Ministr Adam Vojtěch: Navyšovat budeme, ale jen tam, kde peněz chybí nejvíc

Datum vydání: 25. 9. 2018
Zdroj: Český rozhlas Plus
Autor: Michael Rozsypal

Michael ROZSYPAL, moderátor 
——————– 
Pane ministře, my předtáčíme úterní Interview Plus v pondělí odpoledne před Ministerstvem zdravotnictví v našem přenosovém voze, tak mě zajímá jak to bude s platy zdravotníků v příštím roce? Jaká je aktuální situace? 

Adam VOJTĚCH, ministr zdravotnictví /ANO/ 
——————– 
Tak situace se nikterak zásadně nezměnila, my jsme měli několik jednání s představiteli odborů a samozřejmě i s představiteli zaměstnavatelů, protože ti jsou beze sporu také partnerem, my nemůžeme pouze brát ohled na odbory, musíme se bavit i s řediteli nemocnic a s těmi tady, kteří jsou odpovědní za tu personální politiku a ta naše představa tedy, která zatím platí je, že by nemělo dojít k plošnému navýšení, protože vidíme, že ta situace je velmi odlišná, ač je to z hlediska profesního, tak i z hlediska určitých nemocnic, kde někde mají problém se sestrami, někde s lékaři, takže my chceme, ale obecně platí to, že nejvyšší problém dneska jsou sestry. To je prostě zásadní fakt, který vychází ze všech analýz a statistik a proto chceme navýšit v příštím roce zejména zdravotním sestrám i nižšímu zdravotnickému personálu, sanitářům a tak dále, tam navrhujeme to navýšení 7 procentní pro všechny plus počítáme s tou podporou směnnosti, protože to, co také víme a potvrzují to všichni ředitelé nemocnic, že dneska největší problém je zajistit právě směnný personál, to znamená ten personál, který pracuje v tom nepřetržitém provozu v noci a tak dále, což je velmi náročná práce a proto vlastně počítáme s tím a to už je dohodnuto i se zdravotními pojišťovnami, že bude v příštím roce navýšení toho směnného příplatku pro sestry měsíčně 5 tisíc korun a pro sanitáře 2 tisíce. Takže to navýšení celkové si myslím, že je velmi dobré. 

Ten požadavek odboru desetiprocentní plošné navýšení pro všechny v té tarifní části platu, jak odbory tvrdily, že jim to slíbila předchozí vláda, tak tento požadavek už je definitivně tedy smeten ze stolu? 
Ten požadavek za nás zkrátka je těžko akceptovatelný, protože to, co se dohodlo někdy na politické úrovni v minulé vládě a já jsem u toho nebyl, nevím přesně, jak ta dohoda zněla, tak dneska jsme v situaci, kdy proběhlo dohodovací řízení o úhradách na příští rok. My se bavíme o částce 13,6 miliardy, které půjdou do nemocnic a v rámci těchto mantinelů se musíme pohybovat. Ta situace takováto je a jak říkám, ta debata, která se vedla jak tedy s představiteli odborů, tak i s představiteli nemocnic nás vedla k tomu, že si myslíme, že prostě ta situace by se měla řešit cíleně. To znamená, nikoliv plošně, nikoliv tím plošným řešením, které úplně tu problematiku neřeší, ale cíleně navýšení právě těm skupinám, které chybí nejvíce, pokud jsou to ty sestry, tak o tom jsem hovořil a navrhujeme také aby se navýšilo mladým začínajícím lékařům, protože ty potřebujeme dostat do nemocnic. 

Ano, více přidávat se tedy bude těm nižším příjmovým skupinám? 
Přesně tak. Myslím si, že právě tím plošným navýšením v zásadě by došlo i k rozevírání nůžek dalšímu. Protože ti, kteří samozřejmě dneska mají nižší částku, tak těch 10 procent je nižší navýšení než pro ty, kteří mají tu částku vyšší. Takže myslíme si, že právě abychom ty nůžky trošku přestali rozevírat, tak je lépe cílit na navýšení těch nízkopříjmových skupin. 

