Občan | Pacient

Rychlé odkazy

Ministr Vojtěch v rozhovoru pro Zdravotnický deník představil své priority


Datum vydání: 22. 12. 2017
Zdroj: Zdravotnický deník
Autoři: Tomáš Cikrt, Michaela Koubová



Nejmladší ministr zdravotnictví v české i československé historii Adam Vojtěch (ANO) si neláme hlavu ani s věkem, ani s tím, že není lékař. Obklopuje se mladými právníky, ale zároveň tým poradců doplnil o profesora Svačinu, předsedu České lékařské společnosti. Pustil se do razantních personálních změn přímo na ministerstvu a na další se očividně chystá v nemocnicích i ve VZP, i když o nich hovoří diplomaticky. V kanceláři ministra na Palackého náměstí, kde s ním Zdravotnický deník vede rozhovor, působí jako by tam seděl už léta, odpovídá soustředěně, nevtipkuje, nehýří nadšením a neodbíhá od tématu. Třebaže rád mluví o systémových změnách, nezdá se, že by mu nakonec bylo dopřáno je v tomto volebním období realizovat. Naopak šanci mají krátkodobé cíle: nastavení úhrad zdravotnických prostředků, centrální nákupy, změny v řízení státních nemocnic a kontrola nad balíkem peněz protékajících zdravotnictvím. Ministr Vojtěch bude postupně potlačovat roli úhradové vyhlášky ve prospěch větší smluvní volnosti. Také se jednoznačně hlásí k podpoře psychiatrické reformy i domácí péče.
 

Podepsal jste memorandum s Českou lékařskou společností. Když se podíváme na silové rozložení v českém zdravotnictví, můžeme to chápat tak, že jde o protiváhu České lékařské komoře? Nevnímám to jako zásadní protiváhu. Česká lékařská komora je stavovská organizace, u které je povinné členství, má své priority týkající se zajištění přísunu peněz do českého zdravotnictví, platů a podobně. Česká lékařská společnost se více zabývá systémovými otázkami, otázkami vzdělávání… Odbornou společnost chci respektovat a opírat se o ní ve svých návrzích. Proto jsem oslovil pana profesora Svačinu, aby byl mým poradcem a vedl vědeckou radu na ministerstvu zdravotnictví. Měl jsem s ním několik diskusí na téma českého zdravotnictví a myslím, že se v názorech potkáváme. S Českou lékařskou komorou chci věci taktéž řešit.

Paní náměstkyně Šteflová bude jakousi spojkou?
Je to možné, je v předsednictvu České lékařské společnosti.

Počítá se ještě s korekcemi a diskusemi nad programovým prohlášením vlády?
Je to návrh a probíhá debata se všemi politickými stranami ohledně případného zapracování jejich priorit, na kterých bychom se mohli shodnout, aby pak mohly vládu podpořit. Uvidíme. Zatím to tak nevypadá, ale třeba to bude výkop pro budoucí jednání.

Ve zdravotnické části programového prohlášení se prolínají dlouhodobá a krátkodobá témata. Z těch dlouhodobých tam nakonec nejsou velká systémová témata typu spoluúčasti, nadstandardu, připojištění apod. Není to tam proto, že nenazrál čas, nebo je důvodem například případná podpora KSČM, nebo jiné strany, která by s tím měla problém?
Ne vše, co se bude řešit a činit, musí být kompletně napsané v programovém prohlášení – mohou se dělat i kroky nad jeho rámec. Jde ale o věci hlubší, systémovější, na kterých musí být shoda s ostatními stranami. Určitě bych se nevzdával myšlenky například úhrady rozdílu mezi hrazenou a nehrazenou variantou zdravotnického prostředku a podobně. Teď jsem viděl reportáž o tom, jak to funguje v praxi – pokud pacienti chtějí zdravotnický prostředek, který není hrazený, musí zaplatit pochybné nadaci, přes kterou pak peníze protečou zpět do nemocnice. To není systém, který se mi líbí, je to velmi netransparentní a kdo ví, co se s penězi ne cestě stane. Mnohem čistší by bylo, kdyby pacient, pokud chce, zaplatil peníze rovnou nemocnici. Chtěl bych to umožnit.

Jste tedy připraven tato zásadní témata otevřít? Právě vámi zmíněná možnost doplatit si rozdíl mezi hrazenou a nehrazenou variantou se v minulém volebním období snažili prosadit poslanci ANO, i když to nebylo úplně šťastně napsané.
Určitě bych to chtěl otevřít. Případ, který byl mediálně zmapován, ukazuje, jak je dnes systém absurdně nastaven. Pokud pacienti chtějí – a vyplývalo z toho, že polovina pacientů podstupujících operaci šedého zákalu má zájem o čočky, které jsou komfortnější -, nemají možnost doplatit si legální cestou.

