Občan | Pacient

Rychlé odkazy

Adam Vojtěch: Zdravotnictví má menší rezervy než před krizí


Datum vydání: 7. 11. 2018
Zdroj: E15
Autor: Martin Čaban


 

České zdravotnictví potřebuje stále více peněz. Šéf rezortu Adam Vojtěch tvrdí, že nějaké lze ještě najít ve větší efektivitě uvnitř systému, ale nové zdroje budou muset přijít i zvenčí. Nebrání se ani debatě o zvýšení spoluúčasti pacientů, ačkoli konkrétní kroky mu zakazuje programové prohlášení vlády. „Chtěl bych svolat kulatý stůl zástupců všech stran a bavit se o tom, co jsou schopni akceptovat,“ říká ministr. 

Jak se vám vládne? Kabinet se opírá o spolupráci s komunisty, kteří zrovna proti vám měli velké výhrady. 
To je pravda, ale co s tím člověk nadělá. Když se dívám na hlasování ve sněmovně, vidím, že zákony jsou přijímány celkem napříč stranami. Ano, ta vláda je menšinová, což bezesporu je nevýhoda. Proto se snažíme, já tedy určitě, shánět podporu napříč spektrem. To se ukázalo třeba u úhrad zdravotnických prostředků. Pro tuto změnu hlasovaly všechny strany. 

Vysoká škola ekonomická představila studii, v níž se mluví o nedostatečných rezervách na účtech zdravotních pojišťoven, které by vystačily sotva na měsíc provozu. Jak by měly vypadat rezervy zdravotnického systému podle vás? 
V době, kdy je výběr pojistného velmi solidní a vznikají přebytky – loni to bylo 9,5 miliardy korun – by se určitě měly rezervy navyšovat. Od odborů slýchám požadavek, aby se rezervy spíše rozpouštěly. Můj cíl je, aby přebytky, které teď v systému vznikají, byly převáděny do rezerv. 

Na účtech zdravotních pojišťoven leží v tuto chvíli bezmála 40 miliard korun. Kolik by tam mělo být, abyste ve chvíli, kdy přijde ekonomické zpomalení, mohl říci, ano, jsme připraveni? 
S ministerstvem financí děláme pravidelně stres testy, které modelují různé výkyvy ekonomiky. Je pravda, že rezervy dnes nedosahují předkrizové úrovně. Podíl zůstatku na účtech zdravotních pojišťoven k celkovým výdajům v daném roce byl v roce 2008 kolem 18 procent, dnes jsme někde pod deseti. Chci rezervy zvyšovat ideálně k úrovním let 2008 a 2009. V posledních letech se to naštěstí postupně daří. 

Studie zmiňuje i velkou závislost zdravotnictví na ekonomickém cyklu, což je stará vesta. Zároveň se ekonomové shodují, že vaše vláda, pokud vydrží, zažije ekonomické zpomalení. 
Zatím jsou predikce takové, že k nějakému zásadnímu propadu, jaký nastal třeba během roku 2009, by dojít nemělo. To, že může dojít ke zpomalení, je pravda, ale jak říkám – rezervy tvoříme, a pokud je v příštím roce ještě navýšíme, tak by mohly být dostatečné. 

Pokud jde o peníze, které zdravotnictví spotřebovává – vidíte ještě nějaké úspory uvnitř systému, nebo je třeba začít hledat nové zdroje zvenčí? 
Obojí. Je pravda, že se postupně musejí navyšovat celkové zdroje. Ve své poslední zprávě nám OECD doporučuje postupně zvedat příjmy systému i prostřednictvím plateb za státní pojištěnce. Tam ten prostor do budoucna je. Teď se budou platby navyšovat o 3,5 miliardy do roku 2020 a připravujeme zákon, který by měl nastavit automatickou valorizaci navázanou na ekonomické ukazatele. Bez toho jde vždycky spíše o handrkování mezi ministerstvem zdravotnictví a ministerstvem financí. Myslím, že by to mělo mít nějaký systém. Já ale současně prosazuji větší efektivitu a vidím prostor i tady. Pokud nastavíme lepší organizaci péče o pacienty, větší transparentnost nákupu přístrojů, materiálu i léků v nemocnicích, tak tam nějaké zdroje také jsou. Elektronizace zdravotnictví, kterou se teď snažíme tlačit, má také potenciál. 

