Ministr Adam Vojtěch: Řada nemocnic je na tom ekonomicky lépe než loni

Datum vydání: 11. 7. 2019
Zdroj: Lidové noviny
Autor: Pavel Bartošek

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO) se nedávno dostal pod tlak, když se provalilo, že sbíral informace o svých politických konkurentech. Hájí se, že jen prověřoval podnět z nemocnice. „Řada lidí se na nás tehdy skutečně obracela, protože měli pocit, že chceme se zdravotnictvím něco udělat,“ řekl LN. 

Pane ministře, vytváříte si složky na své politické konkurenty a jejich blízké? 
Nevedu si složky. V roce 2015 jsem působil na ministerstvu financí a zabýval se tím, jak se hospodaří v resortu zdravotnictví. To byla moje úloha. Myslím, že není nic tajného, že jsme tehdy nebyli úplně spokojení s tím, jak resort funguje. Byla tam řada pochybností – od kauzy s nákupem přístroje CyberKnife, což nakonec skončilo tak, že celá věc se bohužel promlčela, takže nebyla došetřena –, přes další různé věci. Mojí rolí byla poukazovat na věci, jež jsou problematické, a snažit se jim přijít na kloub v tom smyslu, jestli někde není něco špatně. Rozhodně nešlo o vytváření nějakých složek. 

A takovým problémem bylo i to, kolik bere manželka tehdejšího ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka (ČSSD) v ostravské fakultní nemocnici? 
Tam existovalo podezření, že na pozici, na které je, má velmi nestandardní platové podmínky. A že důvod může být takový, že její manžel, tehdejší ministr Němeček, coby bývalý ředitel té nemocnice – a de facto v té době i aktuální, protože z pozice byl pouze dočasně uvolněn na ministerstvo –, si stále zachoval svůj vliv. Takové podněty skutečně z nemocnice chodily. Ale nebyla to věc, kterou bych řešil 24 hodin denně. Jednalo se o jednu z mnoha věcí, kterými jsem se zabýval. Šlo spíše o podezření, že na základě rodinných vazeb dochází ke zneužívány veřejných prostředků. 

K nám se dostala informace, že Zdenka Němečková Crkvenjaš brala plat 150 tisíc měsíčně, ačkoli chodila do práce jeden v týdnu. Je to pravda? 
To se ke mně tehdy doneslo v té rovině, o které hovoříte, tedy ve smyslu „říká se to“. Já ale chtěl mít jistotu, tak se podala žádost podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Tehdy přes pana Tomáše Horáčka (podnikatel, jenž čelí obvinění v kauze nemocničních zakázek – pozn. red.), který se prezentoval jako někdo, komu také vadí poměry v českém zdravotnictví. Informace ale byla odmítnuta. 

Takže se podezření nepotvrdilo? 
Právě že informace nebyla poskytnuta. Nedostal jsem ji. 

A teď už to nezjišťujete? 
Teď už to asi ani není relevantní. Není to něco, co bych nyní řešil. Ale tenkrát k nám informace a podněty takto přicházely. To nebyl jediný případ. Bude to znít zvláštně, ale řada lidí se na nás tenkrát skutečně obracela, tedy na mě a na tehdejšího ministra financí Andreje Babiše, protože měli pocit, a myslím, že oprávněný, že chceme se zdravotnictvím něco udělat a že nám vadí poměry, jež v něm vládnou. Často to vedlo k tomu, že jsme psali dopisy tehdejšímu ministru Němečkovi, celou řadu dopisů, s žádostí o informace či s poukazem na problémy, ale buď jsme odpovědi nedostali, anebo přišla negativní reakce a nezájem cokoli řešit. 