Podívejme se na krátkodobá témata. Tato vláda neví, zda dostane důvěru a jestli po ní nepřijde nějaká další. Jaké jsou za této situace vaše priority pro první tři měsíce?
Sám jste řekl, že v prohlášení jsou věci krátkodobé a pak ty, na něž potřebujete změnit legislativu. To bezesporu trvá dlouho, a pokud by menšinová vláda fungovala, nebude to jednoduché, protože o legislativních věcech budeme muset s ostatními stranami vyjednávat a hledat podporu napříč sněmovnou. Pokud jde o věci krátkodobé, které se ovšem také někdy týkají legislativy, jsou to bezesporu úhrady zdravotnických prostředků, což je věc, která zatím nemá řešení na papíře. Dnes (tj. ve středu 19.12. pozn. red.) proběhlo jednání všech stakeholderů, které jsem sezval. Šlo asi o 60 zástupců pojišťoven, průmyslu či pacientských organizací, kdy kolegové debatovali, jakou cestou se vydat. Příslušná ustanovení zákona 48/1997 byla zrušena Ústavním soudem, takže příští rok musíme mít zákon schválený a vydaný ve sbírce zákonů. Čas je neúprosný. S legislativou jsme se bavili, že paragrafové znění zákona musí být připraveno nejpozději do ledna či února 2018, tedy velmi rychle, abychom zvládli připomínky a legislativní kroky tak, že bude zákon schválen. Je to pro mě priorita, bohužel jsem ale zjistil, že tu není nic, s čím bych mohl pracovat. Nasadil jsem tedy krizový management, abychom to řešili.
Dále je tu otázka elektronických receptů, kde jde taktéž o změnu legislativy. I to je věc, kterou bychom se měli zabývat v následujících měsících. Pak jsou tu exekutivní věci typu sdružených nákupů – dnes jsem jednal se Svazem zdravotních pojišťoven o jejich ideji, aby se drahé léky nakupovaly skrze zdravotní pojišťovny, což mi přijde docela zajímavý nápad. Požádal jsem proto pana prezidenta Friedricha, aby mi na začátku roku předložil návrh, jak by si to představovali. Byl bych rád, kdyby se povedlo vysoutěžit pilotní vzorek drahých léků v první polovině příštího roku.

Z okruhu lidí, kteří se kolem vás nyní pohybují, lze dovodit, že jedním z řešení jak upravit regulaci úhrad zdravotnických prostředků, je návrat k návrhům z doby Leoše Hegera, jde o tehdejší sněmovní tisk 88. Chcete oprášit tento návrh? Připomínám, že sociální demokraté řekli, že je pro pacienty nevýhodný, protože by příliš dopláceli, takže práci na úhradách zastavili.
Je to jedna z možných cest. Že jsou tu někteří kolegové, kteří na návrhu pracovali, neznamená, že se to tak musí udělat. Jsou to lidé, kteří oblasti rozumí a jsou považováni za experty například v oblasti zdravotnických prostředků. Budu ale vycházet z toho, na čem se dohodne platforma, která už dnes učinila některé závěry, i když bych je ještě nerad předjímal. Nebude to ale nic oktrojovaného, co by bylo vnuceno. Chci vyjít z konsensu, a jak mám informace z dnešního jednání, zdá se, že se tam konsensus napříč subjekty rodí, což mě pozitivně překvapilo. Jak pacientské organizace, tak zdravotní pojišťovny a průmysl mají na věci relativně podobný názor. Další jednání je na začátku ledna a z výstupů se zdá, že cestu najdeme. Jsou tu dva základní subjekty, které by mohly regulaci řešit – SÚKL a zdravotní pojišťovny.

O vytvoření speciálního subjektu, který by reguloval zdravotnické prostředky, neuvažujete?
Nemyslím si.

Bylo by to tedy nejspíše pod SÚKL?
Nejspíše ano. Ale neznamená to, že bychom zaváděli správní řízení obdobné regulaci léků. O to se pokoušel ministr Němeček a byla to cesta utopická.

Takže půjde o kategorizování prostředků a hledání principu úhrady…
Přesně tak, možná půjde o cestu opatření obecné povahy. Uvidíme, nechci předjímat. Závěry budou na stole v průběhu ledna.

