Občan | Pacient

Ministr Adam Vojtěch: Ústavní stížnost senátorů by přinesla chaos

 
Datum vydání: 7. 2. 2019
Zdroj: Lidové noviny
Autor: Pavel Bartošek



V Česku už po dvě desetiletí platí, že nemocnice dostávají za stejný výkon často velmi odlišné peníze. Rychlá náprava však není možná, tvrdí ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO). „Řada nemocnic by to totiž nemusela přežít,“ říká v rozhovoru pro LN. 
Skupina 51 senátorů podala v prosinci k Ústavnímu soudu stížnost, která míří na celý systém plateb nemocnicím a lékařům za péči. Napadá nejen úhradovou vyhlášku, jež rozděluje peníze pro letošek, ale i další smluvní a úhradovou regulaci, která nemá právní oporu. Stížnost by tak fakticky zbořila veškeré vynakládání sumy 320 miliard korun, pro něž v zákoně neexistuje jasně stanovené pravidlo. 

Ústavní stížnost by mohla překopat celé zdravotnictví, je to tak? 
Sám si kladu otázku, jestli senátoři, kteří ji podepsali, vůbec vědí, na co všechno ústavní stížnost míří. Nejsem si úplně jistý, že si ji skutečně přečetli, protože je natolik zásadní, že by bořila celý systém. 

Co všechno by se změnilo, pokud by uspěla? 
Ona v zásadě napadá kompletní systém stanovování úhrad. Chce zrušit seznam výkonů, které se používají v ambulantní sféře pro vykazování péče, chce zrušit vyhlášku o rámcových smlouvách mezi pojišťovnami a poskytovateli, chce zrušit ustanovování center pro vysoce specializovanou péči, hodlá zrušit stanovování úhrad centrových léků, což jsou životně důležitá, vysoce inovativní léčiva. Je celá řada oblastí, kterých se ústavní stížnost dotýká. V zásadě ruší všechny prvky zdravotnictví, pokud jde o úhrady. 

Takže by se třeba zrušil systém komplexních onkologických center, jak teď funguje? 
Ano. Stížnost říká, že se celý systém má zrušit. Nevím, z jakého důvodu, ale tak to zkrátka někdo napsal. Centra se dlouhodobě budovala ve spolupráci se zástupci odborných společností, pacientů, pojišťoven i poskytovatelů zdravotní péče. Pokud by stížnost Ústavní soud v tomto gardu posvětil, skutečně to znamená zásadní zlom a chaos. 

A kdyby se týkala jen úhradové vyhlášky, chaos by nehrozil? 
Kdyby pouze požadovala, ať se zruší zmocnění pro ministerstvo vydávat úhradovou vyhlášku, což jedna z částí stížnosti skutečně požaduje, můžeme se samozřejmě bavit o tom, že nastavíme systém, který bude více podporovat dohodu mezi poskytovateli a pojišťovnami. Ostatně o to se i snažíme, v minulém roce se to podařilo a stejnou politiku uplatňujeme i nyní. 

Takže problém není ani tak úhradová vyhláška jako ty další věci v ústavní stížnosti? 
Ty ostatní věci jsou natolik zásadní, že plně vůbec nerozumím tomu, co se tím myslí. V ústavní stížnosti je napsáno, že všechny instituty, které jsou nějak nastaveny, jsou zbytečné, když to parafrázuji, protože na všechno existují standardní mechanismy obchodního práva. Představa je taková, že se všechno bude řešit jen podle mechanismů soukromého práva, že pojišťovna bude v rámci veřejné zakázky vybírat poskytovatele, kterým bude platit péči. 

A to by byl problém? 
V zásadě bychom se dostali možná někde na úroveň Spojených států amerických. Což nevím, jestli úplně chceme. Máme zde nějak nastavený systém, neříkám, že je úplně ideální, ale snažíme se ho kultivovat. Určitě s ním nejsme spokojení, ale zbořit ho není cesta. 

Už dlouho se však mluví o tom, že se systém úhrad nemocniční péče má změnit a má se přejít od paušálních plateb na platby za diagnózu, tedy takzvané DRG. Pořád se ale nic neděje. 
Projekt DRG restart máme od roku 2014 a už se dokončuje. Ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky Ladislav Dušek má úkol, aby DRG začalo od roku 2020 vstupovat do úhrad, což by v zásadě mířilo ke sjednocení či sblížení úhrad. Myslím si tedy, že na tom pracujeme, že nechceme nechat status quo. 

