Adam Vojtěch poskytl časopisu Reflex rozhovor nejen o politice

Datum vydání: 22. 3. 2018
Zdroj: Reflex
Autor: Jana Bendová

Mluvíme spolu ve chvíli, kdy se v ulicích protestuje, studenti vyšli před školy. Nesouhlasí s tím, jak nejvyšší ústavní činitelé přistupují „kreativně“ k ústavě, s tím, že prezident jmenoval premiérem trestně stíhaného člověka, který už týdny vládne bez důvěry. I vy jste členem jeho vlády. Jaký z toho máte pocit? Ještě před pěti lety jste i vy byl studentem.
Otázkou je, zda jdou opravdu i proti mně. Jestli jsou protesty namířeny vůči konkrétním osobám, nebo jestli to berou tak, že celá vláda to dělá špatně.

Ono jde spíš o celkovou situaci. Studenti mimo jiné žádali, a nejen oni, aby vláda v demisi nedělala zásadní a personální kroky, nevytvářela nové ústavní pořádky…
Jistě. Ale například moji bývalí kolegové z právnické fakulty, když už zmiňujete moje studentské časy, mi vyjadřují podporu, věří mi, i když nepodporují ANO. Protesty si neberu osobně, byť mě nijak netěší. Na druhou stranu, pokud se řeší, že není jmenována vláda s důvěrou, pak takové případy jsme tady v minulosti už měli. Byla tu vláda Topolánkova, která vládla čtyři měsíce bez důvěry. A fungovala.

To je i častý argument pana Babiše. Ale nebyla to jiná situace? Ve sněmovně byl pat, nyní není.
Jiná situace snad, ale vláda byla tak jako tak bez důvěry. Pan Topolánek měl i druhý pokus a pak si – trochu pofiderně – už většinu vyjednal. Naše vláda vládne tři měsíce, myslím, že to není nijak dlouhá doba, nebavíme se o roku, o dvou. Bezprecedentní situace v historii republiky to tedy není a žádné zásadní kroky neděláme. Věřím, že směřujeme k nějakému výsledku v dohledné době. Mnohé výhrady protestujících jdou však i mimo vládní zodpovědnost, třeba kvůli zvolení pana Ondráčka do čela kontrolní komise GIBS nebo vůči prezidentu Zemanovi. Já jsem pana Ondráčka rozhodně nevolil. A na místě prezidenta Zemana bych zvolil jiný inaugurační projev, nebyl úplně šťastný. Chápu tudíž, že atmosféra je vyostřená.

Za personální výměny jste kritizován i vy. Především odvolání ředitele ostravské nemocnice a exministra zdravotnictví Svatopluka Němečka, jemuž byla výpověď doručena až domů, vyvolala podezření, že to byl trest pro někdejšího rivala pana Babiše. Jste ministr v demisi, opravdu ta věc nesnesla odkladu? Nehořelo přece.
To je úsměvné podezření. Pan Němeček podle mě manažersky selhal a způsobil, že odborná úroveň významné fakultní nemocnice klesla, což pro mě, ještě s vědomím toho, že měl melouch v jiné nemocnici, bylo nepřijatelné. A máme podezření, že v nemocnici za pana Němečka docházelo k vyvádění lukrativních oborů do soukromých rukou. 

Vy od promoce na právech pracujete pro Andreje Babiše. Čím vás oslovil?
Byla to shoda náhod. Na právnické fakultě jsem vedl spolek Všehrd a pana Babiše, tehdy ještě nedělal politiku, jsme pozvali na besedu. Tak jsme se seznámili. A když jsem fakultu skončil, zkoušel jsem různá místa… Nakonec mi dal šanci a já přijal jeho nabídku místa právníka ve vydavatelství MAFRA. Takže kouzlo okamžiku: kdybych se tehdy dostal jinam, můj život by se vyvíjel jinak a neseděl bych teď na ministerstvu.

Vám tehdy nepřišlo zvláštní, že si politik pořizuje vydavatelský dům s vlivnými médii? Představte si, že by si je koupil třeba pan Kalousek nebo Fiala.
Přiznám se, že jako právník jsem tuto politickou rovinu tehdy nevnímal.