Jak teď vypadá váš tým? Dnes se účastnil jednání i pan doktor Král?
Je mým poradcem. V pondělí jsem jmenoval paní náměstkyni Šteflovou, která bude „politickou náměstkyní“. Dávám dohromady tým poradců, kde bude i pan profesor Svačina. Budou to lidé napříč – jak z oblasti zdravotního pojištění, tak léků a zdravotnických prostředků nebo ekonomiky, kteří mi mají pomáhat se všemi základními agendami.

A druhé volné místo politického náměstka? Slyšeli jsme o panu Vrubelovi…
Zatím zůstane neobsazeno.

Pan Vrubel vám také bude dělat poradce?
Nevím, jestli bude přímo poradcem, ale budu s ním některé věci konzultovat, zejména z hlediska úhradové regulace léků. Mám záměr provést revizi systému, ke kterému dávám dohromady pracovní skupinu, kde bude i pan Vrubel. Systém byl přijat v roce 2008, bude tedy slavit deset let, ale jsou tam některé věci, které nefungují optimálně.

Princip správního řízení ale asi zůstane zachován?
Určitě, jde spíše o některé parametry či to, že se někdy léky posuzují neúměrně dlouho. Musíme se bavit o tom, proč nejsou dodržovány dané lhůty. V zákoně je 150 dnů, ale podle mých informací se některé léky posuzují i tisíc dnů. Je tedy třeba zjistit, zda tam nejsou obstrukce, a případně nastavit systém tak, aby už nebyly. Buď se lék shledá nákladově neefektivním a pak spadne pod stůl, pokud ale je nákladově efektivní, měl by se dostat k pacientovi. Zjevně to tedy nefunguje tak, jak bychom očekávali. I v rámci evropského benchmarkingu vycházíme negativně právě v přístupu k inovativní léčbě z hlediska doby, než se nový lék dostane k pacientovi.

Faktorů je tam víc, jeden je i na straně průmyslu, který jednání natahuje.
Tomu právě musíme zamezit.

Vrátil bych se k vašemu týmu. Vláda má projednat systemizaci míst. Počítáte se změnami počtu náměstků a jejich kompetencí?
V pátek bude jednat vláda, do té doby o tom mluvit nebudu.

Vysvětluji si to tedy tak, že ano. Lze očekávat, že dojde ke změnám na postech náměstků? Vy máte jiné vize, i co se týče úhradové vyhlášky, takže předpokládám, že se to dotkne třeba pana náměstka Toma Philippa – jednak je z KDU, jednak vidím vzor v postupu ANO v jiných ministerstvech. Počítáte, že by odešel?
Že je za jinou stranu, s tím nesouvisí, to v mých úvahách roli nehraje. Počkal bych, jak rozhodne vláda, teď bych to nerad specifikoval. (Druhý den po uskutečnění tohoto rozhovoru ZD zjistil, že v systemizaci je navrženo sloučení dvou sekcí –  a to právě náměstka Philippa a náměstka Petra Landy, čím tímto oba dva o své funkce přijdou od 1. ledna, více jsme psali zde. – pozn. redakce)

Vláda tedy v pátek schválí novou systemizaci a vy můžete hned návazně udělat změny?
Pokud by k tomu došlo, musí změny proběhnout podle zákona, není je možno dělat bez procesu, který je nastaven, tedy bez výběrového řízení. I kdyby ale došlo ke změně, může se jakýkoliv náměstek znovu přihlásit. Nemá to však nic společného s personáliemi, je to otázka věcná.

Vy jste právník, teď jste navázal spolupráci s ČLS a přichází paní doktorka medicíny Šteflová. Koho byste v týmu ještě chtěl mít – někoho z oblasti pojišťoven? Jaká bude filozofie – kteří profesionálové by vám jako ministrovi měli být k ruce?
Budu mít tým poradců, kde budou i lidé se zkušenostmi ze zdravotních pojišťoven. Není to otázka vzdělávání, jestli je někdo MUDr. nebo Ing., ale spíše praktických zkušeností. Pak jsou tu lidé jako pan doktor Král, který je právník a uznávaný expert v oblasti zdravotnických prostředků, lidé, kteří se věnují úhradové regulaci léků a podobně. Bude to tedy kombinace právníků, ekonomů i lékařů. Jsou to všechno lidé, kteří mohou přinést nový směr a vize do resortu, který možná v posledních měsících trochu stagnoval. Možná to bylo dáno i volbami, ale teď je třeba resort rozhýbat. Snažím se obklopovat mladším kolektivem, který mi je blízký. Samozřejmě nic proti starším, velmi se shodujeme s panem profesorem Svačinou na základních principech, kam by se mělo zdravotnictví ubírat v oblasti prevence a primární péče – to bude role paní doktorky Šteflové. Pro mě osobně je otázka prevence, osvěty a zdravotní gramotnosti velmi důležitá, což je zmíněno i v programovém prohlášení. Mám pocit, že na ministerstvu to dosud nebylo velké téma, takže bych to chtěl více zdůraznit i z hlediska naplňování cílů strategie Zdraví 2020.