Souhlasíte ale s tím, že v současné době stát některé nemocnice šidí, zatímco jiným přilepšuje? 
Nemocnice jsou placeny paušálem, který je nějak nastaven. Určitě platí, že tento systém je pokřivený, ale proto se dělá DRG restart, aby se to napravilo. 

A proč nelze platby nemocnicím jednoduše sjednotit už teď? 
Je otázka, jestli je úplně správně, aby všichni dostávali stejně. Doposud tady chyběl validní klasifikační systém, abychom skutečně mohli srovnávat srovnatelné. DRG, podle kterého se dnes vykazuje, je velmi pokřivené také, protože v jeho diagnostických skupinách jsou smíchány hrušky s jablky. DRG restart má proto nastavit klasifikační systém lépe a ocenit náklady. Že by nemocnice měly dostávat podobné úhrady, je pravda, ale zase to nemůžeme udělat z roku na rok, protože ten systém by se pravděpodobně zhroutil. Udělat to ze dne na den by skutečně mohlo znamenat, že by řada nemocnic nemusela přežít. 

A skutečně má elitní pracoviště dostávat stejnou úhradu za operaci jako okresní nemocnice?
Samozřejmě že spojení se studijní, výzkumnou a vědeckou oblastí staví superspecializovaná centra do jiné roviny z hlediska nákladů. O tom se teď diskutuje v rámci implementační rady pro DRG, jestli skutečně má být stejná úhrada u okresní i fakultní nemocnice, nebo jestli by tam měl být určitý rozdíl. O tom ale ještě není rozhodnuto. Pravda je, že minimálně nemocnice stejného typu by měly být hrazeny stejně, což dneska tak není. Rozdíly nyní nejsou jen mezi velkými fakultními nemocnicemi a malými, ale často i mezi fakultními či okresními špitály navzájem. 

Proč se však přechod na platby za diagnózu tak strašně táhne? 
Problém pokřivenosti systému je tady už zhruba dvacet let. V 90. letech se paušál zafixoval na nějaké hladině. Tím se to zablokovalo a od té doby tento pokřivený systém nikdo nerozbil, pouze se úhrady procentuálně mění z roku na rok. Chceme to rozbít v rámci DRG restartu, kdy se bude platit podle skutečných nákladů, které jsme sebrali z referenčních nemocnic. Díky tomu se mohly nastavit odpovídající náklady na jeden hospitalizační případ, které zahrnují personální náklady, náklady na léky, na materiál, odpisy budov, energie, úklid atd. To vše už je vlastně spočítáno a teď hovoříme o tom, aby se to od roku 2020 začalo do úhrad promítat. 

Takže už za rok se přejde na platby za diagnózu a skončí paušály? 
To nelze udělat z roku na rok. Budeme to řešit v následujících letech, jak se ten systém bude kultivovat. V tomto směru ústavní stížnost ničemu nepomáhá, nic neposunuje. Chce zbořit, ale nedává životaschopnou alternativu, která by to měla nahradit. 

Vážně by to byla taková katastrofa, pokud by Ústavní soud stížnosti vyhověl? 
Nebojím se říct, že by to skutečně znamenalo chaos. Nevěřím ale tomu, že to Ústavní soud v tomto gardu posvětí a ústavní stížnost akceptuje. Anebo by pak musel dát dostatečný prostor, řekněme tři čtyři roky, aby se vymyslel nový systém. Ale to je hodně revoluční a nemyslím si ani, že je to v tuto chvíli potřeba nebo že by to něčemu zásadně pomohlo. 

Proč se vlastně úhrady pro jednotlivé nemocnice za stejný výkon tolik liší? 
Je to o dvacetileté pokřivenosti. Na obhajobu předchozího vedení ministerstva je ale potřeba říct, že v posledních letech se v úhradové vyhlášce začaly objevovat prvky, které se už teď snaží cílit na to, aby se úhrady sbližovaly. Nemocnicím, které mají nižší základní sazbu, se úhrady navyšují více než těm, které mají základní sazbu vyšší. Cílem tedy je, aby se ty sazby sbližovaly. 

Bude se v novém DRG systému rozlišovat, zda jde o úhradu pro superspecializované centrum, či pro okresní nemocnici? 
O tom se teď jedná, jestli tam bude nějaký rozdíl. Zatím se jde do debaty s tím, že by tam rozdíl být neměl. Důležité je mít hotový klasifikační systém a spočítané náklady. Jestli se pak udělá dvojitý systém jednak pro superspecializovaná centra, jednak pro menší nemocnice, už je věc druhá. To už je pak na nějaké dohodě. 

 

Nástroje stránky

Informace o stránce

Publikováno: 07.02.2019

Poslední úprava: 07.02.2019, 10:36