Evropský parlament
Evropský parlament existuje od samého začátku evropského integračního procesu, ale jeho význam začal narůstat až po prvních přímých volbách, které se konaly v roce 1979. Přímá volba dala Evropskému parlamentu potřebnou politickou legitimitu a původně poradní shromáždění postupně získávalo stále větší vliv. Maastrichtská a Amsterodamská smlouva (v platnosti od roku 1993 a 1999) jej pak přeměnily na zákonodárný orgán, který na úrovni EU vykonává pravomoci podobné těm, kterými disponují národní parlamenty členských zemí.
Evropský parlament nyní vykonává společně s Radou legislativní a rozpočtovou funkci a funkci politické kontroly. Volí předsedu Komise.
Evropský parlament je jedinou institucí, která je volena v přímých volbách všemi občany Unie, a to na pětileté funkční období. Volební systém do Evropského parlamentu není jednotný, liší se podle tradic a ústavních pravidel jednotlivých členských zemí. Volby se konají podle národních pravidel, na regionální úrovni (např. v Belgii, Francii, Itálii, Polsku, Spojeném království) či celostátní úrovni (v ČR, Dánsku Lucembursku, Rakousku, Španělsku, atd.). V Německu se konají na základě smíšeného systému. Existuje však zřetelný příklon k systémům poměrného zastoupení.
Evropský parlament má celkem tři sídla. Hlavní oficiální sídlo se nachází ve Štrasburku, kde se "europoslanci" scházejí jeden týden v měsíci na plenárním zasedání.
Mezi plenárními zasedáními se poslanci scházejí také ve dvaceti stálých výborech v Bruselu. Kromě stálých výborů mohou být vytvořeny ještě podvýbory, dočasné výbory či vyšetřovací výbory. Do klubů se poslanci sdružují nikoli na bázi národní, ale podle politické příslušnosti.
Sídlo předsednictva Evropského parlamentu a generální sekretariát sídlí v Lucemburku.
Simultánní tlumočení všech parlamentních rozprav i rozprav výborů je zajištěno ve všech 23 oficiálních jazycích Evropské unie: anglickém, bulharském, českém, dánském, estonském, finském, francouzském, irském, italském, litevském, lotyšském, maďarském, maltském, německém, nizozemském, polském, portugalském, rumunském, řeckém, slovenském, slovinském, španělském a švédském.
Lisabonská smlouva nově upravila počet europoslanců, a to na 751 (750 poslanců a předseda). Rozdělení mandátů stanoví jednomyslným rozhodnutím Evropská rada z podnětu Evropského parlamentu. Minimální počet na jeden členský stát má být 6 poslanců a maximální počet 96 poslanců. Česká republika má 22 mandátů.
Oblastí veřejného zdraví se zabývá Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (Committee on the Environment, Public Health and Food Safety - ENVI).
Výbor je zodpovědný za tyto oblasti:
ENVI také dohlíží a je, v rámci své působnosti, odpovědný za aktivity unijních agentur jako Evropská léková agentura (EMA), Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC), Evropská agentura pro životní prostředí (EEA), Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) a Úřad pro potraviny živočišného původu.
Stránky Evropského parlamentu naleznete zde.
Stránky výboru ENVI naleznete zde.