Když kladete důraz na tuto sféru, podívejme se na Státní zdravotní ústav, který má na starosti zlepšování zdravotního povědomí obyvatelstva. Vydali jsme sérii článků (více zde, zde, zde a zde), kde se ukazuje katastrofální zacházení s výběrovými řízeními. Navíc tři roky píšeme o očkování, vyvracíme mýty, ale proočkovanost klesá, protože se tomu jinak nikdo nevěnuje. Podíváte se na to, co dělá SZÚ, včetně vyvození personální odpovědnosti?
Určitě. Články jsem četl, ale ještě jsem neměl čas věnovat se tomu do detailu, protože jsem tady krátce. Budu se na to ptát a bude mě zajímat detailní přehled veřejných zakázek. O mně je známo, že jsem příznivcem maximální transparentnosti a efektivního vynakládání veřejných prostředků. Nechci předjímat vyvození personální odpovědnosti, ale rozhodně to budu chtít detailně prošetřit. Uvidíme, co zjistíme, ale určitě je to na provedení hloubkové kontroly.

Obraťme pozornost na přímo řízené nemocnice a vaše vlajkové téma, kterým jsou sdružené centrální nákupy.
Témat je řada, ale toto je jedna z důležitých věcí.

Vy u centrálních nákupů nechcete vymýšlet nic zvláštního, ostatně jsou tu zahraniční vzory. Nejrychleji asi půjde centrálně nakupovat léky. Pojišťovny by si je tedy nakupovaly společně samy, nebo se vytvoří speciální organizace?
Mohou udělat společnou soutěž, zákon to umožňuje, nemusíme kvůli tomu zakládat speciální organizaci. Vítězný subjekt pak bude muset léky dodat do nemocnic. Chtěl bych udělat pilot, vyzkoušet to. Nebude se jednat o velký objem, ale pokud se ukáže, že je to možné, lze dosáhnout úspor a větší efektivity, tak bych v tom možná pokračoval. U léků je to samozřejmě snazší, protože jsou standardizované, máme tu ATC skupiny. U materiálů je to složitější. I v memorandu s lékařskou společností ale je uvedeno, že bych se chtěl bavit o kvalitativní standardizaci. Mluvil jsem například s předsedou České chirurgické společnosti, kde je zájem o to, aby společnost kvalitativní standardy nastavila. Určitě nechci nakoupit levně prostředky, které nebudou kvalitní.

Čímž by se měly ošetřit obavy zdravotníků, že centrální nákupy znamenají nejlevnější nekvalitní šunty…
Přesně tak. Zákon dnes umožňuje kombinovat cenu a kvalitu. Tento trend je prosazován i v rámci Evropy v podobě MEAT – Most Economically Advantageous Tendering, tedy ekonomicky nejefektivnější varianty. Ve zdravotnictví nemůžeme všechno dělat jen na cenu, jde o lidské životy a péče musí být kvalitní. K tomu je třeba materiál v odpovídající kvalitě.

Další rozvíjení sdružených nákupů by ale už mělo na úrovni ministerstva vést k vytvoření útvaru či organizace, která by nákupy zajišťovala?
Určitě nejsem příznivcem, aby to dělalo ministerstvo. Nějaká zkušenost tu byla a nedopadlo to úplně dobře. Navíc k tomu na ministerstvu nejsou ani personální zdroje, ani know-how. Napsat zadávací dokumentaci pro takovéto zakázky není úplně jednoduché a nemůže to dělat referent po večerech. Existují dvě varianty. Buďto zřídit speciální organizaci, kde budou nemocnice členy a ona jim bude nákupy zajišťovat – podobný model funguje v Německu, anebo to může dělat jedna fakultní nemocnice pro ostatní. Možná by to mohla být nejrychlejší varianta, zákon ji umožňuje.

Na to musí být šikovní ředitelé.
A nákupčí a lidé, kteří umí zadávací dokumentaci napsat. Myslím, že v nemocnicích takoví lidé jsou. Domnívám se, že tato vize může nemocnicím trochu ulehčit. Dnes jsou zařízení, která mají s vypisováním zakázek problémy. Mají zaměstnány desítky právníků a lidí na obchodních odděleních, ale velmi se s tím potýkají. Možná by jim tyto administrativně-personální náklady mohly do jisté míry odpadnout a ulehčilo by se jim, takže by to pro nemocnice mohlo být v konečném důsledku výhodné.