Zeptám se teď na Národní investiční plán vlády v oblasti zdravotnictví. Uvedli jste, že do roku 2030 počítáte s investicemi 71 miliard korun. Je to skutečně plán, nebo jen soupis všech požadavků od přímo řízených nemocnic? 
Pravdou je, že plán vychází z toho, co jsme zmapovali, že by si nemocnice přály a co by potřebovaly. A je to souhrn veškerých požadavků, nejenom investic do budov, ale třeba i do obnovy přístrojové techniky, IT atd. Jde tedy o souhrn veškerých investic, které ovšem mají nějakou prioritizaci a rozčlenění. Pro nás jsou to v tuto chvíli jednak investice, které už probíhají a jsou menšího rázu v řádu desítek či stovek milionů korun, například nový urgentní příjem ve Všeobecné fakultní nemocnici či oprava pavilonu v Masarykově onkologickém ústavu. A pak jde o skutečně miliardové investice, kterým říkáme strategické, což jsou výstavby nových pavilonů a klinik. Tam se celkový požadavek pohybuje kolem osmi miliard, pokud jde o financování ze státního rozpočtu. To jsou prioritní investice, na něž chceme postupně sehnat peníze. 

A co požadavky odborů na další růst platů v nemocnicích? 
Pokud chceme, aby se nemocnice rozvíjely a měly i peníze na spoluúčast u dotací, tak už není možné veškeré příjmy, které nemocnice získají v rámci úhrad, dávat pouze do platů. To je něco, co určitě platí. Nevylučujeme, že se některá nemocnice může rozhodnout, že prostě výrazněji navýší platy, ale zatím předpokládáme, že to bude kolem dvou tří procent jako u ostatních státních zaměstnanců. Myslím si, že po několika letech růstu platů – a je správně, že rostly –, nyní musíme vytvořit prostor, aby nemocnice měly finance na svůj rozvoj. A věřím tomu, že v příštím roce by pro ně situace mohla být v tomto ohledu lepší. 

Nemocnice si však stěžovaly, že jim kvůli rozhodnutí vlády zvýšit platy roste vnitřní dluh. Řešíte tedy už nějak i letošní rok? 
Částečně. Byť si nemyslím, že ty katastrofické scénáře jsou úplně validní. Viděl jsem propočty, jež jste publikovali ve vašem deníku (LN uvedly, že fakultní nemocnice letos očekávají propad vnitřního dluhu o 1,9 miliardy – pozn. red), a myslím si, že to jsou predikce, které prostě neodpovídají realitě. Pravda je, že k nárůstům personálních nákladů dochází, ale nemyslím si, že by to vedlo k mnohamiliardovým ztrátám či že by skutečně na tom nemocnice byly oproti třeba předchozím letům nějak zásadně špatně. Řada z nich je na tom letos lépe než loni. Určitě bych neřekl, že nemocnice jsou na tom en bloc zásadně špatně. 

Růst platů má tedy podle vás příští rok skončit? 
Ke zvyšování platů došlo proto, aby se stabilizoval zejména střední zdravotnický personál a zdravotní sestry. A z informací od ředitelů vyplývá, že to mělo pozitivní efekt, sestry už neodcházejí tak masivně jako v předchozích letech. Má to však i negativní efekt v tom, že se vnitřní dluh nemocnic prohlubuje. A to už nechceme, proto hodláme od příštího roku snížit nárůst osobních nákladů. Je ale nutné si uvědomit, že ještě bude probíhat doúčtování roku 2018, pojišťovny ještě doplácejí určitou péči, která dosud nebyla uhrazena. A pokud nemocnice doloží, že péči skutečně poskytla a že to bylo legitimní, tak jí pojišťovny často mohou vyjít vstříc. Mám informace, že se k tomu i chystají. Doúčtování tedy může pro nemocnice znamenat dodatečné příjmy. Věřím proto, že situace na konci roku nebude nijak katastrofická a že se černé predikce nevyplní. Znovu opakuji, že v příštím roce je nutné, aby prostor pro nějaký rozvoj nemocnic byl větší. Odbory si samozřejmě přejí desetiprocentní navýšení platů, naproti tomu vláda, alespoň jak jsem to sledoval při posledním jednání tripartity, vnímá argumentaci, že je též nutné myslet na rozvoj nemocnic.