Veřejné zdraví

Mýty a fakta o očkování


Mýtus: Očkování způsobuje autismus u dětí 

Fakt: Vědecké důkazy o tom, že by vakcíny způsobovaly autismus u dětí, neexistují. Původ tvrzení o souvislosti mezi očkováním a autismem pochází ze studie Andrew Wakefielda publikované v roce 1998 v britském časopisu Lancet. Studie byla tři roky prošetřována britskou lékařskou komorou (General Medical Council). Po třech letech důkladných nezávislých výzkumů bylo prokázáno, že studie byla záměrně klamavá, zavádějící a byla z Lancetu stažena. Následně byl Wakefield vyškrtnut z registru lékařů a byla mu odejmuta lékařská licence. S následky lživé studie se potýkáme dodnes. Mnozí rodiče se pod vlivem této studie rozhodli svým dětem nepodat očkovací látky proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám (MMR vakcína).

Mýtus: Očkování proti spalničkám způsobuje nejrůznější onemocnění - zánět středního ucha, zápal plic či encefalitidu.

Fakt: Očkovací látky proti spalničkám obsahují sice oslabený, nicméně živý virus spalniček. To může vyvolat spalničkám podobnou vyrážku u asi 5 % očkovaných dětí. Vakcíny ale nezpůsobují zánět středního ucha či zápal plic, které často doprovázejí skutečné onemocnění spalničkami. Zánět mozku (encefalitida) je po očkování extrémně vzácný - menší než 1 na 10 milionů dávek vakcíny. Riziko vzniku encefalitidy způsobené infekcí přírodními viry spalniček je mnohem častější - 1 na 1 000 až 2 000 případů.

 

Mýtus: Očkování vyvolává astma či alergie

Fakt: Neexistují vědecké důkazy o tom, že by očkování způsobovalo nebo zhoršovalo alergická onemocnění. Pro řadu pacientů s astmatem nebo atopickým ekzémem je očkování proti různým onemocněním doporučováno, protože pacienti mohou mít vyšší riziko nákazy, těžkého průběhu některých chorob nebo i zhoršení jejich základního onemocnění. Ve velmi vzácných případech se mohou objevit alergické reakce (např. kopřivka nebo obtíže s dýcháním). Závažné alergické reakce (např. anafylaktický šok) se mohou objevit v méně než 1 případu z milionu podaných dávek očkování. Vedlejší příznaky očkování ale rozhodně nejsou srovnatelné s potížemi doprovázejícími prodělání nemoci, proti které se očkuje.

 

 

Mýtus: Je třeba omezit povinné očkování dětí - očkování dětí by mělo být pouze dobrovolné

Fakt: Povinné očkování má pro prevenci onemocnění, proti kterým je namířeno, zcela zásadní význam. Proto je očkování povinné. Pokud by povinné nebylo, došlo by pravděpodobně k poklesu proočkovanosti s rizikem vzestupu nemocnosti. Jako to bohužel nyní vidíme právě v případě spalniček.

 

Mýtus: Nežádoucí účinky očkování jsou bagatelizovány a nekorektně hlášeny

Fakt: všichni zdravotničtí odborníci jsou v souladu se zákonem povinni hlásit veškeré závažné nebo neočekávané nežádoucí účinky očkování, se kterými se ve své praxi setkají. Data v České republice shromažďuje Státní ústav pro kontrolu léčiv. Tuto povinnost mají také farmaceutické společnosti. Hlásit podezření na nežádoucí účinky může kdokoliv, kdo se o podezření na nežádoucí účinek dozví. A to prostřednictvím on-line formuláře na stránkách www.olecich.cz. Podle údajů SÚKLu je u povinných dávek očkovacích vakcín hlášeno přibližně 0,1 % podezření na nežádoucí účinky po očkování.         

 

Mýtus: Účinnost očkování není tak vysoká, jak se tvrdí

Fakt: Účinnost očkování je dokazována v rámci velmi přísného preklinického a klinického hodnocení. Předtím, než se vakcína dostane k pacientům, absolvuje čtyři fáze testování. Během nich je testována nejen její účinnost, ale také bezpečnost, kvalita i dávkování. Vše probíhá pod kontrolou odborníků a lékařů. Účinnost vakcín lze dokladovat – v České republice došlo ke dramatickému snížení výskytu či úplnému vymizení onemocnění, proti kterým se očkuje - např. dětské infekční obrny, záškrtu, tetanu, pravých neštovic, invazivních Hib infekcí a dalších.

