Předání výročních cen ministra zdravotnictví za práci ve prospěch zdravotně postižených občanů a za rozvoj zdravotně sociální péče Tomášem Julínkem
Letos již podruhé předal Tomáš Julínek na slavnostním shromáždění
konaném 3. prosince 2007 u příležitosti Mezinárodního dne zdravotně
postižených ve Španělském sále Pražského hradu Výroční ceny ministra
zdravotnictví za rok 2007. Dostalo se tak zaslouženého uznání zdravotně
postiženým spoluobčanům, kteří jsou pro nás ostatní vzorem a
povzbuzením, ale i lidem, ať již zdravotně postiženým či nikoli, kteří
jim příkladně pomáhají.
Projev ministra zdravotnictví Tomáše Julínka
"Vážený pane prezidente,
Vaše Eminence,
vážené dámy a pánové,
již podruhé mám možnost vystoupit zde v památném sále Pražského
hradu na slavnostním shromáždění a předat cenu úžasným lidem, kteří
jsou pro nás ostatní vzorem a povzbuzením. Toto povzbuzení vnímám
zvláště intenzivně v poslední době, kdy jako ministr zdravotnictví
musím svým spoluobčanům připomínat, jak cenné je jejich vlastní zdraví.
Velká část naší veřejnosti se tím vůbec nezabývá, protože nic neví o
překážkách a výzvách, které přináší dlouhodobá a vážná nemoc nebo
zdravotní postižení. Já bych si moc přál, aby to každý z nás dobře
věděl a aby se dokázal připravit na chvíle, kdy se do našeho života
vloudí nemoc či úraz. Přitom také chci, aby měl každý občan této země
jistotu, že když bude potřebovat moderní zdravotní péči, bude dostupná
ve správný čas a ve vysoké kvalitě. Proto jsem také se svým týmem
zahájil reformu českého zdravotnictví. Proto také dbám na šetření se
vzácnými penězi fondu veřejného zdravotního pojištění.
Jsem také přesvědčen, že občan bez ohledu na své zdravotní postižení
nesmí být jen objektem péče, ale aktivním subjektem, který sám
rozhoduje o kvalitě svého života. Lidé se zdravotním postižením
nepotřebují soucit, ale úctu, respekt a příležitost uplatnit svá práva.
Mnozí z nich nám to dokazují svým obdivuhodným životem. Proto je pro mě
velkou ctí, že mohu odevzdat cenu mimořádným osobnostem z řad občanů se
zdravotním postižením, ale i z řad odborníků takzvaných pečujících
profesí za příkladné dílo, které pomáhá bořit bariéry mezi lidmi.
V roce 2007 uděluji Výroční cenu ministra zdravotnictví za práci ve prospěch zdravotně postižených občanů:
Ing. Petru Dzidovi
za dlouholetou publicistickou práci nejen o problematice
zdravotního postižení.
Současně uděluji cenu ministra zdravotnictví za rozvoj zdravotně sociální péče:
PhDr. Jaroslavu Šturmovi
za mimořádné zásluhy v oblasti na rozvoji péče o děti se zdravotním postižením a jejich rodiny.
Prosím oba oceněné, aby převzali své ceny.
Závěrem mi dovolte poděkovat mimořádné umělecké osobnosti, která je
již léta duší krásných koncertů pořádaných zde v historickém prostředí
Španělského sálu Pražského hradu. Je to docent Akademie muzických umění
dirigent Petr Vronský, který spolu se Symfonickým orchestrem FOK a
sólisty - bez nároku na honorář - již po několik let obohacuje toto
setkání o vzácné hudební zážitky.
Děkuji všem přítomným za pozornost a přeji Vám krásný kulturní
zážitek, příjemně prožitý adventní čas i pokoj a mír o Vánoční
svátcích."
Po udělení cen pokračoval program večera koncertem klasické hudby v podání zrakově postižených interpretů z ČR i ze zahraničí.
Slavnostního večera se zúčastnil kardinál Miloslav Vlk, metropolita, primas český a arcibiskup pražský a další známé osobnosti.
Kdo jsou ocenění spoluobčané?
Ing. Petr Dzido, narozen 1.3. 1956
Vystudoval SPŠ strojní a VŠB strojní fakultu. Pracoval od roku 1995
jako projektant strojírenské technologie a strojírenských celků ve
Vítkovicích. V r. 1996 po operacích nádoru na páteři ochrnul na dolní
polovinu těla a je upoután na invalidní vozík.