Vy tvrdíte, že peněz do zdravotnictví v příštím roce půjde více a že o tom, kdo, kolik dostane přidáno by měli rozhodovat, že o tom by měli rozhodovat hlavně ředitelé nemocnic, ale odboráři tvrdí, že těm ředitelům úplně nevěří, že se všechny ty peníze dostanou právě k zaměstnancům. Jak se na tento argument, nebo na tuto obavu díváte? 
Tak z dat, která my máme, tak ta obava se úplně nenaplňuje, protože my máme sebraná data za rok 2017, kdy tedy máme za celý systém, nikoliv pouze za ty státní nemocnice, protože je třeba znovu upozornit, že my, pokud se bavíme o těch tarifech a o tabulkách, tak my máme vliv pouze právě na státní příspěvkové organizace, případně na krajské příspěvkové organizace, které jsou asi ve třech krajích, pokud jsou nemocnice ve formě akciových společností, tak ministerstvo zdravotnictví nemá žádný vliv na to, jak se tam odměňuje. To oje třeba upozornit, ale i tak v tom minulém roce, když se na to podíváme, jak se navyšovaly platy a mzdy v celém segmentu českého zdravotnictví, na tom nemocničním tedy, o kterém se bavíme, tak u sester se navýšily o 13 procent. Takže my nevidíme z toho, z těch dat, že by skutečně zaměstnavatelé těm sestrám nepřidávali. Já myslím, že oni velmi dobře ví a uvědomují si to a my jsme s nimi o tom diskutovali, kde ten problém mají a že samozřejmě ten personál potřebují, protože pokud nebudou mít personál, tak nebudou moci poskytovat péči, budou muset zavírat lůžka a pochybuji, že toto někdo chce. 

Takže odbory už definitivně přistoupili na ten váš návrh a možné další protesty, nebo další jednání jsou v tuto chvíli definitivně zažehnány? 
My jsme jednali ještě s paní předsedkyní Žitníkovou, kdy jsme se tedy informovali o těch našich pozicích a já jsem z toho vyrozuměl, že ona je srozuměna s tímto naším návrhem, který jsem opakovaně několikrát na jednání s odbory zdůvodňoval a v tuto chvíli nemáme signály o tom, že by byly chystány nějaké protesty. Odbory samozřejmě poukazovaly na to, že chtějí, aby se kontrolovalo zadržování zákoníku práce, to je samozřejmě jejich právo, jestli tento podnět dají na orgány, které k tomu jsou ze zákony zmocněny, tak samozřejmě s tím nic nebudu dělat, ani nemohu a uvidíme, jaká ta situace je, ale jinak nemám avizováno, že by mělo dojít k nějakým zásadním protestům. 

A když jste zmínil právě toto téma, tak v pondělním ranním vysílaní Českého rozhlasu Plus Dagmar Žitníková právě poukázala na to, že jednou věcí jsou platy a mzdy a druhou věcí že jsou právě ty podmínky práce ve zdravotnictví a odbory i lékaři dlouhodobě poukazují na to, že pokud by začali dodržovat zákoník práce a pokud by přestali sloužit třeba lékaři, nebo i zdravotní sestry přesčasy, že by systém zdravotnictví zkolaboval. Hrozí tedy kolaps zdravotnictví? 
Já si myslím, že to je samozřejmě možné, že by toto mohlo nastat v některých nemocnicích. Nemyslím si, že to je problém celoplošný. Znám řadu nemocnic, kde zákoník práce dodržován je bez problému, samozřejmě v některých nemocnicích je problém větší, ale na druhou stranu ty přesčasy lékaři často slouží i dobrovolně. Oni si tak chtějí přivydělat. 