A je podle vás správné či korektní, pokud politik vlastní média?
Možná je to poctivější než v případech, kdy jsou média ovlivňována skrytě. Každý, kdo si koupí Mladou frontu DNES či Lidové noviny, ví, že patří do svěřenského fondu pana Babiše. Ví, co má za zboží. Někteří lidé k vlastnění médií politiky přistupují skepticky, ale já bych to nepřeceňoval. Je to jen jeden z mnoha informačních kanálů.

Ještě se vrátím k úvodní otázce, k mladým protestujícím lidem, mají ideály…
… já je mám také, i já jsem idealista!

To je dobře. Čili se zeptám idealisty: vám nepřipadá pro politickou kulturu nezdravé, stojí-li v čele vlády trestně stíhaný muž, navíc spolupracovník komunistické tajné policie? V západních demokraciích něco takového nebývá dobrým zvykem.
Idealista bezesporu jsem, ale na druhou stranu jako právník vím o tolika případech, kdy trestně stíhaní lidé byli osvobozeni, a ještě jim pak stát vyplácel odškodné. Jako například naše eurokomisařka Věra Jourová, která byla dokonce ve vazbě, ale následně byla v plném rozsahu osvobozena. Trestní stíhání z právního pohledu můžete zahájit lusknutím prstů. Důležité je, co se pak prokáže reálně. Ctím presumpci neviny.

Neměla by se u politiků spíš razit presumpce viny?
Ale pan Babiš to, pro co je obviňován, nespáchal jako politik. Obecně by pochopitelně bylo nepřijatelné, aby v takové pozici byl pravomocně odsouzený člověk.

A co styky s StB? I tenhle rozměr Babišovy osobnosti část společnosti dráždí. Jde i o symboliku, letos je sedmdesáté výročí komunistického převratu.
Rozumím vám. Pan Babiš však říká, že se bude dál soudit, že to není pravda, že nebyl spolupracovník, že nic nepodepsal. Já samozřejmě nemůžu říct, kde pravda je, nevím to.

Karel Čapek má k tomu příhodný citát: „Po politicích nezůstávají jen zákony, které odhlasovali, ale i zvyky, které vtiskli svému konání.“ Zvyky v konání politiků pak mívají tužší kořínek než zákony, nemyslíte?
Znovu říkám, že se na věc dívám jako právník. Nemyslím, že se pan Babiš chová špatně. Já ho můžu hodnotit jen za dobu, co ho znám, co s ním pracuji. Spolupracoval jsem s ním i na ministerstvu financí, když byl ministrem. Snaží se věci řešit, někam je posunout, není pasívní typ politika. A rozhodně není autokrat. Kdyby ti, kdo to tvrdí, byli někdy třeba na zasedání poslaneckého klubu hnutí, uznali by, že se mýlí. Příkladem je třeba nešťastné zvolení poslance Ondráčka – žádný předsedův pokyn neexistoval, každý hlasoval podle sebe a nějak to dopadlo – z mého pohledu – nešťastně. Ani pan Babiš si to nepřál. Představa, že ovládá celé hnutí a chce ovládnout i všechno v zemi, je úsměvná.

Pojďme zpět k vládě. Miloš Zeman nedal panu Babišovi žádný přesný termín, dokdy má svůj druhý kabinet sestavit. Oba se přitom tváří, že legitimita vlády je spíš odvozená od vůle přímo zvoleného prezidenta, nikoli tradičně od vůle sněmovny. Jste právník, neodporuje to už duchu české ústavy? 
Neřekl bych. Prezident jmenoval pana Babiše jakožto předsedu suverénně nejsilnější politické strany. Ostatní strany byly velmi radikální, z mého pohledu ne úplně pochopitelně, a kabinet důvěru nezískal. Není to jen vina Andreje Babiše a hnutí ANO, důvodem je i nebývalá roztříštěnost sněmovny, má devět poslaneckých klubů. Teď už, doufám, bude snad vůle najít kompromis větší.