Takže výchozí teze Andreje Babiše, že největším problémem zdravotnictví je, že se v něm strašně krade, už neplatí? 
To je složité říct. Já se zaměřuju na kontrolu nemocnic, zajímá mě, co se v nich děje. V minulosti to tak moc nebylo. Mluvím o nemocnicích přímo řízených ministerstvem, na ty krajské nebo soukromé velký vliv nemám. A vidím, že v nemocnicích je pořád spousta věcí, které nejsou v pořádku. Takže i tady prostor k úsporám existuje. Snažím se nemocnice kontrolovat, získat například informace o cenách, za které nakupují léky. Pokud máme nemocnice řídit, tak je musíme umět měřit a musíme vědět, co se v nich děje. 

Cesta k efektivitě nemocnic tedy vede přes kontrolu a bič? 
Má to i druhou rovinu. Dnes je systém péče nastaven tak, že pacient v něm spíše bloudí. Máme nejvyšší počet návštěv u lékaře v přepočtu na obyvatele v rámci OECD. Zjevně nefunguje úplně dobře například role praktického lékaře. Proto teď připravujeme reformu primární péče, aby pacient nemusel zbytečně navštěvovat specialistu jenom kvůli tomu, aby mu předepsal lék, který z administrativních důvodů nemůže předepsat praktický lékař. Chceme pacienta co nejvíce držet u praktického lékaře, aby nemusel, pokud to není nezbytně nutné, chodit ke specialistům a do nemocnic. Takže i tady vidím z druhé strany prostor pro větší efektivitu. 

Zmínil jste doporučení OECD, ale vynechal jste to, na co nás organizace upozorňuje pravidelně – že má Česko nízký podíl soukromých výdajů ve zdravotnictví. Dá se při úvahách o dodatečných zdrojích pro zdravotnictví vyhnout myšlence zvýšení spoluúčasti? 
Přemýšlet o něm určitě můžeme, ale je to otázka politické i společenské shody. Určitě víte, že v programovém prohlášení je psáno, že spoluúčast plošně navyšovat nebudeme. Na druhé straně ano, já bych osobně chtěl vyvolat debatu nejen v rámci vlády, ale i s dalšími stranami o financování zdravotnictví do budoucna. To není věc, která by nás tlačila příští nebo přespříští rok. Chtěl bych svolat kulatý stůl zástupců všech stran a bavit se o tom, co jsou schopni akceptovat. Jakákoli snaha ale v tomto směru nemá smysl, pokud nad ní nebude širší shoda. 

Zpracováváte strategii, která má určit další fungování a roli zdravotních pojišťoven. Jak jste daleko? 
Základní teze budou v řádu týdnů hotové. V legislativním plánu máme i nový zákon o zdravotních pojišťovnách. Chci, aby pojišťovny byly více odpovědné za péči o pacienty, zároveň aby mohly nabídnout něco navíc, aby si mohly více konkurovat. Aby zkrátka mělo smysl, že tu máme více zdravotních pojišťoven. 

V programovém prohlášení máte napsáno, že zvážíte snížení počtu zdravotních pojišťoven. Z toho, co říkáte, ale plyne, že jste spíše příznivcem vyladění současného stavu. 
Určitě. 

Nicméně koaliční sociální demokraté patří spíše k zastáncům modelu s jednou státní zdravotní pojišťovnou. 
Jedna pojišťovna není dobrá cesta. Když se podíváme na země, kde to tak funguje, tak vidíme, že ty systémy většinou nejsou úplně efektivní. Určitá pluralita je lepší cestou, ostatně dnes je přes 40 procent občanů pojištěných u zaměstnaneckých pojišťoven. A některé z nich fungují vysloveně dobře. Ale musíme dát větší smysl tomu, že tady máme pojišťoven víc. Přes dvacet let se nepodařilo najít optimální roli zdravotních pojišťoven a umožnit jim, aby nabídly klientům něco znatelného navíc. 

