Ministr Adam Vojtěch byl hostem v pořadu Interview ČT24 na téma eRecepty

Datum vydání: 3. 1. 2018
Zdroj: Interview ČT24

---

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka
——————–
Několik tisíc lékařů ještě pořád nemůže vydávat elektronické recepty. Nový ministr zdravotnictví přiznává, že systém zatím nefunguje tak, jak by měl. Co by měl elektronický recept umět? A bude pro pacienty opravdu přínosem? A jak spravedlivě rozdělovat v resortu zdravotnictví miliardy korun? Zeptám se ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, který je hostem Interview ČT24. Dobrý večer. 
Dobrý večer. 

Vy jste v pořadí už dvacátý ministr zdravotnictví v historii samostatné České republiky. Jak dlouho odhadujete, že jím budete? 
Tak to je velmi složitá otázka. Samozřejmě ta politika v tomto směru je nevyzpytatelná a uvidíme. Tak já samozřejmě k té práci přistupuju tak, jako bych tam měl být čtyři roky. To znamená, všechno plánuju tak, abych prostě ty věci dělal systémově a nejenom na pár měsíců. 

Počítá s vámi Andrej Babiš i v případné druhé vládě, pokud ta vaše první vláda nezíská důvěru sněmovny? 
To skutečně nevím, to se musíte zeptat jeho. 

Vy jste se neptal? 
Ne, neptal jsem se ho. 

Vás to nezajímá? Protože vypadá to tak, že ve sněmovně tahle vláda, ve které vy teď sedíte, důvěru nedostane. Takže se zřejmě bude sestavovat druhá vláda. Vás nezajímá to, jestli budete moct pokračovat v tom, co teď jste začal a do čeho jste se vrhnul? 
Tak samozřejmě… 

Neptal jste se? 
Neptal jsem se, ale tak uvidíme. Já myslím, že po, po tom prvním pokusu je to všechno otevřené. Může být i nějaká vláda koaliční a podobně. Takže je to těžko podle mě teďka, ani on možná sám neví, jakoby jak ta vláda bude, bude formovaná. 

A pokud by tedy hnutí ANO sestavovalo druhou vládu, tušíte alespoň to, jestli bude chtít resort zdravotnictví pro sebe zachovat? 
Tak já vycházím z nějaké delší zkušenosti, protože jsem se zdravotnictví věnoval na ministerstvu financí, když tam pan Babiš byl ministrem. A ta oblast ho extrémně zajímala a vždy říkal, že by ten resort chtěl řídit a chtěl, abysme na něj měli vliv. Takže doufám, že ano. Já bych si to přál. 

A pokud by tedy Andrej Babiš sestavoval druhou vládu a měl resort zdravotnictví pro hnutí ANO, vy byste chtěl být tím ministrem zdravotnictví? 
Tak přiznám se, že bych chtěl. Chtěl bych v té práci pokračovat, protože myslím, že jsme už něco nastartovali a samozřejmě ty věci jsou částečně legislativní, systémové a to se nedá udělat za měsíc ani za dva. K tomu potřebujete skutečně delší čas. 

V návrhu programového prohlášení máte poměrně smělé plány. Píšete tam dokonce, že některé ty změny chcete dělat na delší než čtyřleté období. Myslíte si, že když, tak jak to vypadá ve sněmovně, nezískáte důvěru, že získáte podporu opozice pro některé své plány? 
Já tomu věřím. Já myslím, že i ten, i to programové prohlášení, tak jak se ho snažíme koncipovat, a nejenom ve zdravotnictví, tak tam chceme odrazit právě některé priority ostatních stran. A já si myslím, že tam některé strany skutečně mohou vidět částečně svůj program. A co jste říkala, samozřejmě je pravda. Já stále tvrdím, že zdravotnictví je skutečně velmi systémová věc, která se nedělá na pár let, ale dělá se možná pro nás, až nám bude 60 a budeme skutečně zdravotní péči potřebovat, tak aby byla udržitelná, kvalitní a k tomu potřebujete dělat skutečně systémová opatření na možná několik desítek let dopředu, která budou stabilní hlavně a nebudou se měnit každé volební období. 

