Občan | Pacient

Rychlé odkazy

Aktuálně.cz: Nejsme zimní vláda, říká Vojtěch. Chce měřit kvalitu péče a aby drahé přístroje běžely na dvě směny


Nový ministr zdravotnictví za ANO Adam Vojtěch v rozhovoru s Aktuálně.cz vyjmenovává jeden plán za druhým. Menšinová vláda Andreje Babiše, ve které sedí, ale zatím nemá důvěru sněmovny. "Snad všichni nebudou návrhy blokovat jen proto, že to navrhuje ministr menšinové vlády. Možná jsem naivní idealista, ale věřím tomu," říká Babišův nejmladší ministr. Jednou z prvních věcí, na které se zaměří, bude odložení sankcí za nevydávání elektronických receptů. To bude od ledna pro všechny lékaře povinné. Systém ale podle Vojtěcha není dotažený.

Povinnost eReceptu už asi odložit nestihnete, že?

Ne, nedá se to stihnout. Já jsem principiálně příznivcem eReceptu a myslím si, že povinnost je namístě. České zdravotnictví je potřeba elektronizovat. V tomto jsme na chvostu Evropy. Ale nebudeme si zastírat, a já jsem to říkal i veřejně, že ten projekt není dotažen tak, jak bych si představoval. Proto jsem navrhoval, aby se sankce odložily o rok. Pozměňovací návrh už je ve sněmovně a předpokládám, že bude přijat. Z reakcí kolegů z ostatních politických stran se zdá, že to považují za dobrou zlatou střední cestu.

Roční odklad může být časem pro to, aby například Česká lékařská komora připravila speciální kurzy pro starší lékaře. Rád bych se také zaměřil na změnu legislativy, která by rozšířila funkcionality eReceptu, jako je lékový záznam pacienta nebo kontrola lékových interakcí. Dnes ještě neumí to, co bylo slibováno.

Co z oblasti zdravotnictví jste si předsevzali v programovém prohlášení vlády?

Prohlášením se vine linie větší transparentnosti celého resortu. Mám skutečně problém s tím, že nejsou zveřejňována data o hospodaření, kvalitě péče. Tu chci měřit a do určité míry výsledky zveřejňovat. Je tu i otázka fungování přístrojové komise, která vůbec nezveřejňuje svá zdůvodnění. Pak jsou různé pochybnosti, když se jeden přístroj schválí a druhý ne. Chci ministerstvo více otevřít i z hlediska komunikace se všemi segmenty, nejenom s nemocnicemi, ale i s praktickými lékaři, ambulantními specialisty. Dále je v prohlášení otázka fungování zdravotních pojišťoven. Já jsem příznivcem toho, aby byl přijat nový zákon o zdravotních pojišťovnách, který stanoví jednotné podmínky pro všechny. Je také třeba dotáhnout projekt DRG (jde o mechanismus, kterým se rozdělují peníze nemocnicím na základě klasifikace jednotlivých diagnóz do skupin, pozn. red.), na němž se už nějaký čas pracuje. Myslím, že všichni očekávají, že v tomto volebním období už budou nějaké výsledky.

Řada těch věcí jsou spíše vize. Máte tam nějaké další konkrétní zákony kromě toho jednotného pro zdravotní pojišťovny?

Určitě, zákon o regulaci úhrad zdravotnických prostředků je priorita. Už jsem na něm začal pracovat. Ústavní soud, a ono to nebylo žádné překvapení, v červnu zrušil celou právní úpravu stanovování úhrad zdravotnických prostředků na poukaz. To jsou například inkontinenční pomůcky, vozíky a podobně. Celkově za ně pojišťovny hradí asi 6,5 miliardy korun ročně. Dříve to nastavovala VZP, ostatní pojišťovny to přebíraly.