Je to v pořádku? 
Tak úplně ideální to samozřejmě není, otázka je, jak se to dá řešit, protože těžko asi můžeme teď najednou 3 tisíce lékařů, nebo sester ze dne na den, kteří půjdou do českého zdravotnictví. Musíme samozřejmě pracovat na těch postupných krocích a to není jenom otázka peněz. My máme založenou pracovní skupinu pro stabilizaci personálu, kde se bavíme ne jenom o odměňování a o dalších nějakých motivačních prvcích, o zajištění třeba pro ženy, protože vidíme, že feminizace medicíny je velmi vysoká, ať už je to u lékařek, nebo samozřejmě u zdravotních sester, takže musíme i pracovat na tom, aby to prostředí pracovní, aby ty pracovní podmínky jim vycházely vstříc a to není o tom, že teďka někdo teda řekne, že bude dodržovat zákoník práce, My nemůžeme to řešit skutečně tak, že dnes někde seženeme tisíce nových lékařů a sester. Musíme pracovat s tím, jaká situace je a na druhou stranu zkušení lékaři tvrdí, že to, že vlastně se ten zákoník práce takto nějak nastavil, tak to úplně neodpovídá ani potřebám, že v minulosti žádné takovéto omezení nebylo a… 

Čili by se měl spíše změnit zákoník práce pro zdravotnictví minimálně v tomto směru? 
Tak, když jsem se o tom bavil s některými velmi erudovanými profesory, tak ti mi řekli otevřeně, že kvalitní lékař nevyroste z lékaře, který třeba pracuje 8 hodin denně. Že skutečně je to o té praxi, to znamená, že ten zdravotník tam skutečně nějaký čas strávit a že toto úplně nevede k nějaké vyšší kvalitě zdravotnictví. 

Čili chápu to správně, že vy ten současný stav v podstatě hájíte a že byste byl spíše pro legislativní úpravu, aby to nebylo proti současným pravidlům? 
Hájím, nehájím, pouze říkám, o čem se bavím s odborníky ve zdravotnictví. My musíme brát jaká situace je, ona to je věc, která byla regulována na úrovni Evropské unie, takže s tím asi nic nenaděláme, samozřejmě musíme s tím nějak pracovat. To, že to není úplně možná ideální pro zdravotnictví, zákoník práce tak, jak je nastaven je asi pravda, ale nechci hájit to, že se porušuje. Samozřejmě zákon by měl být dodržován, na druhou stranu někde skutečně objektivně toto možné není a teď je otázka si říci, jestli tedy budeme radši nějak redukovat třeba péči v nemocnicích, to si myslím, že také není úplně ideální stav. 

A co vy tedy s tím jako ministr zdravotnictví budete dělat? 
Těch opatření, která my řešíme je celá řada. Ať už je to z hlediska samozřejmě navyšování, odměňování, které bude dále pokračovat, ne jenom v příštím roce a beze sporu i v těch dalších letech, ono ostatně v těch posledních letech se také navyšovalo pravidelně o 10 procent. Vidíme, že v některých nemocnicích to možná pomohlo, v některých ne úplně zcela řešíme právě otázku nějaké větší motivace, otázku například nastavení výsluh pro zdravotní sestry, otázku předčasného odchodu do důchodu, to znamená skutečně nějaké benefity, motivace tak, aby.. 

Pardon, můžete být trochu konkrétnější? 
Tak to jsou věci, které teď diskutujeme v rámci oné pracovní skupiny, to znamená, že by například zdravotní sestry, které odslouží určitý čas v českém zdravotnictví mohly získat výsluhu, jako například to funguje v odborných složkách, nebo by mohly odcházet dříve do důchodu… 

Čili jsme zase u těch peněz. Všechno se to točí kolem peněz. 
Je to samozřejmě také otázka peněz, ale ne jenom, jak říkám, bavíme se i tom, aby byly nastavené nějaké pracovní podmínky pro ženy v nemocnicích, aby byly vytvářeny například dětské skupiny, školky a tak dále, aby se vyšlo vstříc těm zaměstnancům, kteří toto potřebují, takže… 

To jsou všechno věci, které budete navrhovat? 
Určitě ano, ale to nemůže řešit pouze ministerstvo zdravotnictví a pouze ministry, je to také i na těch samotných nemocnicích, protože ti zaměstnávají ty zdravotníky, lékaře a zdravotní sestry a je třeba si uvědomit, že u nás je asi 180 nemocnic a každá nemocnice skutečně má trošku jinou situaci, někde chybí více lékaři, někde chybí více zdravotní sestry a i o tom je to, aby třeba i odbory jednaly přímo s těmi managementy nemocnic. 