Variant vlády se nabízí hned několik. Možní partneři však odmítají vládnout s trestně stíhaným člověkem, padají návrhy, aby Andrej Babiš ustoupil do pozadí. Pan Kaczyński jako předseda vítězné polské strany PiS také není premiérem. Co si o takové možnosti myslíte?
Je pravda, že on o tom uvažoval a veřejně to i říkal. Na druhou stranu, já nejsem členem hnutí ANO, neměl jsem pravomoc o tom rozhodovat, ale celostátní výbor hnutí se za něj jednomyslně postavil. Má i důvěru voličů, jím vedené hnutí výrazně uspělo a získal i nejvíc preferenčních hlasů. Je to jeho tvář, která volby vyhrála. Voliči o jeho minulosti věděli, nikdo mu neprokázal vinu, tak mu asi věří. Neříkám, že všichni.

Právě proto, že ne všichni, se mu nedaří sestavit většinovou vládu…
Otázkou ale je, za jakou cenu tady bortit stabilní vládu. Jestli by pro zemi nebylo lepší, kdyby si případní partneři řekli: „Tak ano, chceme nějaké resorty, které jsou klíčové, které mají dohledovou funkci na řádný chod trestního řízení, můžeme se domluvit.“

A vy se domníváte, že v hnutí ANO je ochota přenechat resorty, v nichž má podnikatel a premiér v jedné osobě střet zájmů, jiným stranám? Myslím tím ministerstva financí, spravedlnosti, vnitra, zdravotnictví…
Aspoň některé z nich jistě ano, já však u těch jednání nejsem. Když se ale bavím například s voliči ODS, tak ne všichni nad jejím odmítavým postojem jásají. Říkají, že volili ODS, protože si mysleli, že s ANO udělá koalici, která bude mít snahu dělat reformní kroky. Teď jsou ta jednání bohužel taková odnikud nikam.

Přesně, odnikud nikam. Jste v demisi, pan premiér říká, že makáte, ústavní právníci namítají, že máte být zdrženliví, měli byste mít fakticky sbalené kufry a vykonávat nejnutnější správu země…
… a co je „nejnutnější“? Nechceme a nemůžeme být zcela pasívní. Konkrétně na ministerstvu zdravotnictví jsou úkoly, které odklad nesnesou. Musíme podle verdiktu Ústavního soudu ČR změnit systém, jak pojišťovny hradí pacientům zdravotnické pomůcky, což jsou třeba vozíky, berle, sluchadla či brýlové čočky. Soud to řekl už loni v červnu, a když jsem přišel na ministerstvo, nic nebylo připravené. Nebudeme-li mít do konce roku nový zákon, 1. ledna 2019 systém proplácení zdravotních pomůcek zkolabuje.

Ve sněmovně se opíráte o hlasy okamurovců a komunistů. Díky – či spíš kvůli – hnutí ANO poprvé od listopadu 1989 vstupují strany s extrémními názory do „politických salónů“. Vám to jako mladému člověku, idealistovi, nevadí?
Samozřejmě že z toho člověk není nadšený. Už jsem říkal, že pana Ondráčka jsem nevolil a že při hlasování, které mělo otevřít proces odvolání pana Okamury z postu místopředsedy sněmovny, jsem se zdržel. Jasně, situace je to velmi složitá, nejsem z ní šťastný. Na druhou stranu si říkám, že tady na ministerstvu můžu udělat spoustu dobrých věcí. Přinejmenším odborná veřejnost moje představy vnímá dobře. Se žádnou ze zmíněných stran netvoříme vládu, nemají exekutivní pravomoc. Ano, jsou v některých funkcích ve sněmovně, ale to byli komunisté předtím také.

Spíte tedy dobře?
Spím dobře. Byl bych pochopitelně radši, kdyby ostatní strany nebyly tak zaťaté a jednaly s námi.

Právě komunisté a SPD žádají změny celého rozhodovacího systému definovaného Parlamentem. Chtějí referenda, posílení přímých voleb, váš pan předseda kdysi zmínil zrušení Senátu či snížení počtu poslanců. Neobáváte se o osud liberální parlamentní demokracie?
To jsou klišé. Pokud jde o referendum, tam je třeba objektivně říci, že ho prosazují i jiné strany, například piráti, ostatně s referendem počítá od prvopočátku i ústava. Já nejsem zásadním příznivcem, musíme být opatrní na otázky, o nichž by se mohlo hlasovat. Ale nemyslím si, že tu dochází k nějaké destrukci demokratického právního státu. Snížení počtu poslanců nechystáme. Ani zrušení Senátu, což je daleká vize pana Babiše, v programu není. Za úvahu stojí pouze zavedení jednokolové senátní volby.