Ústavní soud řekl, že systém je netransparentní, neústavní, nepředvídatelný pro pacienta. Takže ho zrušil a zadal zákonodárcům, potažmo ministerstvu zdravotnictví, aby do konce příštího roku přijali nový zákon. Pokud by se tak nestalo, podle odhadů by se celkové náklady na zdravotnické prostředky zvýšily o dvě miliardy korun, což nechci připustit. Byl jsem docela zaskočen, že se dosud na ministerstvu nic neodpracovalo. Proto jsem teď nasadil trošku krizový management. Jsou tam samozřejmě další vize, ten program je dělán na čtyři roky, ne pouze na období zimní vlády, jak někdo říká. Doufám, že vláda bude vládnout čtyři roky.

Andrej Babiš si na předvolebních mítincích stěžoval, že ministerstvo není schopno zajistit rovnoměrné rozdělení některých zdravotnických přístrojů po republice. Jak chcete zařídit, aby se tyto nesrovnalosti mezi jednotlivými regiony vyrovnaly?

Tím se vracíme k otázce netransparentního rozhodování přístrojové komise. Je pravda, že třeba v Moravskoslezském kraji je hustota poměrně velká oproti jiným regionům. Je třeba dát na papír čekací lhůty. Přístroje v některých nemocnicích nejsou tak vytížené, jak by měly být. Myslím si, že přístroj by měl běžet aspoň na dvě směny, aby to mělo skutečně nějaký smysl.

Před volbami jste mluvil o tom, že jste příznivcem dvousložkového pojištění, kde by jedna složka byla závislá na tom, jak se člověk sám stará o své zdraví, a také komerčního připojištění a nadstandardů. Připouštěl jste i návrat k poplatku za pobyt v nemocnici. Ale po schůzce s panem prezidentem jste o těchto tématech hovořil jako o věcech, které už nejsou na pořadu dne. Kde a proč nastala změna?

U poplatků jsem říkal, že je nebudu aktivně navrhovat. Pokud by existovala širší politická vůle, je to k debatě. Dvousložkové pojistné je dobrá myšlenka. Musíme o ní debatovat, protože se jedná o zásadní systémovou změnu, kterou nelze prosadit silou. Byla by to správná cesta, ale musí na tom být širší konsenzus.

To, že by si pojišťovny měly více konkurovat a nabízet více služeb pro klienty, je vize, kterou chci prosazovat, ale k tomu je třeba nejprve udělat zákon o zdravotních pojišťovnách a sjednotit pravidla pro všechny. A to je plán minimálně na čtyři roky, proto jsem o něm nehovořil.

Přece jste říkal, že doufáte, že budete vládnout čtyři roky.

Doufám. Ano. Ale teď to nemám mezi prioritami. Chci řešit další věci a tohle je věc, které se budu věnovat až za nějaký čas.

To platí i pro nadstandardy?

Ani bych tomu neříkal nadstandardy. Je to otázka rozdílu mezi hrazenou a nehrazenou variantou třeba zdravotnického prostředku. Dnes jsem viděl v médiích reportáž o nemocnici přímo řízené ministerstvem zdravotnictví, kde musela pacientka, když chtěla třeba lepší čočku, zaplatit dar do nadace. Přes ni prostředky protekly zpátky do nemocnice. To se mi nezdá jako optimální stav. Zadal jsem tedy příslušnému náměstkovi, aby udělal analýzu a zjistil, kolik takových nadací při nemocnicích funguje, kdo v těch nadacích je a jaký je smluvní vztah mezi nadacemi a nemocnicemi. Je to dost netransparentní systém a bylo by řešením umožnit pacientům, aby rozdíl uhradili přímo nemocnici a nemuseli to platit nadaci.

V médiích se objevují příběhy lidí, kteří nedosáhli na mimořádnou úhradu léčby přes takzvaný paragraf 16. V některých případech pak pojišťovna po mediálním tlaku ustoupila a léčbu proplatila. Zvenku to vypadá trochu jako loterie, kdy záleží na tom, u koho je člověk pojištěn, jak se umí ohánět či jakého má právníka. Neměl by se tento problém řešit systémověji?