Vy už jste to zmínil v průběhu našeho rozhovoru pane ministře, že odbory poukázali právě na to porušování zákoníku práce a že i informovaly, že pokud nebude dodržen ten jejich požadavek na 10 procentní plošný růst platu, že se obrátí na inspektoráty práce, aby prozkoumaly, zda je, či není zákoník práce porušován. Obáváte se těch zjištění? Může to být problém pro zdravotnictví? 
Jak jsem řekl, možná v některých nemocnicích to problém být může, otázka je co bude krok dvě, samozřejmě to, že se někde může zjistit, že zákoník práce není úplně dodržován nemohu vyloučit, protože já skutečně nemohu znát situaci a garantovat v každé jednotlivé nemocnici. My máme pod sebou samozřejmě jako Ministerstvo zdravotnictví určité nemocnice, ty velké státní, fakultní, ale pak tady máme řadu krajských nemocnic, městských, církevních a tak dále a tam ministerstvo nemá ani žádnou pravomoc, jak to řešit. Takže to, že někde samozřejmě ta situace může být napjatější je pravda a pak se musíme bavit o tom, co s tím dál, ale je to třeba řešit skutečně individuálně. 

Ono před tímto faktem také varovala také v našem vysílání výkonná předsedkyně asociace nemocnic paní Kunová, která úplně na to stejné o čem se teď bavíme tady poukazovala. Že je to velký problém a že to může znamenat velký problém i do budoucna. Tak co konkrétně budete dělat, aby se nestalo to, že pokud by lékaři začali dodržovat zákoník práce, abychom prostě nepřišli na to, že nemáme, kdo nás bude léčit v nemocnicích. 
To, co můžeme dělat, je skutečně nějaká finanční motivace. To znamená to, aby samozřejmě mladí lékaři chodili do českých nemocnic, proto chceme navýšit právě peníze zejména začínajícím lékařům, bavíme se i o tom, jak nastavit postgraduální vzdělávání pro lékaře, aby neodcházeli například do zahraničí, protože to je také jedna z oblastí vlastně, na kterou si stěžovali v minulosti mladí lékaři. Teď nastavujeme nové vzdělávací programy, kde například chceme umožnit, aby ta postgraduální praxe, vlastně vzdělávání mohla probíhat co nejvíce na těch okresních nemocnicích, protože v minulosti tomu bylo tak, že ti mladí lékaři byli nuceni chodit do těch velkých fakultních nemocnic a pak už se nevraceli zpátky třeba do těch menších okresních nemocnic a to byl problém a pak samozřejmě ti lékaři v těch menších nemocnicích chyběli, takže chceme, aby to postgraduální vzdělávání mohlo probíhat na úrovni těch okresních nemocnic a ti lékaři tam zkrátka potom zůstali, takže jsou to jednotlivé kroky, systémová řešení, ale samozřejmě jak říkám, ta situace se nedá vyřešit ze dne na den. Nakumulovaly se nám tady nějaké problémy, o kterých se ví možná 10 – 15 let a vyřešit je za několik měsíců není úplně tak snadné. 

Není problém pane ministře také v tom, že ta tarifní část platu u lékařů tvoří zhruba polovinu, pokud jsem se správně díval u sester, zhruba 60 procent, takže zbytek jsou ty různé příplatky, odměny a tak dále? 
Myslím si, že ta tarifní část tvoří ještě o něco více. Jsou tam ještě samozřejmě nějaká osobní ohodnocení, příplatky za vedení a tak dále. Pokud jsou ti lékaři v nějakých vedoucích pozicích, to si nemyslím ale, že je ten základní problém. Když se podíváme na celkové průměrné platy, tak jsou řekl bych dnes relativně, samozřejmě nikdy nebude asi dostatek a nikdy nebude asi všeobecná spokojenost, ale objektivní fakt je, že ty průměrné platy rostou každým rokem. V některých našich nemocnicích dnes průměrný plat lékaře se blíží 100 tisíce korun, skutečně průměr. 

