedinělých případech dojít k poškození. Na druhou stranu očkujeme právě v takto nízkém věku, protože dětská imunita je nezralá i vůči infekčním chorobám. Když se podíváme na výskyt infekčních chorob, zpravidla je to mezi narozením a prvním rokem života. Třeba úmrtí na černý kašel byla prakticky bez výhrady v tomto pásmu u osob, které očkovány nebyly. 

Ochránila by nás skutečně 95procentní dětská proočkovanost, když se ví o tom, že ochranná imunita vyvane a spalničky hrozí až třetině očkovaných dospělých, protože imunita už zkrátka není tak silná? 
V současně nastaveném systému se stoprocentně nedá říct, že by epidemie nemohla vzniknout. Nepochybně mohla, protože tzv. populační kapsy, které kombinují efekt neproočkovanosti s vyvanutím imunity, by mohly v některých případech vést k tomu, že by epidemie vznikla i v populaci, která byla na začátku proočkována dobře. 

Když se nechávají přeočkovat zdravotníci či hasiči, musejí dostat trojvakcínu proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám. Proč nejsou monovakcíny? 
Důvod souvisí s praktičností, protože trendem je kombinovat vakcíny, aby dítě nemuselo jít na neuvěřitelný počet návštěv. Protože když si představíme, že bychom rozfázovali hexavakcínu, šli bychom – ještě v původním dávkování – 18krát na očkování v prvním roce věku jenom kvůli hexavakcíně. A v dalším roce šestkrát na zarděnky, spalničky, příušnice a šestkrát opět na přeočkování hexavakcíny. To je počet návštěv, který by dítě stresoval. Dalším důvodem je bezpečnost vakcíny. Nemáme důkazy o tom, že by monovakcína byla bezpečnější než v podání šestivalentní vakcíny. Ale souhlasím s tím, že pro některé specifické situace – jako je případ epidemie – bychom monovakcíny potřebovali. Bohužel na trhu nejsou, protože pro velké výrobce, kteří trh prakticky monopolizovali, je výhodnější vyrábět polyvalentní vakcíny. Jediná monovakcína na spalničky je ve Švýcarsku, ale je to indická vakcína s licencí jenom pro Švýcarsko. Do zemí EU ji Evropská léková agentura nepustila, existuje zde poměrně velký protekcionismus, protože je výrazně levnější než vakcíny na evropském trhu. 

Odpůrci očkování argumentují i tím, že úmrtí na spalničky ubývala už před zavedením očkování, a to díky výživě, hygieně a zdravotní péči. Dá se s tím souhlasit? 
U spalniček to není smysluplný argument. U řady onemocnění může klesat výskyt díky hygienickým standardům. Onemocnění, která se šíří typickou kapénkovou nákazou, ve svém důsledku neubývají. U spalniček se přenesení neubráníme. Když dojde ke kontaktu a někdo z nás by měl spalničky, tak za dobu, co tu mluvíme, se logicky někdo z nás nakazí, pokud ho nechrání protilátky. Ani na sebe nemusíme prskat, mikrokapénky do dvou metrů spontánně doletí. 

Podle ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha letos bude až tisíc případů spalniček. Jinými slovy, čeká se na první oběť, protože umírá zhruba jeden člověk na tisíc nemocných, je to tak? 
Je to tak, ale musíme si uvědomit, že je to věcí makročísel. Nikde není napsáno, že v prvním tisíci musí být první zemřelý. Může se ukázat, že pak na dva tisíce budou dva zemřelí, ale v prvním nebude žádný. Úplně bych na statistiky nespoléhal. Skutečně je to trochu náhodná věc. Nicméně když se podíváme na loňská čísla úmrtí ze zahraničí, korespondovalo to, byl tam jeden mrtvý na 1000 případů. Bez ohledu na to, jak moc ta země byla rozvinutá. U úmrtí je ale třeba říct ještě jednu věc, pozitivní. Přece jenom se u očkování každá dávka počítá. U všech nemocí platí, že když v minulosti proběhlo očkování, klinický průběh zpravidla bývá mírnější. Mohli bychom tedy očekávat, že ve vysoké míře proočkovanosti této populace, byť imunita klesla, závažné průběhy nebudou. Teď spekuluji, protože to platí u všech nemocí, ale předpokládám, že bude i u spalniček. 

Když se nechám očkovat trojvakcínou, je tam nějaké větší zdravotní riziko než u monovakcíny? 
Pokud bych přeočkovával v krátkém intervalu, můžu navodit reakci na to, že už mám v těle třeba živý virus. Když dostanu několik dávek tetanu po sobě, objeví se poměrně významné lokální reakce, kdy dojde třeba k obrovskému zduření, zarudnutí, otoku a podobně. To je důvod, který lze brát v potaz. Ale tady není přeočkování v krátkém intervalu. Přeočkovávají se lidé třeba po dvaceti letech. Běžné reakce se pak neliší. U spalničkové vakcíny může být reakce, která je závažná, statisticky v pásmu zhruba jeden na milion až jeden na deset milionů se může vyskytnout zánět mozku. Podobá se subakutní sklerotizující panencefalitidě, která se vyskytuje u klasických spalniček, jenomže až tisíckrát častěji. 

Kritici tvrdí, že rozhodování o očkovací politice státu v Národní imunizační komisi je netransparentní a v rukou pouze malé skupiny lidí, která je snadno korumpovatelná. Jak na takové kritiky reagujete? 
Komise má u nás naprosto omezenou schopnost realizovat nějaká doporučení. Když se podíváte zpátky na to, co se dělo s očkovacím kalendářem, několik let se nezměnilo nic, teď se nám podařilo prosadit významné změny v kalendáři, ale ty naopak šly proti komerčním firmám. Když tady bude o jednu dávku méně jak u pneumokoků, tak u hexavakcíny, poměrně hodně jim to vadí. Protože je to ztráta jedné čtvrtiny benefitu, který měli. Tady argumentovat tím, že nás někdo zkorumpoval, je poměrně směšné. Druhá věc je, že tím, kdo ve finále rozhoduje, je parlament. Když se do plošného systému zavádělo očkování proti pneumokokům a proti karcinomu děložního čípku, rozhodl o tom parlament v době, kdy jsme o to tři roky usilovali a nedařilo se nám to prosadit. Takže dominantní roli hraje parlament, protože se musí změnit zákon. 

Jak moc nebezpečné spalničky jsou? Lze říci, že více ohrožují některé věkové kategorie? 
Tady bych nějaké rozdíly nedělal. Mezi klasickými onemocněními jsou nepochybně nejzávažnější. Proto mě až fascinuje, že odpůrci očkování to v některých případech řeší tím, že dělají takzvané pyžamové párty. Je samozřejmě příjemné mít celoživotní imunitu, která po onemocnění je. Ale platit za to rizikem, že svému dítěti něco programově udělám, mi připadá absurdní. Na pyžamovou párty přijde maminka s nakaženým dítětem a vesele se tam snaží nakazit ostatní. Riziko, že k něčemu dojde, je poměrně velké. Jedno promile není zas tak málo. A nedovedu si představit, co si ta matka bude říkat poté, co vlastně šla riziku naproti.