Zjišťoval jste si už, jestli vás někdo podpoří v nějakém vašem plánu, který opravdu chcete prosadit? 
Tak já jsem diskutoval s představiteli ostatních stran, kteří řeší zdravotnictví a myslím si, že na řadě z těch věcí se, se shodneme. Takže samozřejmě pak tam bude nastupovat ta otázka té, té politiky nebo to, že prostě se musí ty strany vymezovat za každou cenu, i když třeba s něčím mohou souhlasit, což mně úplně nepřijde správné. Ale tak to asi v té politice chodí. Takže bude to o přesvědčování. A já doufám, že některé ty věci budou podpořeny některými stranami aspoň.

Jednou z vašich priorit je dotažení projektu elektronického receptu. K čemu je dobrý? 
Je to určitá věc, která tady chybí obecně, myslím si v oblasti, teď myslím konkrétně oblast elektronizace zdravotnictví. Tohle to je jeden ze střípků a my jsme v elektronizaci zdravotnictví a obecně na chvostu Evropy podle nějakých statistik. A já myslím, že potřebujeme sdílet data i mezi poskytovateli péče mezi lékaři. A právě ten elektronický recept je nástrojem pro sdílení dat právě o té preskripci léků. A on samozřejmě dneska neumí to, co by umět podle mého názoru a přesvědčení měl. To bylo slibováno. A to musím změnit, to už jsem začal přípravy na tom takzvaném lékovém záznamu. Ale v zásadě principiálně je to lepší evidence, větší bezpečí pro pacienta v rámci preskripce léků, protože s těmi klasickými recepty… 

Teď ještě ne, až to bude fungovat tak, jak má, tak to bude plnit tu funkci? 
Tak já myslím, že už, už, už teď ten elektronický recept má svá, své výhody pro pacienty. Například pro chronicky nemocné pacienty, kteří dnes třeba musí kvůli nějakému receptu, pouze chtějí nechat předepsat nějaký lék, k lékaři jenom kvůli tomu receptu a stráví tím poměrně dost času. Tak ten elektronický recept umí,aby… umí to, aby, aby lékař předepsal ten recept na dálku. 

Na dálku. 
To znamená, aby poslal ho například e-mailem, esemeskou nebo v aplikaci mobilní a tak dále. 

A kdo nemá chytrý telefon nebo e-mailovou adresu, tak má smůlu nebo jak? 
Tak já myslím, že esemesky dneska používá prakticky každý. Já si myslím… 

Myslíte, že i senioři používají, že všichni senioři, kteří… 
Já myslím, že… Já si myslím, že klasický mobilní telefon jakoby s SMS zprávami si myslím, že, že… 

A na to stačí esemeska na ten elektronický recept? Tam se přece musí nějak zobrazit nějaký ten QR kód nebo nějaká ta… 
Ten QR kód, samozřejmě, ten měl být… 

Takže bez, bez chytrého telefonu to nejde. 
Nejde to. Ale tak já myslím, že ty senioři zase mají tu možnost mít tu klasickou papírovou průvodku. Tam se nic nemění pro ně. Oni buď dostali předtím listinný recept a teď dostanou vytištěnou tu průvodku s tím, s tím kódem, takže… 

Takže si nemusí kupovat chytré telefony. 
Ne, nemusí si kupovat chytré telefony, v žádném případě. 

Co se stane, když se mi cestou do lékárny vybije mobil? 
To je otázka. 