Ty obavy jsou předběžnou opatrností. Rétorika politiků i médií se zostřila, populismus se valí Evropou…
Kdybychom se podívali na rétoriku v devadesátých letech, možná byla ještě ostřejší. Člověk si obvykle říká, že v minulosti to bylo lepší, teď je to hrozný. Myslím, že to není objektivní vidění světa. Situace se trošku mění, i v ostatních státech Evropy ztratily strany, které se dlouhodobě střídaly u moci, určitý kredit a lidé hledají alternativu. Ale nemyslím, že ta automaticky znamená změnu režimu nebo systému, dokonce snad do nějaké autoritativní podoby. Hnutí ANO chce jen méně ideologickou politiku a více se soustředit na reálné problémy. Ono je to vidět i v „mém“ zdravotnictví.

Ministrem zdravotnictví jste se stal v jedenatřiceti letech. Po vašem jmenování se vyrojily pochybností, zda tak mladý člověk může řídit obtížný resort, v němž se ministři střídají jako svatí na orloji. Zda ten „pohledný mladíček“ bez zkušeností, jak jsem se také dočetla, může zkušeným odborníkům a kapacitám něco radit.
Já jsem se zdravotnictví intenzívně věnoval v předchozích letech na ministerstvu financí, působil jsem ve dvou zdravotních pojišťovnách a myslím, že jsem získal poměrně detailní vhled. Vím o jiných medicínských kapacitách, které mi věří. Jedním z mých poradců je pan profesor Svačina, předseda České lékařské společnosti, což je největší odborná autorita u nás. Asi by mi poradce nedělal, pokud by nevěřil tomu, co dělám, a nevěřil ani mně osobně. Možná moje výhoda spočívá naopak v tom, že nejsem lékař, mám odstup, nekopu za nějaký segment zdravotnictví, nejsem nikomu zavázaný, nemám žádnou profesní deformaci, žádné „zvláštní“ kontakty. Tahle nezávislost může přebít nedostatek dlouholetých zkušeností.

Mluvíte-li o kontaktech: když jste byl u Andreje Babiše na ministerstvu financí, kontaktoval vás se spolumajitelem svého soukromého fondu Hartenberg, který působí právě ve zdravotnictví. Vlastní například reprodukční kliniky. Nabízí se otázka, jestli vás nejmenoval účelově do čela resortu, v němž má velký střet zájmů, jakožto svého blízkého spolupracovníka. 
Já rozhodně nedělám nic ve prospěch Hartenbergu! Ať mi někdo ukáže, co jsem udělal, a já se budu zpovídat. Jinak jsou to pouhé spekulace. Vše, co dělám a oč se snažím, probíhá maximálně transparentně.

Nenavážete tedy na snahu Michaely Marksové z ČSSD, která v minulosti chtěla prosadit širší proplácení umělého oplodnění z veřejného pojištění – pro starší ženy než dosud? Pro reprodukční kliniky by to bylo výhodné.
A byla snad paní Marksová ve vleku Hartenbergu?! Ale vážně: nikdo to nenavrhuje, neprobíráme to, neanalyzujeme. Pokud by vůbec někdy takový návrh přišel, pak bych ho posuzoval výhradně z pohledu bezpečí pro ženu a dítě. Čím vyšší věk umělého oplodnění, tím větší rizika Downova syndromu a dalších onemocnění a poruch. Říkám vám to tady teď proto, abych předešel jakýmkoliv spekulacím a absurdním podezřením.