Říká se, že chcete provést rekonkurzy na ředitele fakultních nemocnic.
To jsem neřekl.

Netvrdím, že jste to řekl, ale slyšel jsem to z více stran – je takové očekávání.
Nemyslím, že jde o něco, co by se mělo dělat plošně. Tím nevylučuji personální změny, chci se ale hned po Novém roce na nemocnice podívat detailněji. V některých případech mě výsledky hospodaření úplně netěší, takže se ředitelů budu ptát, kde jsou problémy. Jedna věc jsou dlouhodobé potíže ve smyslu Sv. Anny, kde to může mít další důvody, ale pak jsou nemocnice, které byly svého času hospodářsky relativně v pořádku a z roku na rok se propadly do deficitu. Bude mě zajímat, proč se to stalo a co se udělá pro to, aby se to zlepšilo. Je to o detailní analýze a zatím nechci předjímat.

Příklady mi asi neřeknete…
Když se podíváte na výsledky hospodaření nemocnic, tak to uvidíte.

Není zřejmé, do jaké míry bude vaše rozhodování politické. Dám příklad – v Ostravě mohou mít kladný výsledek, ale je tam Svatopluk Němeček, se kterým bylo ANO na kordy.
Neberu to politicky, ale věcně. Na druhou stranu hospodářský výsledek není jediné kritérium. Je otázka i to, jak nemocnice funguje vevnitř. Nechtěl bych tedy předjímat, ale personální změny nevylučuji.

Nebudou však plošné a důležitým kritériem bude, jak nemocnice hospodaří, a to nejen na papíře., rozumím tomu takto správně?
Chtěl bych se také na nemocnice podívat více koncepčně. Nedávno vyšel nález NKÚ, který ministerstvu vyčítá, že nemá žádnou koncepci řízení přímo řízených nemocnic.

Jenže v nálezu NKÚ byly i omyly v číslech až o řád.
To je možné, ale že tu koncepce řízení není, je pravda. Přitom si myslím, že tu je schopný ředitel odboru přímo řízených organizací, bohužel nemá úplně široký tým a personálně je to problematické. Chtěl bych se na to ale zaměřit, vytvořit poradní tým pro přímo řízené nemocnice a nastavit jednotné koncepční řízení, účtování a podobně. To souvisí i se zpětnými bonusy, metodikou jejich vykazování a zaúčtovávání, ale i s nákupy či benchmarkingem. Bude to pro mě jedna z důležitých věcí, abychom věděli, co se v nemocnicích děje.

Měly by nemocnice zpětně vrátit pojišťovnám bonusy?
Asi by se to tak řešit nemělo. Jedna věc je trestně-právní, kterou nedokážu posoudit, nemám aktuální informace o vývoji a ani na to nemám vliv. Považuji ale za důležité, aby bonusy, pokud jsou – a podle vyjádření nemocnic být musí kvůli pokřivenému systému úhrad – , měly nastaveny jasná pravidla, jak bude jednotně účtováno, zda bude specifický účet, na všechno smlouvy a tak dále. To není úplně pravidlem. Nejrychlejší cesta, kterou bych chtěl jít, je, aby tu pro bonusy existovala metodická pravidla, takže budou auditovatelné a bude zřejmé, kam peníze jdou, pokud se po tom někdo bude pídit. Vracet bonusy tedy teď není na místě, ale transparentnost by měla být.

Nastane unikátní situace. Protože je jednobarevná vláda, tak v kombinaci s výsledky ve sněmovně má hnutí ANO příležitost ovládnout VZP. Jestli bude mít 17 či 18 hlasů, už není při celkovém počtu 30 členů tak důležité. Využijete sílu ke změně managementu VZP?
To asi není úplně otázka na mě…

Postoj ministra je ale důležitý.
Ještě o tom povedeme diskusi. Není to věc, která je teď na pořadu dne. Nejdřív se chci zabývat tímto resortem.

Nějaký pohled na práci VZP ale máte. Pracovala VZP v posledních dvou, třech letech dobře, případně kde by podle vás měla pracovat jinak?
VZP na tom z hlediska výsledků není špatně. Debata, kterou jsem vedl při schvalování odměn pro pana ředitele, je, že jsem na rozdíl od ostatních kolegů tvrdil, že současné finanční výsledky VZP nejsou úplně zásluhou skvělého vedení, i když nezpochybňuji, že se určité věci udály. Je to ale nastavením úhradové vyhlášky, fungováním ekonomiky a tak dále. V systému, v jakém se dnes zdravotnictví pohybuje, bohužel zdravotní pojišťovny nemají na své výsledky takový vliv. Mně by se více líbilo, aby měly větší možnost výdaje ovlivňovat, aby se poznalo, kdo umí lépe hospodařit a nasmlouvat péči za lepších podmínek a kdo nikoliv. To se dnes úplně nevidí.