Dnes si pojišťovny, s jistou nadsázkou, konkurují jen nabídkou slevových kuponů. V čem vidíte do budoucna hlavní nástroj konkurence? Jsou to individuální pojistné plány? 
To je určitě jedna z cest – nějaká možnost dobrovolného kontraktu s pojišťovnou, podle nějž pojišťovna třeba zvýhodní pojištěnce za to, že se stará o své zdraví. Ale zatím jsme ve fázi úvah a určitě nám to bude trvat řekněme rok, než dáme dohromady legislativní návrh. Toto je jedna z věcí, které by mohly fungovat. Ale znovu zdůrazňuji, bylo by to na dobrovolné bázi. 

Na podobné věci obvykle sociální demokraté reagují dost podrážděně. Dá se s nimi o tom mluvit? 
My zatím vedeme interní debatu v rámci ministerstva a bavíme se se zdravotními pojišťovnami. Takže ještě uvidíme. 

Jak si na konci tohoto procesu představujete roli zdravotní pojišťovny v systému? 
Pojišťovna by měla mít větší odpovědnost za pacienta. Dnes pojišťovna, když budu ošklivý, funguje jako průtokový ohřívač. Peníze se vyberou na pojistném, přerozdělí se mezi pojišťovny a ty uhradí péči. Vztah ke klientovi není moc silný. Přitom pojišťovna by měla být maximálně vstřícná ke svým klientům, má se snažit navést je tam, kam je potřeba, k lékaři, ke kterému potřebujete. Dnes to tak bohužel nefunguje. Pojišťovny jsou poměrně zkostnatělé a to budeme muset změnit. 

Mluvil jste o posilování role praktických lékařů. Znamená to, že mohou počítat s velkorysejším přísunem peněz? 
Tak bych to úplně neřekl. Já se s praktickými lékaři bavím a říkám jim, ano, můžeme hovořit o nějakém navýšení, ale za práci. Není možné si představovat, že se budou navyšovat kapitační platby. Chceme posilovat výkonovou složku. Chceme motivovat praktiky, kteří mají co nejširší ordinační dobu, kteří skutečně pracují a starají se o pacienty. Ne ty, kteří mají ordinaci otevřenou pár hodin denně a berou kapitační platbu. 

Posílení primární péče, vyjasnění role zdravotních pojišťoven… Nebavíme se tu málem o reformě zdravotnictví? A ano, vím, že je to v politice toxické slovní spojení. 
Já bych řekl, že je to taková postupná změna. Reformu jako celek není reálné provést za jedno volební období. Ale že jsou některé oblasti, které by mohly fungovat lépe, to je pravda. Když mluvíme o praktických lékařích, tak ti byli dlouho spíše pasivním článkem systému, neměli ani zvlášť dobré renomé. Změnit myšlení pacientů bude nějaký čas trvat, ale pokud dáme praktikům větší kompetence, bude to možná atraktivnější profese i pro mladé lékaře, kteří teď v segmentu chybějí. Děláme prostě dnes nějaké kroky, které někam směřují. Ale reforma zdravotnictví, to je podle mě moc široký pojem. 

Adam Vojtěch (32), rodák z Českých Budějovic, vystudoval Právnickou fakultu na Univerzitě Karlově a tamtéž i mediální studia na fakultě sociálních věd. Během studií dva roky předsedal Spolku českých právníků Všehrd. Po absolutoriu si jej vyhlédl Andrej Babiš. Vojtěch krátce působil jako právník v mediální skupině Mafra a v roce 2014 nastoupil k Babišovi na ministerstvo financí jako tajemník – v této funkci se začal intenzivně zabývat problematikou zdravotnictví. Na podzim roku 2017 byl zvolen poslancem, v prosinci byl jmenován ministrem v první vládě Andreje Babiše, následně v červnu 2018 i v té druhé.

 

Nástroje stránky

Informace o stránce

Publikováno: 07.11.2018

Poslední úprava: 08.11.2018, 15:08