V roce 1997 vyučoval práci s kancelářskými aplikacemi na PC. V témže
roce založil časopis Ostravské organizace vozíčkářů VOZKA, je jeho
šéfredaktorem, fotografem, reportérem a dodnes vykonává většinu prací
spojenou s výrobou časopisu – redakční a grafické práce, editace,
korektury, elektronickou sazbu, správu distribučního kmene, přípravu
distribuce, finanční plán, marketing.
Prošel odbornými výcviky: zkoušky z obchodního zákoníku, kurz
obchodních dovedností, seznamuje se s problematikou zdravotně
postižených. Samostudium: žurnalistické dovednosti, kurz práce s
grafickými programy atd.
Spoluzakládal Ostravskou organizaci vozíčkářů, byl prvním
hospodářem, členem týmu pro přípravu a realizaci projektu ALDIO –
alternativní doprava imobilních osob, připravil a realizoval projekt
Webové stránky OOV.
Ze strojního inženýre pracujícího ve Vítkovicích se stal
šéfredaktorem magazínu VOZKA určeného pro občany s těžkým zdravotním
handicapem, a na který přispívá i Ministerstvo zdravotnictví. Hlavním
přínosem tohoto časopisu pro veřejnost je zprostředkování důležitých a
využitelných informací pro těžce tělesně postižené občany, které sice
existují, ale jsou pro mnoho potřebných lidí těžko dostupné. Je pro nás
příkladem, jak se aktivně vyrovnat s handicapem.
VOZKA přináší informace o bezbariérovosti ve městech,
zdravotnicko-sociálním poradenství, upozorňuje na možnosti aktivního
života, vede čtenáře k udržování kondice, k amatérskému sportu, podílí
se na rekondičních pobytech pro lidi po úrazech a onemocnění. Dává
prostor čtenářům, aby se podělili se svými zkušenostmi s ostatními.
Pan Ing. Petr Dzido obdržel v r. 2004 Cenu novinářů redakce
zpravodaje Ostravské radnice a centra pro komunitní plánování
Moravskoslezského kraje „Za obětavé šíření informací o životě seniorů,
zdravotně postižených a za zachování odkazu Jana Wericha o významu
člověčenství, optimismu, smyslu pro humor, tolerance a občanské
slušnosti“.
PhDr. Jaroslav Šturma, narozen 23. 11. 1944
Je absolvent jednooborového studia psychologie na Filosofické
fakultě UK v Praze, kde absolvoval v roce 1970. Jeho osobní i profesní
život ovlivnilo setkání s naším předním odborníkem v oboru dětské
psychologie Prof. Zdeňkem Matějčkem. Pod jeho vedení zpracoval v roce
1971 disertační práci na téma „Psychická deprivace, lehká dětská
encefalopatie a disharmonický vývoj osobnosti u dětí“ a stal se
doktorem filosofie. Zabýval se problematikou dětí s rozmanitými
psychickými poruchami, zvláště s poruchami učení a s mentální
retardací, prošel psychoterapeutickým výcvikem a později sám takové
výcviky vedl. V roce 1983 byl členem první skupiny psychologů, kteří
složili zkoušku ze specializační průpravy v klinické psychologii. V
roce 1988 nastoupil jako odborný asistent a nástupce prof. Matějčka na
Dětskou kliniku tehdejšího Institutu pro další vzdělávání lékařů a
farmaceutů v Thomayerově nemocnici v Praze 4 – Krči, vedenou prof.
Dunovskýcm. Zde svůj odborný zájem rozšířil na problematiku dětí s
tělesnými, smyslovými a kombinovanými postiženími a na děti těžce a
chronicky nemocné. Zájem o problematiku dětí byl vždy úzce spjat s
prací s jejich rodinami ve smyslu poradenství a psychoterapie.
Po listopadu 1989 zvažoval zda dát přednost akademické dráze, anebo
zda zkušenosti získané pod vedením vynikajících učitelů dát k dispozici
při rozvoji nových forem péče o děti s postiženími. Rozhodl se pro
oblast praktické péče. V letech 1990 – 1991 aktivně spolupůsobil při
zakládání některých nových, dodnes činných zařízení, jako je Speciální
škola pro děti s kombinovanými vadami v Praze 10 nebo Integrační
centrum v Praze 3. Od roku 1992 společně s kolektivem spolupracovníků
budoval Dětské centrum Paprsek s cílem uvést v život myšlenky, jež se
jevily pro moderní a humanistickou péči o děti s vážnými a
kombinovanými zdravotními postiženími jako potřebné.