Určitě. Paragraf 16 nemá jednoduché řešení. Původně se měl využívat ve výjimečných případech a nyní je možná nadužíván. Důvodů je celá řada a jedním z nich je, že léky nedostávají standardní úhradu možná i proto, že správní řízení Státního ústavu pro kontrolu léčiv trvá poměrně dlouho. Paragraf 16 by měl být podle mne v pojišťovnách posuzován jednotně, což je jedna z věcí, které budu v rámci nového zákona prosazovat. Tyto společné činnosti by měly být delegovány na nějakou servisní organizaci, nabízí se třeba kancelář zdravotního pojištění, která by mohla sloužit tak, aby se nestávalo, že jedna pojišťovna posoudí stejnou věc jinak než jiná pojišťovna. 

Jak chcete všechny své plány prosadit? Andrej Babiš vás postavil do nevýhodné situace v menšinové vládě, kdy za sebou nemáte 101 poslanců, kteří by vaše plány podpořili. S kým konkrétně budete legislativní změny ve sněmovně prosazovat?

Věc, o které jsem nyní mluvil, by neměla být politická. Jde o dostupnost léků pro pacienty. Budeme o legislativních návrzích jednat a pokusíme se pro každý z nich získat podporu. Pokud nějaká strana řekne, že jí nezáleží na tom, jestli se nějaký život zachraňující lék dostane včas k pacientům, bude to muset deklarovat veřejně. A pak to třeba nebude schváleno. Bude to mnohem složitější než v koaliční vládě, to je nesporné, ale jsou věci, které nejsou politického rázu. A pak budou složitější, politicky senzitivnější otázky. Snad všichni nebudou návrhy blokovat jen proto, že to navrhuje ministr menšinové vlády. Možná jsem naivní idealista, ale věřím tomu. 

Neměl se Andrej Babiš přece jen pokusit o většinovou vládu, aby vám otevřel prostor k práci, kterou nám tu slibujete?

U jednání jsem nebyl, ale snažil se. Někdo mu vyčítá, že se nesnažil dost, ale veřejně deklaroval už po volbách, že by chtěl do koalice s ODS, ta to jednoznačně odmítla a stanoviska se zatím drží. Těžko jednat s někým, kdo to odmítá, ale třeba se situace časem změní. Dívám se na to racionálně a přál bych si, aby strany zahodily ideologii a byly konstruktivnější. 

Snažil byste se na jeho místě víc?

S každou stranou měl čtyři, pět, šest jednání. Kolik by jich mělo proběhnout, aby ANO uspělo? Deset, dvacet? 

To je přece otázka nabídky.

Nevím, co jim nabídli. Pan Babiš někde řekl, že školství nabízí panu Václavu Klausovi, obranu Janě Černochové. Nabídky na konkrétní resorty učiněny byly, ale asi nebyly vyslyšeny. 

Některé strany říkaly, že nepůjdou do vlády se stíhaným politikem. Neměl se Andrej Babiš vládního postu vzdát a umožnit vznik stabilnější vlády?

Pan Babiš dostal největší podíl preferenčních hlasů ze všech politiků a bylo zřejmé, v jaké situaci. Trestní stíhání je nepříjemná věc, ale je to pouze první krok v celém procesu. Lze ho zahájit bez zásadních problémů na základě podezření a konstrukce, neschvaluje to soud. Pro mne jako právníka je důležitější rozhodnutí soudu. Nemělo by to být diskvalifikační kritérium, které člověka eliminuje ze společnosti slušných lidí nebo z politiky. Pan Babiš je premiérem z vůle lidí, kteří ho do pozice nominovali a věděli naprosto všechno. 