To mám smůlu? 
Tak samozřejmě s tím asi člověk musí počítat. Ale je to možná něco, jak když si zapomenete listinný recept doma, tak prostě to jako někdy se nedá všechno úplně ošetřit. Jdu do lékárny, pak zjistím v lékárně, že jsem si zapomněl recept doma, musím se pro něj vracet. Tak to prostě tak jako chodí. Ale nemyslím si, že to je úplně tak časté. Tak myslím si, že když člověk jde do té lékárny s tou esemeskou a ví, že chce si ten recept vyzvednout, tak si ten mobil nabije. 

Vy jste slíbil doktorům, kteří ještě nejsou zaregistrovaní, že budou rok hájení, že nedostanou pokutu. Řekněte mi, proč ten další rok? Protože já jsem na vašich stránkách našla v sekci eRecepty časté dotazy a odpovědi, že vy tam sami píšete, že doktoři měli osm let na to, aby se na eRecepty připravili. Tak není to dost dlouhá doba na to, aby to opravdu už měli všichni? 
V zásadě to je pravda. Na druhou stranu je třeba korektně říci, že v tom celém projektu z mého pohledu byla celá řada chyb a možná i spáchaných trestných činů. Ostatně Česká lékařská komora podala trestní oznámení. 

A kdo podle vás, když říkáte možná spáchaných trestných činů, kdo to mohl, protože každý trestný čin má nějaké pachatele, tak kdo to mohl podle vás ten trestný čin spáchat? Vy jste právník. 
Jsem, jsem právník, to máte pravdu. Ne, tak tam samozřejmě šlo za prvé o to, že ten projekt stál asi 350 milionů korun. Byl nějak připravován nějakou formu, která tam měla poměrně dominantní postavení. Byla tam na tom Státním ústavu pro kontrolu léčiv udržována ta firma, pak tam došlo k nějakému rozkmotření, přestala tu službu používat. Dodneška se vlastně soudí s ústavem a ten systém se dělal celý, celý odznovu. Takže ta doba byla poměrně dlouhá. Ale je pravda, to je třeba skutečně jako souhlasit s těmi lékaři, že se ten systém několikrát měnil. A samozřejmě byla to nezodpovědnost, já se pouze ptám… 

No, mně jde o to těch… 
… proč ten nový systém stál 14 milionů, když se vysoutěžil a ten původní stál 350 milionů. 

Mně o těch osm let, když tedy lékaři už osm let vědí, že to nastane někdy, tak že se na to nedokážou připravit a že vy jim dáte ještě rok navíc. Na to jsem se ptala. Ale řekněte mi, dnes už bývalý šéf Státního úřadu pro kontrolu léčiv Zdeněk Blahuta, který v polovině prosince rezignoval, tak napsal podle iDNES dopis Andreji Babišovi, ve kterém píše: „Zatím nikdo nebyl ochoten vyslovit ten jediný opravdový důvod, proč je odpor vůči eReceptu tak výrazný. Jde o rozkrytí černé díry v předepisování léčivých prostředků a různých vazeb mezi lékaři a lékárníky, respektive mezi lékaři a farmaceutickými společnostmi, a tak jednoznačně prokázat účelovost proskripce.“ Co tomu říkáte? 
Tak já si myslím, že pan bývalý ředitel tady v tom směru příliš paušalizoval a prostě obvinil tady v zásadě všechny lékaře z toho, že to je ten důvod, proč elektronický recept nechtějí. 

A není? 
Já si to nemyslím, já myslím, že těch důvodů je celá řada. 