Svaz zdravotních pojišťoven vás vyzval k úpravě procesu, jakým se dojde k úhradám. Dokonce jsou tu návrhy úhradovou vyhlášku zrušit. Zvážíte to?
Je to delší proces, není to zrušení úhradové vyhlášky ze dne na den či z roku na rok. Měli bychom se ale vydat trochu jinou cestou a úhradovou vyhlášku rozvolnit – možná tam dát větší prostor skrze balíčkové ceny a podobně, aby pojišťovny mohly péči nasmlouvávat. Dnes žijeme, slovy mého kolegy, v totálním paušálu, takříkajíc v totalitě, což není správně. Nemyslím si, že je úhradová vyhláška skvělým nástrojem pro řízení českého zdravotnictví – nemůže obsáhnout všechny regionální rozdíly i rozdíly mezi jednotlivými nemocnicemi. Nejde o dlouhodobě udržitelný nástroj, spíše jde o relikt minulosti, který bychom měli postupně opouštět.

Jste jako ministr ochoten dát najevo, ať jednotlivé skupiny nespoléhají na to, že to pak nějak ve vyhlášce bude? Přinutit je k dohodě?
Jsem na to připraven a budu apelovat, aby se dohodly – je to jejich povinnost. Úhradová vyhláška je ze zákona záchranným řešením.

Stala se ale prvním řešením.
Přesně tak, a to je špatně. Prvně má proběhnout dohodovací řízení a subjekty se mají dohodnout. Pokud to nedokážou, pak je otázka, zdali vůbec mají být jejich představitelé – a platí to jak pro pojišťovny, tak pro jednotlivé segmenty – ve svých funkcích. Svět je většinou založený na dohodě, na konsensu, se kterým není úplně spokojena ani jedna strana, ale o tom to je. Že si tady všichni zvykli, že se nedohodnou a jen předstírají dohodovací řízení, je špatně a mělo by se to změnit.

Jste připraven, že to vyvolá poměrně velký odpor? Jakmile se sáhne na princip systému, o kterém všichni říkají, jak je špatný, tak se ukáže, že ho vlastně změnit nechtějí, protože se v něm naučili žít.
Máte pravdu, tuto zkušenost mám také. Na druhou stranu ale pojišťovny poskytovatele potřebují a není to o tom, že někdo někoho může válcovat. Pojišťovna je ze zákona odpovědná za to, aby péči pro své pojištěnce zajistila, podle mě by dokonce odpovědnost měla být silnější a vymahatelná. Vztah s poskytovateli je ale vyrovnaný a je třeba najít rozumné řešení – nepřicházet s návrhy, které jsou zcela nereálné vzhledem k ekonomickým možnostem.

Uvažujete, že byste provedl nějaké změny ve stávající vyhlášce? Například malé nemocnice tvrdí, že na slibované navýšení nebudou mít peníze.
Stávající vyhláška je daná. Při jednáních při přípravě vyhlášky bylo deklarováno, že se nemocnicím s nižšími základními sazbami funkcí přidá více, ale těžko říct. Změna však není možná.

V příštím roce bude desetiprocentní nárůst platů všude. Až budete uvažovat o dalších letech, půjdete zase cestou plošného navýšení, nebo byste chtěl princip změnit?
Navyšování platů asi bude probíhat dál, jen je otázka, jestli o pět či deset procent podle toho, co si systém může dovolit. Měli bychom také diferencovat, kde je jaký zásadnější problém – to je potíž s plošností, která z mého pohledu není úplně ideální. Jiná situace je v Karlovarském kraji, jiná v Praze a jiná v Jihočeském kraji, a to z hlediska dostupnosti péče, personální vybavenosti nemocnic a podobně.

Mířím na to, že v programovém prohlášení zdůrazňujete kvalitu – nebylo by tedy na místě svázat platy a odměňování vůbec s kvalitou? Jak individuálně u lékařů, tak u nemocnic?
Principiálně jsem zcela pro, kvalita by se jednoznačně měla promítat do úhrad, jak to funguje v jakékoliv jiné oblasti – kdo dělá svou práci lépe, dostane za ni více peněz.