Ale to je u těch seniornějších a právě u těch, kteří třeba slouží ty přesčasy, nebo ne? 
Nikoliv, je to za celou nemocnici. Za celou nemocnici, když se podíváme na některé nemocnice přímo řízené Ministerstvem zdravotnictví, tak za celou nemocnici průměrný plat lékaře se pohybuje někde kolem 90 až 100 tisíci korun. 

A to jsou jednotlivé příklady, to není rozhodně nějaký průměr celého českého zdravotnictví. 
Určitě, ale já znovu opakuji, ta situace je odlišná samozřejmě v těch našich nemocnicích, kde my máme na to větší vliv, protože jsou to státní příspěvkové organizace a pak jsou samozřejmě ty menší nemocnice, kde ale ta situace také je různá, protože znám případy, kdy skutečně dnes některé menší nemocnice tak, aby lékaře přilákaly, tak nabízejí velmi vysoké mzdy, vysoké platy a často říkají, že ani nejsou schopni za ty peníze ty lékaře dostat. Nemocnice Rumburk, příklad, vím, že hledala primáře, myslím, že to byla porodnice, asi nabízeli 200 tisíc korun měsíčně, takže jsou takové příklady, ale říkám, samozřejmě ta situace je odlišná nemocnice od nemocnice. Ale to, že by lékaři dnes byli nějak zásadně podhodnoceni, to si nemyslím. Myslím, že objektivně ty peníze v posledních letech jsou určitě lepší. 

A když jste zmínil, že spousta těch opatření, která se budete snažit dělat je běh na dlouhou trať a i podle odboru chybí v České republice zhruba 3 a půl tisíce sester a 2 a půl tisíce lékařů, tak bylo by pane ministře řešením lákat více pracovníky ze zahraničí, aby tato volná místa, která se těžko daří obsadit, i jak jste sám zmínil, aby je obsadili? 
Je to jedna z možností. Ještě bych chtěl upozornit na jednu věc, kterou ministerstvo zdravotnictví nedávno udělala a to, že jsme podpořili lékařské fakulty, abychom navýšili vlastně kapacity lékařských fakult do budoucna, takže lékařské fakulty dostanou finance, aby mohli přijímat více studentů a předpokládáme, že tím pádem je více i absolventů. 

A zase ten efekt se projeví nejdříve za 6 let. 
Bohužel, někdo to měl řešit už mnohem dříve, protože ty predikce jsou bohužel jasné. 

A jak to řešit teď? Pomohlo by právě přijímání více zahraničních pracovníků do zdravotnictví? 
Určitě je to jedna z variant krátkodobého řešení. To je pravda. 

A k té variantě vy se kloníte? 
Nemám proti ní nic zásadně, protože si myslím, že jsou dneska i nemocnice, které mají lékaře ze zahraničí a jsou s nimi spokojeni a nikterak si na ně nestěžují, takže, ani nemáme stížnosti ze strany pacientů. 

Funguje například projekt Ukrajina? 
Tak je to projekt, který běží už od roku 2015, on se nezaměřuje tedy jenom na lékaře, ale i na další pracovníky z Ukrajiny. 

Pochopitelně, zajímá mě to v rámci vašeho resortu. 
Určitě. Ten projekt zdá se funguje. Jsou nemocnice, které ho využívají více, někde vůbec ne. Samozřejmě někde využívají i sestry zdravotní, to nejsou jenom lékaři, to jsou i zdravotní sestry, které takto se dostávají vlastně tou zrychlenější formou do českého zdravotnictví a ty signály, které máme minimálně z krajů, protože často jsou to právě krajské nemocnice, které toto využívají, tak jsou pozitivní. Já jsem sám navštívil řadu těchto nemocnic a všude mi bylo sděleno, že jsou spokojeni. 