A co je tedy ten hlavní důvod podle vás, když ti lékaři se proti tomu tak brání a vědí to už osm let, že to tedy má nastat? 
Souhlasím, ale já se znovu vracím k tomu, že ten systém se několikrát měnil a v zásadě ten, ten nový systém je plně funkční možná v posledním roce. A lékaři se tam, myslím, začali přihlašovat někdy až, až v září. Tam ten systém se celý měnil, celý, celé se to přesoutěžilo. Takže to je možná jeden, jeden z těch, z těch důvodů. Celkově to prostě se posunulo. A to, že samozřejmě, já si ještě pamatuju, když jsem byl na ministerstvu financí a připomínkoval jsem ten zákon, to bylo v roce 2014, kdy se to vlastně odložilo a řeklo se, že to bude o tři roky odloženo, tak samozřejmě ta doba byla poměrně dlouhá, ale ten systém se skutečně změnil. Takže já tady v tom směru chápu lékaře, že si stěžují, že tam byla určitá nestabilita. Samozřejmě asi si nebudeme zastírat, že lidé ze své povahy některé věci také nechávají na poslední chvíli. Možná že tam chyběla nějaká větší osvěta, že vůbec tady ty elektronické recepty jsou. Ony byly připisovány skutečně marginálně v tom celém objemu těch receptů. Takže těžko, těžko říci. Ale ten recept prostě byl do jisté míry pokažený v tomto směru, že se tam ta na tom SÚKLu prostě to několikrát měnilo a nemělo to žádnou stabilitu. 

Kdy podle vás bude fungovat eRecept tak, jak má, odhad? 
Já si myslím, že s těmi všemi funkcionalitami, respektive zejména s tím lékovým záznamem, který dneska tam není, tak by to mohlo být od příštího roku. 

Na jedné straně se ve zdravotnictví věci zjednodušují a elektronizují. Na druhé straně si lékaři sami stěžují na to, že jsou zahrnuti byrokracií a papírováním. Pojďme si poslechnout profesora Pafka:
V době, kdy jsem vedl kliniku, tak jsem poprosil kolegy, aby na stopkách změřili, my máme v Motole tři lůžkové pokoje, aby na stopkách změřili chvíli, kdy vstoupěj do pokoje, kdy udělají vizitu u těch třech pacientů, vystoupěj z pokoje, zmáčknou stopky. Pak ať zmáčknou stopky, když si sednou k počítači, a když to všechno napíšou a zmáčknou stopky, když vstanou od počítače. Která doba byla delší? Téměř dvojnásobná byla u toho počítače. A to ty kluci už uměj psát rychle na počítači. 

Co tomu říkáte a co s tím uděláte, aby doktoři měli čas na léčení a ne na to, aby psali do počítače všechno to, co tam psát mají? 
Tak za prvý já si samozřejmě pana profesora velmi vážím, ale asi dělat to na základě jednoho konkrétního příkladu analýzu kompletní elektronizace zdravotnictví asi není úplně, úplně v pořádku. Já si myslím, že by to měla být trošku hlubší analýza. Já myslím, že to, ta elektronizace zdravotnictví principiálně samozřejmě má tu práci ulehčovat. To já s vámi souhlasím a to je třeba tak připravit, aby, aby to samozřejmě pro ty lékaře bylo, bylo přínosem. Samozřejmě nikdo tady asi nechce dělat elektronizaci, která těm lékařům nic nepřinese. Na druhou stranu já prostě si myslím, že vůbec sdílení dat mezi poskytovateli je zcela správná cesta. A asi kdyby, kdyby tomu tak nebylo, tak by, jak říkám, drtivá většina Evropy v tomto směru nebyla, nebyla před námi. Ono skutečně my tady v tom zaostáváme, je nám to vyčítáno i Evropskou komisí, OECD a těmito organizacemi. Je to prostě pro bezpečnost pacientů, je to pro kvalitu péče. 

Takže ta byrokracie je v pořádku, to, že stráví lékař dvojnásobnou dobu tím, co musí zapsat oproti té době, kterou věnuje pacientovi? 
Jak říkám, nechci si posuzovat na základě takhle jednoho, jednoho příkladu. To je velmi, velmi složité. Nevím, jak to mají v Motole, jaký mají software a tak dále. 

Tak možná si to zkusíte zjistit. 
Určitě. 