 

Mýtus: Očkování proti rakovině děložního čípku není účinné

Fakt: Očkování proti rakovině děložního čípku doporučují zdravotnické organizace po celém světě. Účinnost očkování proti rakovině děložního čípku potvrzují data řady státních agentur. Jen ve Spojených státech se od roku 2006 podařilo snížit počet nákaz u dívek a mladých žen o více než polovinu.

 

Mýtus: Vakcíny obsahují životu nebezpečnou rtuť

Fakt: Ve složení vakcín zahrnutých do skupiny „povinné očkování v ČR“ rtuť není.

 

Mýtus: Vakcíny obsahují hliník, který je nebezpečný pro lidský organismus

Fakt: Ano, některé vakcíny obsahují hliník. Stejně jako voda, vzduch, mateřské mléko nebo například dětské příkrmy. Hliník je totiž všude kolem nás. Denní dávka hliníku až do množství  2 mg/kg hmotnosti na den je dle vědeckých studií považována za minimálně rizikovou.  Příspěvek hliníku z jakékoli vakcíny se nikdy této hranici ani zdaleka nepřibližuje.

K obsahu hliníku ve vakcínách je navíc nutné dodat, že skutečně neexistují žádné relevantní vědecké důkazy, ze kterých by vyplývalo, že by hliník ve vakcínách oslaboval imunitní systém. Obdobně nejsou vědecké důkazy ani o tom, že by hliník způsoboval astma, alergie či autismus.

 

Mýtus: Vakcíny obsahují zdraví škodlivé zbytkové látky z výroby např. formaldehyd

Fakt: Složení vakcín může v některých případech obsahovat minimální zbytkové množství formaldehydu, který se používá při výrobě očkovacích látek k potlačení aktivity mikroorganismů a jejich toxinů, nebo k zabránění mikrobiální kontaminace. Jedná se např. o očkování proti dětské obrně, proti žloutence typu A nebo proti tetanu.

Vakcíny mohou obsahovat formaldehyd ve stopových množstvích. Ovšem formaldehyd není lidskému organismu cizí. Ba naopak – je důležitou součástí lidského metabolismu. Formaldehyd obsažený ve vakcínách je považován za nerizikový, nezpůsobující žádné nežádoucí účinky očkování.

 

Mýtus: Vakcíny obsahují zdraví škodlivé zbytkové látky z výroby - např. antibiotika

Fakt: Při výrobě některých vakcín mohou být použita antibiotika, které zabrání jejich bakteriální kontaminaci. Jejich stopové množství se může objevit ve vakcínách. Vědecké studie avšak jasně dokazují, že tak malé množství nezpůsobuje nežádoucí účinky.

 

Mýtus: Některé očkovací látky mohou vyvolat nemoc, proti které mají chránit

Fakt: Většina z vakcín se skládá z usmrcených patogenů či pouze určitých částí viru nebo bakterie. Pouze některé očkovací látky obsahují oslabené, živé patogeny. Očkování někdy může doprovázet horečka, nevolnost, ospalost či lokální reakce jako je otok nebo zarudnutí v místě očkování. Tyto vedlejší účinky očkování jsou obecnou reakcí organismu na očkování a obvykle rychle ustupují. Nemají nic společného s onemocněním, proti kterému je vakcinace namířena. Živé vakcíny mohou opravdu vyvolat mírné příznaky připomínající danou chorobu. Omezené množství očkovacích látek obsahuje oslabené, živé patogeny. Jde např. o vakcínu proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám. U živých vakcín může vzácně ve specifických případech k onemocnění dojít, obvykle s lehkým průběhem. U osob s významnou poruchou imunity by po očkování živými vakcínami mohlo dojít i k rozvoji těžkého onemocnění. Možnost podání živých vakcín u takovýchto pacientů se proto řídí přísnými pravidly a je pečlivě zvažována lékařem, zpravidla je kontraindikována.

 

Mýtus: Rodiče záměrně nejsou informováni a neznají skutečná rizika očkování dětí

Fakt: Možné nežádoucí účinky očkování včetně frekvence jejich výskytu jsou povinně uváděny v příbalových letácích vakcín, které jsou rodičům dostupné. K jejich prostudování před použitím jsou rodiče lékařem vždy vyzýváni.

 

Mýtus: Očkovací látky pro děti jsou stejné jako pro dospělé, děti tudíž více zatěžují

Fakt: Jsou očkovací látky, které jsou určené jen pro děti, jiné pro děti i dospělé, existují i očkovací látky pouze pro dospělé. Často se též liší schéma podání u dětí podle věku a u dospělých. Ovšem neplatí, a odborné studie to opakovaně vyvrací, že očkovací látky příliš zatěžují dětský organismus.

 

Nástroje stránky

Informace o stránce

Publikováno: 08.04.2019

Poslední úprava: 12.04.2019, 17:48