Od roku 1994 působí Paprsek jako samostatné zařízení Jeho práce postupně vykrystalizovala v pět typů programů:• denní pobyt dětí a mladých dospělých s těžkými kombinovanými potížemi (89 klientů – kapacita je trvale plně využívána),
• Ambulantně poradenská služba (psychologická, logopedická,
fyzioterapeutická) pro děti s vývojovými problémy a poruchami a jejich
rodiny (730 dětí a více než 2500 návštěv roce 2005),
• Raná péče poskytovaná podle projektu Portage (vyškoleno již 200 domácích konzultantů),
• Projekt chráněného bydlení (ve středisku Petroviče) toho času 5 klientů,
• Program realitní (úlevné) péče (aktuálně využívaný 19 rodinami měsíčně).
Tyto programy se uskutečňují celkem ve čtyřech střediscích (Hloubětín, Petrovice, Dar, Prosek).
Dětské centrum Paprsek pod vedením PhDr. Jaroslava Šturmy je
průkopníkem myšlenky integrace handicapovaných a zdravých dětí. Zavádí
do praxe osvědčené metody ze zahraniční. To platí např. o léčebné
pedagogice podle Marie Montessoriové, pro níž se podařilo vyškolit
terapeuty a získat soubor potřebných pomůcek díky prof. Theodoru
Hellbrüggemu z Mnichova, jehož zkušenosti byly rovněž zdrojem
inspirace. Ve spolupráci s Mezinárodní akademií pro vývojové poruchy v
Mnichově a s finanční podporovou z Německa absolvovalo úspěšně dvouletý
kurz 18 certifikovaných účastníků. Pracovníci Paprsku poskytují
metodickou a odbornou pomoc další zařízením, která pečují o děti s
postižením a jejich pracovníkům. PhDr. Jaroslav Šturma je příkladný i v
předávání svých zkušeností mladé generaci. Od roku 1991 působí na
katedře psychologie Filosofické fakulty UK a otevřel proto pracoviště,
které vede, studentům této školy, ale i dalších odborných, vyšších a
vysokých školách v oborech pomáhajících profesí. Z jejich práce zde
vznikla řada diplomních i disertačních prací.
S kolektivem pracovníků Paprsku se podílí na výzkumných grantech,
které mapují situaci dětí s postižením a jejich rodin a ověřují v
našich podmínkách nové metody včasného vyhledávání a odborné pomoci.
Výsledky těchto prací byly a jsou publikovány i v zahraničí.
Od roku 1994 je PhDr. Jaroslav Šturma předsedou Českomoravské
psychologické společnosti, je členem výboru Logopedické společnosti
Miloše Sováka, řádným členem Mezinárodní akademie pro výzkum poruch
učení (se sídlem v USA) a předsedou Mezinárodní studijní skupiny pro
speciální výchovné potřeby (se sídlem ve Velké Británii). Je také
členem vědecké rady Výzkumného ústavu dětské psychologie a
patopsychologie v Bratislavě a Pedagogické fakulty UK v Praze.
V lednu 1993 založila Nadace Charty 77 projekt na podporu
handicapovaných lidí a odstraňování bariér z jejich života – Konto
BARIÉRY. Jaroslav Šturma patří mezi jeho zakladatele a po celou dobu se
aktivně podílí na činnosti tohoto projektu, který si za 15 let trvání
vybudovat prestiž. Přináší do jednání ty nejcennější atributy své
osobnosti – lidství, vstřícnost, laskavost, vztah k potřených,
nesobeckost . Takový je i celý jeho život. Je ženatý, vychoval s
manželkou Ludmilou pět dětí, k nimž do rodiny přijal i těžce zdravotně
postiženého Jirku, který ale před několika lety zemřel (trpěl cystickou
fibrózou).
Následující fotografie zachycují atmosféru slavnostního večera. (Kliknutím na snímky docílíte jejich zvětšení s dostatečnou rozlišovací schopností pro tisk):
Ministr Tomáš Julínek při projevu
Cenu přebírá Ing. Petr Dzido
(zleva) Vyznamenaný PhDr. Jaroslav Šturma, ministr MUDr. Tomáš Julínek, MBA a vyznamenaný Ing. Petr Dzido
Ministr se zdraví s prezidentem Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých Josefem Stiborským
Zástupci ministerstva zdravotnictví se baví spolu s účastníky
slavnostího večera. V první řadě zleva: ministr Tomáš Julínek, ředitel
Odboru komunikace s veřejností a mluvčí ministerstva Tomáš Cikrt,
náměstkyně ministra pro zdravotní péči Markéta Hellerová. V druhé řadě
zleva: zástupce ředitelky Odboru zdravotně sociálních služeb Václav
Filec a ředitelka tohoto odboru Ludmila Vostřáková
Pěvecký sbor Konzervatoře Jana Deyla pod taktovkou sbormistryně Emy Gallové
Symfonický orchestr FOK pod vedením Petra VronskéhoAutor fotografií Jaroslav Beneš