Řekněte mi ještě, bývalý ředitel SÚKLu mluvil o černé díře v předepisování léků. O černé díře ve zdravotnictví jako celku mluvil i Andrej Babiš. Je skutečně resort zdravotnictví místem, kde se ztrácejí peníze? 
Těžko říct, jestli ztrácejí, ale spíše se ne všechny… 

Tak jak si představujete černou díru zdravotnictví? Já si představuju, že to je něco, kde se prostě ztratí miliardy a nikdo neví, kde jsou. 
Tak je to pravda. V minulosti tady ty případy byly, tak můžeme samozřejmě se podívat na ty flagrantní případy typu, typu Homolky a podobných jako předražených přístrojů a tak dále. To prostě se tady dělo. 

Takže souhlasíte s Andrejem Babišem, že to je černá díra zdravotnictví? 
Já myslím, že on… 

Protože vy jste, vy jste mu… 
Já myslím, že on to řekl možná někde jednou a pak se to už akorát omílalo. 

No, počkejte, ale to, že to řekne jednou, tak to neznamená, že to neplatí. Nebo ano? 
Ne, tak to… 

Nebo to musí opakovat několikrát, aby to začalo platit? 
Někdy použijete nějakou metaforu a pak, pak… 

Myslíte, že to byla metafora? Já si nemyslím. Ale tak mně řekněte… 
Ne, ale pravda je taková, že ty peníze se v tom systému prostě mohou využívat efektivněji a to je pravda. To není o tom, že by se ty peníze přímo někde, někde ztrácely. Ale to, že se prostě třeba využívají jakoby špatně a nakupují se třeba některé věci, které se nakupovat někdy nemusí, ať jsou… 

A co tedy plánujete vy, jak budete spravedlivě rozdělovat ty miliardy, které máte v rozpočtu? 
Tak jedna věc je samozřejmě nějaký úhradový, nějaké úhradové mechanismy vůči nemocnicím. Tam já určitě budu chtít dál pokračovat v tom projektu DRG. To znamená nějaká jednotná platba za určitou, určitou diagnózu. Je pravda, že ten systém dneska je pokřivený. Na druhou stranu také je pravda, že dneska nemocnice nejsou úplně placeny optimálně tak, aby je vůbec to tlačilo k nějaké efektivitě. Nemocnice dneska dostane nějaký paušál a vlastně nikdo se úplně neptá, co s těmi penězi dělá. 

A jak je tedy dotlačíte k tomu, aby byly efektivnější? 
Já si myslím, že v tomto směru musí hrát roli zdravotní pojišťovny. Ty musí tu péči nasmlouvávat s těmi, s těmi nemocnicemi a musí samozřejmě kontrolovat i kvalitu péče. To dneska nikdo neměří. Dneska prostě skutečně ta nemocnice dostane nějaké peníze a nikdo se úplně neptá… 

Dobře, a já se vás ptám na to, co uděláte vy tedy jinak, neříkejte mi, jak to funguje teď, ale co vy chcete změnit, aby to bylo efektivnější a aby ty miliardy šly tam, kam opravdu mají jít, aby to bylo spravedlivé? 
Pokud jde o úhrady péče jako takové, protože samozřejmě pak se můžeme bavit o nákupech, o tom, že skutečně bych chtěl centralizovat nákupy v těch velkých nemocnicích tak, aby právě šetřily například peníze za, za drahé léky a materiál. Ale pokud se bavíme o úhradách péče, tak tam si myslím, že by mělo nebo chci udělat ten systém tak, aby více reflektoval skutečně tu poskytnutou péči, to, co vlastně ta nemocnice pacientovi poskytne a v jaké kvalitě. A to by měly mít na starosti právě zdravotní pojišťovny, aby toto sledovaly a ty peníze vlastně šly trošku více i za pacientem, protože dneska je to tak, že když nějaká nemocnice je například kvalitní a ty pacienti k ní chodí více, tak ty peníze s tím pacientem nejdou a ta nemocnice pak dostane srážku od zdravotní pojišťovny, protože přešvihla právě nějaký nebo překročila nějaký, nějaký budget. A to si myslím, že je špatně. Takže měli bysme oddělit skutečně ty kvalitní od méně kvalitních. Ty nemocnice… 

Takže budete nějaké nemocnice rušit? 
To není o rušení nemocnic. To je prostě o jejich motivaci. 