Víte už, jaké prvky kvality by se takto daly použít?
Ona to není úplně jednoduchá věc a možná to ani nebude zvládnutelné v tomto volebním období. Touto cestou bychom se ale měli dát a nastavení indikátorů kvality je i věc zahrnutá v memorandu s Českou lékařskou společností. Dnes už i pan docent Dušek na ÚZIS má v tomto směru nějaké projekty, takže bych chtěl měření kvality do budoucna určitě posilovat – a následně aby se to projevilo v úhradách pojišťoven. Na to jim ale musíme dát trochu větší manévrovací prostor. Třeba v Německu to funguje tak, že pojišťovny vyjednávají s poskytovateli o ceně i kvalitě péče. Taková je tedy vize, protože si nemyslím, že je dnešní nastavení úhrad spravedlivé, a to vůči jednotlivým lékařům i nemocnicím. Platí se paušál a nějaký objem péče, platí se za existenci zdravotnického zařízení, ale výsledky dnes v systému nikoho nezajímají.

Zastavme se u dvou témat, která asi budete muset řešit společně s kolegyněmi z vlády. Prvním z nich je pVZP, což je dceřiná společnost VZP, která poskytuje mimo jiné pojištění pro cizince. Jak se díváte na její činnost? Chystáte se problematiku pojištění cizinců probrat s ministryní práce? Zaznívají obavy, aby nebylo zatíženo veřejné zdravotní pojištění špatně definovanou povinností pečovat a hradit péči o cizince.
Pojišťovna VZP funguje z hlediska výsledů dobře a roste, zájem o její služby je čím dál větší. Pokud jde o cizince, ozývají se varovné hlasy ohledně uzavírání bilaterálních smluv s některými státy, které zahrnují do veřejného zdravotního pojištění nejen zaměstnance, ale i OSVČ nad rámec zákona, což asi není úplně v pořádku. Je to reciproční opatření, platí to tedy stejně i pro naše občany a někdy to může dávat logiku, když v nějakém státě naši občané podnikají a dostávají hrazenou zdravotní péči. Pokud by to ale mělo být uzavřeno s některými zeměmi, kde by hrozila účelová zdravotní turistika, tak by to v pořádku nebylo.

Takže se na to podíváte?
Určitě, s paní ministryní vycházíme velmi dobře.

Na MMR je evropská dotační výzva č. 26 týkající se integrační platformy. Jde o finance do IT a digitalizace zdravotnictví ve výši zhruba dvou miliard korun, ale zájem ze strany nemocnic je o další dvě miliardy větší. MMR snad uvažuje o navýšení. Chystáte se o tom jednat?
Už jsem o tom slyšel, i když to nebyla věc, které bych se na ministerstvu věnoval mezi prvními. Vím, že o některé programy v oblasti kybernetické bezpečnosti je poměrně zájem. Budeme se tedy s kolegy i paní ministryní Dostálovou bavit, zda by peníze nešlo alokovat. Ještě před rokem jsem se bývalé ministryně Šlechtové ptal na oblast eHealth a ona si stěžovala, že ministerstvo zdravotnictví peníze nečerpá, tak peníze raději přesune někam jinam. Najednou se čerpat začalo, takže se situace poměrně rapidně změnila. Otázka kybernetické bezpečnosti je na místě, ne všechny nemocnice jsou vybaveny tak, jak by měly, a když jsou peníze k dispozici, chtělo by to využít.

V programovém prohlášení máte i reformu psychiatrie. Jaký je současný stav? Zachytili jsme kritiku, že se léčebnám příliš nechce do rušení dlouhodobých lůžek. Jak to tedy vypadá, vidíte v realizace reformy nějaké háčky?
Pro mě je reforma psychiatrie důležitá věc, proto jsem chtěl, aby zazněla i v programovém prohlášení. Je to jeden z dlouhodobých úkolů – v zemích, kde se to podařilo, trval deset, patnáct let. Funguje tu tým, který nyní prošel obměnou, myslím, že ku prospěchu věci. Jsou vytvořeny transformační plány léčeben tak, aby se postupně lůžková kapacita snižovala a byl přechod do komunitní sféry. Bude to ale nějaký čas trvat, je to úkol na roky. Problém, který dnes řešíme, jsou z toho nervózní hlavně zdravotní pojišťovny, je, aby se vymyslely úhradové mechanismy, které zajistí, že celý projekt bude finančně udržitelný. Jedna věc je vyčerpat evropské peníze, ty ale jednou dojdou. Zatím ale úplně není shoda na tom, jak by úhrada z veřejného zdravotního pojištění měla probíhat. Zdravotní pojišťovny mají obavy, že budou platit dvě paralelní oblasti – jednak lůžkovou péči, jednak péči komunitní. Na druhou stranu je logické, když tam tranzitní perioda bude, fungovalo to tak i v ostatních státech. Každopádně si myslím, že to je správná cesta – léčebny jsou koncept vycházející z hluboké minulosti, možná ještě z dob Rakouska-Uherska, kdy duševně nemocné chtěli vydělit na periferii. To nechceme. Pak se objevují mediální kauzy, kdy nějaký psychicky nemocný někoho někde zavraždil, ale příčina je v tom, že se o pacienta nikdo nestaral. Propustili ho zaléčeného z léčebny, ale chyběla systematická návazná péče, což chceme změnit. Nebude to hned, ale budu dělat maximum pro to, aby se věc posunula, a jednat s léčebnami, aby nebyly tak rigidní.