Snažím se zjistit, jaký máte náhled na politickou kulturu. Hnutí ANO začalo jako protestní hnutí. V roce 2013 ANO vyrostlo na problémech ODS. A teď je v podobné situaci hnutí ANO, ale metr je jiný. Na vládu Petra Nečase hledí hnutí ANO jiným metrem než na Andreje Babiše. Není v tom rozpor?

Voliči tehdy rozhodli a poslali ODS do opozice. V případě hnutí ANO je situace odlišná. Všichni věděli, z čeho hlavně média podezřívají pana Babiše, a voliči rozhodli. ANO vyhrálo se ziskem asi 30 procent. Tím neříkám, že nemá proběhnout standardní proces. Pan Babiš říká, že je nevinný, a já nemám důvod to zpochybňovat. Nejsem ten, kdo má rozhodovat o vině a nevině, o tom má rozhodovat soud.

Takže budete hlasovat pro vydání? Chápu váš postoj správně?

Ne. Ale musím se s případem seznámit. Nevím. Možná je to konstrukt, který se neopírá o fakta. Mandátový a imunitní výbor si vyžádal spis a vydá doporučení. Poslanci by se měli s věcí odborně seznámit a rozhodnout se na základě podkladů.

Ale vždyť sám říkáte, že nemáte rozhodovat o vině a nevině, ale má proběhnout standardní řízení.

Nemohu říci, zda budu hlasovat pro nebo proti, když nemám relevantní informace.

Vy říkáte, že o vině a nevině má rozhodovat soud. Z vašich slov jsem pochopila, že chcete Andrejovi Babišovi umožnit, aby o jeho případu rozhodl soud.

Ale o jeho případu rozhodne soud tak či tak. Trestní stíhání může pokračovat. Výbor nám dá doporučení, od toho existuje, a pak se můžeme bavit. Nyní říkat, jak budu o vydání hlasovat, není úplně fér. Reagoval jsem na trestní stíhání a na to, že trestní stíhání automaticky neznamená, že je člověk vinný. To jsem řekl.

A že má rozhodnout soud.

O vině by měl rozhodnout soud.

Neměl by se předtím pan Babiš očistit?

Pan Babiš říká, že nic nespáchal, že to není opřené o relevantní důkazy. Proto čekám na doporučení mandátového a imunitního výboru. Pokud vím, spis se od prvního rozhodnutí o vydání poměrně změnil a měli bychom mít veškeré informace. Co když je to skutečně vykonstruovaná a politicky motivovaná věc, protože jde o předsedu nejsilnějšího hnutí? To by měl posoudit mandátový a imunitní výbor. Měl by chránit poslance před třeba účelovým trestním stíháním.

Ptám se ještě z jednoho důvodu. Situace přiměla hnutí ANO ke spolupráci s komunisty a hnutím SPD, které je extremistické a chce zakázat jedno z největších světových náboženství. Jsou to pro vás vhodní političtí partneři?

Neřekl bych, že jde o spolupráci. Zatím se nepředkládal žádný zákon.

Ale mohu jmenovat, kdo a jaké funkce ve sněmovně dostal.

To bylo na základě poměrného zastoupení, byla to dohoda politických stran. Nejsem příznivec KSČM či SPD, sám jsem se v případě některých jejich nominandů zdržel hlasování. Na druhou stranu strany dostaly poměrně silný mandát a mají právo mít zástupce v orgánech sněmovny nebo mezi předsedy výborů. To neznamená, že s nimi spolupracujeme na nějakých věcných věcech, že jsou ve vládě a rozhodují o chodu země. Za spolupráci bych označil, kdyby se podílely na vládě nebo kdybychom předkládali společné zákony. Z mého pohledu je důležité, kdo vládu tvoří. Pro vládu s KSČM či SPD bych nikdy nehlasoval ani bych v ní neseděl. Ale nejde o nic zásadního, když dá někdo menšinové vládě důvěru.

Zdroj: Aktuálně.cz

Nástroje stránky

Informace o stránce

Publikováno: 20.12.2017

Poslední úprava: 20.12.2017, 20:54