Tak rušení lůžek? Nebudete rušit nemocnice? 
Já nechci rušit nemocnice. Já jsem neřekl, že chci rušit nemocnice. Já si myslím, že to je jenom o jejich motivaci tak, aby právě třeba zlepšovaly tu kvalitu té péče. 

Ale pro Seznam jste na začátku prosince řekl, že lidi zbytečně leží v nemocnicích, že řešením je transformovat menší nemocnice na polikliniky a ambulance. Tak to už tedy neplatí? Nebo jsem to špatně pochopila, že tedy z některých nemocnic uděláte polikliniky a ambulance, tím pádem zrušíte ta akutní lůžka? 
Ne, já jsem to neřekl takhle en bloc. Je to, je to o tom, že samozřejmě jsou, jsou lůžka, která jsou, a to nemůžeme brát, ono se to vzalo hrozně jako kompletně, že to je takhle všude a tak dále. Pak mi pacienti a občané říkali, že tam ta nemocnice je přetížená a tak dále. To není tak možné. Ale jsou samozřejmě některé nemocnice, které třeba nemají využitá nějaká lůžka. 

Takže rušit se nemocnice nebudou? 
Ne, rušit se nemocnice nebudou, pouze se budou nějak možná zefektivňovat a přizpůsobovat potřebám těch, těch pacientů. Ale en bloc rušit nemocnice samozřejmě vůbec neplánuji. 

Váš šéf Andrej Babiš sám podniká ve zdravotnictví. Nebojíte se, že budete v podezření, že jeho firmám budete třeba nadbíhat? Můžete zaručit, že bude neloajální ke svému šéfovi v tomhle směru? 
Ne, já si myslím, že to je, to není vůbec jakoby relevantní z hlediska ministra zdravotnictví, který to velmi složitě může i ovlivnit, jak vlastně někoho, někoho podpořit. Já jsem samozřejmě připraven naprosto být transparentní. 

Co to znamená, protože to slovo se používá strašně často. Co znamená být transparentní? 
Souhlasím. Tak já už jsem dneska vlastně nebo ve své funkci zadal, že například při rozhodování veškerých komisí na ministerstvu zdravotnictví, například komise, která přiděluje přístroje, takzvaná přístrojová komise, tak všechny zápisy, všechno zdůvodnění musí být zcela transparentní na internetu tak, aby prostě bylo zřejmé, proč ta komise rozhodla o tom, že nějakou magnetickou rezonanci nebo CTčko dá do určité nemocnice tak, aby nebyly pochybnosti, že je to nějak ovlivněny a podobně. Takže to je, myslím, asi jediná možnost, jak se vyhnout nějakým pochybnostem, skutečně všechno zveřejňovat systémem otevřených dat tak, aby prostě každý se mohl podívat, jak třeba ministerstvo rozhodlo například o tom, komu přidělí určitý drahý přístroj. 

Jak si vy sám vybíráte doktora? Využíváte známé? Protože já znám spoustu lidí, kteří říkají, že kdyby neměli známého doktora, tak se nedostanou k takové péči, kterou považují pro sebe za nejlepší. Stalo se vám to taky někdy, že jste prostě zavolal svému doktorovi, kterého znáte a řekl jste mu: Já potřebuju tohle, poraď mi, kam mám jít nebo pomož mi se tam dostat? 
Tak asi člověk by lhal nebo asi by neříkal pravdu, pokud by řekl, že tomu tak není. A samozřejmě v praxi se to tak, se to tak děje. Já myslím, že to znají všichni a skutečně ta, a mně se to nelíbí ta praxe, jo. Já si myslím, že každý by měl mít prostě nárok na tu péči, která je dostatečně kvalitní a nějaký systém kulichů a podobně si myslím, že, že je zcela nepřijatelný. Ale děje se to. 