Zdravotnictví nyní prožívá dobré časy, ekonomika roste, miliardy se sypou, lze zvyšovat platy lékařů i sester. Ale může přijít další krize. Chystáte nějaké reformy i s ohledem na stárnutí společnosti, která bude potřebovat péči čím dál víc?
Určitě. Vím, že náš zdravotnický systém je zranitelný vůči vnějším vlivům, ostatně Evropská komise i OECD nás na rizika upozorňují neustále. Nechci dělat nějakou revoluci. Začneme posílením role praktických lékařů. K zásadnějším krokům, i když to zní jako klišé, musí být aspoň základní politická shoda. Jinak to nemá smysl. Když reformovali zdravotnictví v Nizozemsku, pracovali deset let u kulatého stolu – opozice i vláda.

 I tady byla za uplynulé roky spousta kulatých stolů!
Já nechápu – asi proto, že jsem idealista a nejsem ostřílený politik –, proč se politici nedívají na problémy zdravotnictví racionálně, proč z těch kulatých stolů nic výraznějšího nevzešlo.

Nejspíš proto, že zdravotnictví je politikum par excellence. I vy jako hnutí ANO jste v minulé vládě rušili „pravicové“ poplatky, protože spoluvládnoucí levice to slíbila voličům a vyhrála na tom senátní volby.
Pravice, levice, prognóza je zřejmá. Stárneme a něco se udělat musí, aby zdravotnictví potřeby pacientů utáhlo. A jistě není řešením jen přilévat peníze, zdravotnictví jich spotřebuje jakékoli množství. České zdravotnictví je odborně kvalitní, jenže neefektivní. Pojišťovny si nekonkurují, nehledají pro své klienty tu nejlepší péči, pacienti systémem bloudí, role praktických lékařů je slabá, což způsobuje, že návštěv u lékaře máme nejvíc v Evropě, nemocnice nejsou motivovány k efektivitě. Peníze se zkrátka rozlévají po celém systému, ale nikdo se neptá na kvalitu péče, na výsledky. S tím musíme začít – s posílením role pojišťoven a praktických lékařů.

Čili zatím žádné poplatky, žádný placený nadstandard? V podzimních volbách jste získali statisíce původních voličů levicových stran, to vás při přemýšlení o změnách zdravotnictví nepochybně ovlivní.
Zdravotnictví musí být sociálně vstřícné, to je zřejmé. Původní poplatky nebyly optimálně nastaveny, nebyly motivační, i když jejich plošné zrušení správné nebylo. Podobně je to i s nadstandardem, s připlácením na lepší čočky, sádru, kloubní náhrady – bez širší politické domluvy to nemá smysl, protože příští vláda by to mohla zase zrušit a chaos si pacienti nezaslouží. Já bych chtěl otevřít diskusi nad možností úhrady mezi hrazenou a nehrazenou variantou péče. Dnešní praxe je taková, že pacienti v případě, že mají zájem o materiál, jenž není hrazený z veřejného zdravotního pojištění, musí využít účelově zřízených nadací, přes které peníze protečou zpátky do nemocnice. A to určitě nepovažuji za transparentní systém. Důležitější teď ovšem je, aby pojišťovny byly skutečným garantem kvalitní péče. Víme, že jsou lékaři, ordinace i nemocnice, kteří pracují dobře, a ti, kteří dobře nepracují. Já chci směřovat peníze k těm dobrým. Spíš než k těm druhým.

Kdybyste si mohl vybrat, v jaké zemi byste se nejraději inspiroval?
Naše zdravotnictví není špatné, potřebuje jen doladit. Je dobré, že máme veřejné zdravotní pojištění pro každého, že máme pluralitní systém zdravotních pojišťoven. Nizozemsko je určitě velmi dobrá inspirace, samozřejmě i Německo. Asi bych neopisoval od Velké Británie, kde platí zdravotnictví ze státního rozpočtu a kde vidíme, že ten systém spíš kolabuje, než aby vzkvétal. I tím bych odpověděl příznivcům zavedení jedné pojišťovny, kteří tvrdí, že bychom tak ušetřili. 

Jednu fakticky státní pojišťovnu by chtěli právě komunisté, s nimiž Andrej Babiš vyjednává vládní podporu…
A já vám odpovídám, že pokud já budu ministrem, tak s tímhle návrhem určitě nebudu souhlasit. Chci, aby si pacienti mohli pojišťovnu svobodně vybrat a pojišťovny se snažily jim nabídnout co nejlepší služby.