Budete vy pane ministře tedy dělat něco konkrétního pro to, aby takovýchto pozitivních příkladů bylo více, aby u nás pracovalo více zahraničních zdravotníků, aby třeba zaplnili ta volná neobsazená místa? 
Tak myslím si, že to nemůže úplně řešit Ministerstvo zdravotnictví jako takové, je to spíše o individuálních potřebách těch konkrétních nemocnic, protože někde tu potřebu mají větší, někde menší. To, co my vlastně děláme je, abychom systémově to umožnili těm nemocnicím. Aby mohli zkrátka tito zaměstnanci, nebo tito zdravotníci do těch nemocnic chodit. My samozřejmě dneska i nastavujeme ty takzvané aprobační zkoušky. To jsou vlastně zkoušky, které musí ten zahraniční lékař vykonat, aby mohl samostatně provádět tu praxi, to je ta naše role. My teď si ty aprobační zkoušky poměrně výrazně měníme kdy chceme, protože byly tady stížnosti právě například ze stran některých nemocnic, že ty zkoušky jsou nastaveny tak, že je v zásadě nemůže nikdo udělat skoro, protože jsou to zkoušky, vlastně jsou to 4 zkoušky, které se dělaly v jeden den. Pokud ten lékař neudělal třeba jednu zkoušku, tak musel všechny opakovat. To teď měníme, chceme to trošku zpřístupnit více, takže to je ta naše role, aby ty aprobační zkoušky mohli tito ukrajinští, nebo zahraniční lékaři udělat řekněme snázeji a mohli tak pracovat v českých nemocnicích. 

Takže se snažíte vytvořit takové podmínky, aby české nemocnice, pokud to budou potřebovat a pokud to budou chtít, aby snáze mohli přijímat zahraniční pracovníky? 
Přesně tak, aby ti zahraniční pracovníci zkrátka mohli tady vykonávat praxi samostatně a nemuseli fungovat pouze pod dohledem českého lékaře. 

Ministr zdravotnictví za hnutí ANO Adam Vojtěch je mým dnešním hostem v Interview Plus. Pane ministře, v Poslanecké sněmovně čeká na hlasování ve třetím čtení návrh zákona, který vyřadí takzvanou čínskou medicínu ze seznamu zdravotnických oborů, přitom do zákona se tradiční čínská medicína dostala v minulém volebním období a úpravu prosadil tehdejší předseda sněmovního výboru, váš současný náměstek za hnutí ano. Proč vy podporujete to, aby byla čínská medicína vyřazena právě ze seznamu zdravotnických oborů? 
Je to po debatě s odbornou veřejností, pravda už je, že tehdy když se ten zákon, nebo ta změna přijímala, tak nebylo to úplně pozitivně vnímáno jak ze strany na odborné společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, tak i ze strany České lékařské komory ta kritika byla poměrně výrazná. My jsme toto debatovali. 

Čili bylo to chybou to vůbec zařadit na ten seznam? 
Zdá se, že to nemělo odbornou podporu a z tohoto pohledu to asi chybou bylo, nebylo to dostatečně vydiskutováno. Ta cesta, kterou my jsme zvolili, ta která si myslím já, že je lepší a je podporována i ze strany právě odborné veřejnosti, je v tom, že chceme, aby tyto obory a není to jenom tradiční čínská medicína, jsou to i další vlastně alternativní obory léčby, byly pod tím takzvaným zákonem o léčitelství, to znamená nějakým jiným trošku modelem, než je zákon, který řeší řekněme tu klasickou medicínu. 

Co bude například tím Centrem tradiční čínské medicíny v Hradci Králové, které bylo před několika lety tuším s velkou pompou otevíráno, vypadalo to, že Česko bude velkým centrem tradiční čínské medicíny. 
To je pravda, byť zatím a zdá se že už asi finálně nedošlo k tomu, co bylo plánováno, tedy stavbě vlastně nového centra. Tam ten plán byl takový, že se tam postaví nová klinika, to zatím není na pořadu dne a pravděpodobně asi nebude. Dneska tam funguje tedy řekl bych trošku menší centrum v rámci té fakultní nemocnice, ale to bude nadále fungovat. Tam to nebylo vázáno, nebo pokud samozřejmě o to bude zájem, tam to nebylo vázáno na konkrétní tento obor. 