Zaznamenal jste případy pacientů, kteří jsou těžce nemocní a pojišťovny jim nechtěly zaplatit drahé léky a vlastně jen díky tomu, že se o tom napsalo v novinách, ty pojišťovny změnily názor? Jak se to vůbec může stát, že pojišťovna řekne: Tobě ten drahý lék nezaplatíme a stačí jen to, aby se to objevilo v novinách a najednou je to všechno jinak? Není to špatně? 
Je to špatně. Na druhou stranu je pravda, že někdy ty farmaceutické firmy, které tyto léky mají, tak to trošku i využívají, protože tam je třeba si korektně říci, že prostě jsou léky, které tomu pacientovi třeba nepřináší ten odpovídající efekt, tu přidanou hodnotu a ta farmaceutická firma prostě ten lék chce za každou cenu udat a snaží se to prostě protlačit. Já neříkám, že to jsou všechny případy, ale prostě takové případy se také dějí. Takže určitě je špatně, pokud prostě pojišťovna rozhoduje na základě toho, že nějaký případ se… 

Zaznamenal jste to? Objevily se teď před Vánoci asi dva, tři případy, kdy šlo o mladé lidi, kteří byli vážně nemocní. 
Já s vámi souhlasím. 

Řekli: Nedostali jsme lék, protože pojišťovna nám ho už nechce zaplatit. Napsalo se to v novinách a najednou to šlo. Jak se… 
To je samozřejmě špatně. 

Jak je to možné, že se tohle může stát? 
To samozřejmě je bezesporu špatně. Ta pojišťovna by měla rozhodovat prostě podle toho, jak je to, jak je to nejlepší a hradit skutečně ten lék, který je potřebný. To je… 

Vy sám ještě jste pořád ve správní radě VZP a v dozorčí radě České průmyslové pojišťovny? 
Ano, ale už budu končit. 

Už budete končit. 
Ano. 

Takže máte přístup k tomu, jak ty pojišťovny rozhodují. Co se tam tedy musí změnit, aby se tyhle věci nestávaly? 
Tak prvně si myslím, že je nutné vůbec sjednotit rozhodování pojišťoven právě třeba o této drahé léčbě. Já jsem vlastně připraven, už jsme to dali do nějakého legislativního plánu, udělat vlastně kompletní revizi cen a úhrad léčiv, která tady ten systém funguje deset let a je poměrně vyčerpaný. Ty pojišťovny, samozřejmě každá rozhoduje taktéž různě třeba o totožné indikaci, totožné diagnóze. Dva pacienti jsou posouzení jinak, což asi není, není možné. Takže jedna věc je samozřejmě to sjednotit. A druhá věc je prostě hradit to, co skutečně přináší tomu pacientovi ten efekt, tu přidanou hodnotu, protože samozřejmě farmaceutické firmy se snaží prodat všechno, co, co… 

To už jste říkal. 
… co vytvoří, ale ne všechno můžeme hradit. Tak to funguje všude, všude na světě. Prostě hradí se to, co přináší pacientovi tu přidanou hodnotu. 

Vy jste byl poradcem ministra financí Andreje Babiše. Zajímá vás, jak dopadlo šetření evropského úřadu OLAF ohledně Čapího hnízda? Ptám se na to, protože Andrej Babiš sám řekl, že ho to nezajímá, že to ani číst nebude. Vás to zajímá? 
Já se přiznám, že mě to tak nějak, že bych po tom prahnul, nezajímá. Tak vím… 

A nepotřebujete to ani vědět, když jste poslanec a budete hlasovat o tom, jestli vydat, nebo nevydat Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka k trestnímu stíhání? Ani k tomu to nepotřebujete, k tomu svému rozhodnutí? Nebo už jste se rozhodl, jak budete hlasovat? 
Ne, ne, nerozhodl. Tak já se na to dívám teď spíš tím vnitrostátním pohledem. Zpráva OLAF samozřejmě je důležitá, ale nemyslím si, že by se podle ní mělo rozhodovat o tom vydání. My tady máme nějaký standardní proces. Funguje mandátový a imunitní výbor, který tu věc posuzuje. Pokud vím, tak chce nahlédnout do spisu, chce připravit prostě nějaké, nějaké stanovisko. A podle toho stanoviska také uvidíme, jak, jak rozhodne. Ta, ta věc se někam posunula a od toho máme právě mandátový a imunitní výbor, aby to posoudil. 