S tímto tématem souvisí i problematika sociálně-zdravotního pomezí. V prohlášení máte, že byste chtěli věc „dořešit“. V čem budete postupovat jinak než předchozí vlády, které příliš neuspěly?
Neuspěly, to je pravda. Zatím se to nepodařilo, možná to bylo otázkou špatné komunikace. Jsem optimista v tom, že s paní ministryní Němcovou máme nadstandardní vztahy a oba vnímáme, že je problematiku potřeba řešit. Možná to zní marginálně, ale je to první základní kámen. Vůle tu tedy je a po Novém roce se nad tím sejdeme. Budeme chtít nejprve oprášit to, co tu bylo uděláno – pokud vím, vzniklo už snad pět různých návrhů z dob minulých. Podíváme se na to, zrevidujeme a možná se budeme inspirovat. Ve zdravotně-sociální oblasti se už v minulém volebním období povedlo odstartovat projekty zaměřené na větší propojení dat obou resortů. Kancelář zdravotních pojišťoven udělala zajímavý projekt, který cílil na roztroušenou sklerózu a Bechtěrevovu chorobu, aby se ukázalo, jak se pacient mezi oběma systémy pohybuje. To je důležité hlavně u chronických pacientů. Propojení dat by tedy asi byla jedna z prvních věcí, abychom uměli pacienta komplexně analyzovat. Souvisí to i se vstupem centrových léků, abychom je neposuzovali jen z pohledu dopadu do zdravotního, ale i sociálního budgetu. Je to tedy trochu ambiciózní…

I ono slovo „dořešit“ je ambiciózní, vypadá velice konečně. Úplný konec to ale asi mít nemůže.
V prohlášení je zvýrazněna větší podpora domácí péče, což je i cesta větších systémů na západ od našich hranic. Dlouhodobá péče se dnes koncentruje v různých LDN a v lůžkové sféře. Nemyslím si, že je to správně, a to i z psychického hlediska pro pacienty. Podpora domácí péče by proto měla být ve smyslu úhrad i kompetencí sester, které služby poskytují, mnohem větší. Vztah mezi sestrami a praktickými lékaři, kteří musí všechno indikovat a předepisovat, je velmi složitý, přesto to podle informací agentur domácí péče ne vždy úplně funguje. Možná bychom proto měli dát sestrám trochu větší kompetence a řešit to i úhradami tak, aby byl větší zájem služby poskytovat. Dnes sice služby existují, ale rozvrstvení není v rámci republiky rovnoměrné. Některé jsou ale velmi dobré – sám jsem jednu navštívil a strávil několik dní se sestrami na obchůzkách pacientů. Myslím, že je velmi dobré, když pacient nemusí ležet v nemocnici a péče mu je poskytována doma.

Zdravotnictvím se zabýváte několik let a nyní jste usedl přímo v této místnosti, která už leccos pamatuje. Co vás poté, co jste se stal ministrem, nejvíce překvapilo, takže jste si řekl: tohle jsem netušil?
Zásadní překvapení jsem nezažil. Trochu mě překvapilo, že je na resortu personální problém. Některé odbory dlouhodobě nemají ředitele, některé mají doslova pár zaměstnanců, a to i odbory z mého pohledu poměrně klíčové, jako třeba odbor přímo řízených organizací. Ten má vynikajícího ředitele, ale z hlediska počtu zaměstnanců je problematický. Je přitom velmi složité zaměstnance nabírat, což souvisí i s dnešní situací. Máme nejnižší nezaměstnanost v Evropě, 250 tisíc volných pracovních míst, firmy nemají zaměstnance a je těžké na trhu někoho lucidního najít. Personálnímu problému se tedy budu chtít věnovat, protože bez lidí těžko změny uděláme. Někdo musí legislativu připravit a změny vykonat, k čemuž jsou třeba kvalitní zaměstnanci. Ti tu sice jsou, ale není jich tolik, kolik bych si představoval.

 

 

Nástroje stránky

Informace o stránce

Publikováno: 22.12.2017

Poslední úprava: 31.01.2018, 18:00