A ta změna, o které se bavíme, na to tedy dopad mít nebude? 
Ta na to mít dopad nebude. To, že samozřejmě lidé budou nadále využívat tradiční čínskou medicínu a ne jenom v Hradci Králové, ale tato oblast je i v jiných zdravotnických zařízeních, nebo nabízena v jiných městech, tak to na to nemá vliv ta změna, o které se bavíme. Ta pouze vyřazuje vlastně tento obor z toho zákona na lékařských zdravotnických pracovnících, ale to, že tady tyto alternativní medicíny byly, jsou a budou a není to jenom říkám tradiční čínská medicína, je to akupunktura, homeopatie a další, některé možná i trošku pofidérnější metody, tak to tak je a my to ani nechceme nikterak měnit, nechceme v tomto směru omezovat tu svobodnou volbu lidí. Pokud někdo má sám, nebo sám chce toto využívat, tyto služby, tak my v tom nechceme bránit. Pouze tím zákonem o léčitelství, o kterém jsem hovořil chceme nastavit nějaká pravidla, abychom ochránili vlastně ty pacienty, nebo ty klienty těchto služeb aby byla vedena nějaká dokumentace o tom, co je tomu pacientovi poskytováno za péči, aby byla nějaká registrace těch, kteří to poskytují, protože dnes vlastně, když člověk chce se stát takzvaně léčitelem, tak mu v tom v zásadě nic nebrání. Otevře si někde nějakou kancelář, tam napíše léčitel a může cokoliv používat a v zásadě, pokud pacient pak má třeba nějaké z toho problémy, zdravotní, nebo je poškozen na zdraví, tak se těžko domůže nějaké nápravy, protože v zásadě ani nemá… 

A to se změní s tím novým zákonem? 
To by se mělo změnit, to by se mělo změnit tak, aby pacient skutečně nebyl řekněme v důkazní nouzi, ale měl alespoň nějakou základní dokumentaci k dispozici o tom, co tedy ten konkrétní léčitel mu prováděl za metody, nebo co mu poskytl za nějaké léčivé přípravky a podobně. 

Ještě jedna věc mě pane ministře zajímá, vy jste absolvent Právnické fakulty Univerzity Karlovy, nevnímáte jako svůj handicap třeba při jednání s lékaři, že nemáte zkušenost ze zdravotnictví? Že nejste původem lékař? 
Myslím, že nevnímám. Já se věnuju zdravotnictví už řadu let, i z hlediska toho, když jsem pracoval na Ministerstvu financí, to znamená, já se na zdravotnictví spoře dívám více tím systémovým pohledem, v zásadě právo upravuje řadu oblastí, mimo jiné i zdravotnictví, takže Ministerstvo zdravotnictví v tomto směru není úplně ten subjekt, který by říkal, jak se má léčit. To je na odbornících, na odborných společnostech, my nastavujeme legislativu, my nastavujeme financování a v tomto směru si myslím, že ten handicap není tak zásadní a samozřejmě mám kolem sebe lidi, kteří jsou lékaři, mým poradcem je například předseda právě České lékařské společnosti pan profesor Svačina a to jsou lidi, kteří mi samozřejmě pomáhají v těch čistě odborných otázkách. Ale to není vlastně řekněme gró činnosti Ministerstva zdravotnictví. 

A cítíte, že máte i třeba mezi lékaři, nebo mezi tou odbornou společností autoritu, byť vy, jako nelékař? 
Já si myslím, že ano. Že ta spolupráce například Českou lékařskou společností, nebo s odbornými společnostmi je na velmi dobré úrovni a dokonce s děkany lékařských fakult, kdy jsme právě pracovali například na jejich podpoře, která se podařila prosadit a podobně, takže já tam nějaký zásadní handicap v tomto směru nevidím, ostatně v minulosti byli ministři zdravotnictví, kteří také byli nelékaři. 

Říká ministr zdravotnictví za hnutí ANO Adam Vojtěch, který byl hostem v Interview Plus. Pane ministře děkuji za rozhovor. 
Děkuji, na shledanou.