Dobře, vy jste, vy sám jste právník, učil jste se o tom, co to je poslanecká imunita. Myslíte si, že se poslanecká imunita, tak jak jste se o ní učil, má vztahovat i na případy, jako jsou Čapí hnízdo? Nemá poslanecká imunita chránit poslance před stíháním kvůli tomu, co řekli ve sněmovně nebo to, co udělali ve sněmovně? Vztahuje se ta imunita z toho, co jste se vy učil na právnické fakultě, na ty případy jako je Čapí hnízdo? 
Tak když jsem já byl na právnické fakultě, tak se imunita vztahovala i na poslance, kteří třeba nebyli vydáni k trestnímu stíhání, tak nemohli být vydáni už, už vůbec do konce, do konce života, což asi nebylo správně. 

Na to se vám neptám. Ptám se vás na něco jiného. Myslíte si, že by se poslanecká imunita měla vztahovat i na případy, jako jsou Čapí hnízdo, tedy věci, které nemají s děním ve sněmovně vůbec nic společného? 
Ale ona, ony jsou dva druhy imunity. To jsem se také učil. Je právě ta na ty, na ty výroky ve sněmovně a pak je skutečně na nějaké trestné činy, které mohou souviset nebo to trestní stíhání může souviset s tím výkonem té, té politické funkce. A tady si myslím, že tam ty otazníky existují. Jestli prostě skutečně ta kauza prostě nebyla vyvolána tím, že hnutí ANO je nejsilnější ze všech stran. 

A jak jste na to přišel? Myslíte si, že třeba i zpráva OLAF pracuje s tím, jestli hnutí ANO mělo takové nebo onaké preference? 
Já jsem tu zprávu neviděl. Já myslím, že nikdo neví, co, co v ní je. 

A nezajímá vás, co v ní je? A nezajímá vás to? 
Ale mě zajímá, co se děje tady jakoby vnitrostátně. A tam si myslím, že právě by to měl posoudit ten mandátový a imunitní výbor, jestli prostě tam ty relevantní argumenty ze strany orgánů činných v trestním řízení jsou, anebo, nebo nejsou. Jestli prostě ten vyšetřovací orgán je schopen skutečně zdůvodnit to, to trestní stíhání. 

Dobře, Poslanecká sněmovna jednou už rozhodla o vydání, tam se nic zásadního nezměnilo. Řekněte mi, mělo by ministerstvo financí tu zprávu OLAFu zveřejnit, nebo ne podle vašeho názoru? 
Tak já si myslím, že asi zveřejněna by být mohla. Já tam nevidím nějaký zásadní problém. Ale otázka je z hlediska práva, jestli to je možné, protože co, co vím, tak, ta žalobci řekli, že… 

Státní zástupci doporučili, aby to nezveřejnil, ale nebyl to zákaz. 
Doporučili, že, že nikoli. 

Takže vy byste byl pro, aby ministerstvo financí zprávu zveřejnilo? 
Ale tak já nevím, jestli z hlediska zákona je to, je to možné. Ale pokud státní zástupce říká, že, že nikoliv, tam bychom… 

Ne, tam řekl, že nedoporučuje, ne že nikoliv. 
Tak ale nedoporučuje je také jako negativní stanovisko. Tak já si myslím, že bysme se asi tím měli řídit. 

Říká ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Děkuju za to, že jste byl hostem Interview ČT24. 
Děkuju za pozvání.