Po přijetí do nemocnice
Následující text by měl
poskytnout alespoň základní informace o organizaci práce nemocničního oddělení
a především o tom, na co existuje nárok a na co si dát v roli pacienta (či
pacientova příbuzného nebo blízkého) pozor.
Přijetí do nemocnice není
příjemná záležitost – ať se jedná o pobyt plánovaný nebo se jedná o akutní
stav, který si hospitalizaci vyžádal. Příchod do neznámého prostředí přirozeně
vyvolává úzkost a nejistotu.
Standard či nadstandard?
Většině pacientů během
pobytu v nemocnici vadí představa ztráty soukromí. Pobývat 24 hodin denně
v místnosti společně s dalšími dvěma, třemi (i více) osobami bývá
nepříjemné. Pacient v tuto chvíli vítá spíše klid a intimitu. Pokud máte
zájem (a finanční možnosti), neváhejte se informovat na možnost nadstandardního
ubytování v nemocnici, a to jak při hospitalizaci plánované, tak akutní.
Tzv. „nadstandard“ obvykle znamená ubytování v jednolůžkovém pokoji
vybaveném televizorem, někde ledničkou či internetovou přípojkou, ale hlavně
často i vlastní koupelnou a WC. Úroveň nadstandardů v nemocnicích
v ČR je různá a závisí na stavebním uspořádání nemocnice i na jejích
finančních možnostech. Cena nadstandardního ubytování není smluvní – nemocnice
Vám musí předložit oficiální ceník, kde je jasně uvedeno jakému druhu
nadstandardních služeb konkrétní cena odpovídá. Obvykle se příplatky za
nadstandardní pokoj pohybují v řádech 1000 Kč/den. Úhrada nadstandardního
ubytování po Vás nesmí být vyžadována, pokud jste si je neobjednali – například
v případě, že je při akutní hospitalizaci jediné volné lůžko právě na
nadstandardním pokoji.
1. První kroky na
oddělení
Při přijetí
k hospitalizaci je přijímající lékař povinen vás seznámit s důvodem
přijetí a s tzv. plánem zdravotní péče o vás – tedy s tím, co „se
s vámi bude dít“. V tomto procesu byste neměli hrát jen roli pasivního a
přikyvujícího posluchače – neváhejte klást lékaři otázky, které vás zajímají.
Přijímající sestra vás
podobně seznámí s plánem ošetřovatelské péče a především vás seznámí
s provozem oddělení a s jeho uspořádáním. Její povinností je také
seznámit vás s nemocničním řádem a Kodexem práv pacientů, který by na
každém oddělení každé nemocnice měl být k dispozici. Stále větší počet
nemocnic v ČR používá k bezpečné identifikaci pacientů plastové
náramky, na nichž je uvedeno jméno, číslo pacienta, datum narození, případně
další informace. Jedná se o účinný nástroj prevence záměny pacienta například
při podávání léků, při operačních výkonech apod. Máte jistě právo
z osobních důvodů odmítnout nošení identifikačního náramku, ale je
především ve vašem zájmu toto označení přijmout – záměny pacientů (zejména např.
při nočním podání léků) nejsou nikde na světě výjimkou.
Jen málo českých nemocnic
má pokoje nemocných vybavené dostatkem úložných prostorů (skříní), proto vám
s největší pravděpodobností po příchodu na pokoj sestra nabídne uložení
svršků do šatny – přitom vám vystaví potvrzení o odevzdání včetně jejich
popisu, který si pečlivě zkontrolujte, jinak nelze reklamovat případnou ztrátu
či poškození vašeho oděvu. Sestra vám rovněž nabídne uložení cenností, které
máte případně u sebe, případně větších finančních částek, do nemocničního
trezoru. Obecně se nedoporučuje nosit s sebou do nemocnice cennosti a
větší finanční sumy. Pokud se tak z jakéhokoli důvodu stalo, využijte
možnosti je (opět proti potvrzení) bezpečně uložit, jinak se při případné
ztrátě vystavujete riziku nepříjemných, dlouhých a ne vždy úspěšných sporů.
Většina nemocnic má dnes v areálu bankomaty, takže k držení větších
finančních částek v hotovosti opravdu není žádný důvod.
Ve všech nemocnicích
v ČR je
zakázáno kouření –
nekomplikujte laskavě svůj pobyt zbytečnými konflikty s personálem a
respektujte toto omezení. Bývá zvykem vyhradit místa pro kouření v rámci
areálu zdravotnického zařízení. Personál je povinen vás s nimi seznámit
při přijetí.
Organizace práce na
pracovištích nemocnic není jednotná. Obvyklé členění je na tzv. standardní
oddělení, určené pro většinu „běžně“ nemocných, dále jednotky intenzivní péče
(tzv. JIP) a resuscitační oddělení (ARO) určená pro těžce nemocné, kteří
vyžadují pomoc přístrojů, pečlivé sledování jejich životních funkcí, například
krevního tlaku či EKG (tzv. monitoring), případně speciální pracoviště (porodní
sál, pooperační oddělení apod.).
2. Kdo je kdo
V čele pracoviště
nemocnic stojí primář. Pracoviště fakultních nemocnic se nazývají kliniky a
titul vedoucího pracoviště je přednosta kliniky. Statut
kliniky může ministerstvo zdravotnictví udělit i pracovišti v jiných
zdravotnických zařízeních než jsou fakultní nemocnice. Jednotlivá
oddělení pracoviště (často nazývaná „stanice“) vede vedoucí lékař, kliniky
obvykle učitel lékařské fakulty s titulem „asistent“, případně „docent“ či
„profesor“. Tyto tituly jsou vázány na školské, výukové funkce na klinice.
Organizační vedení pracoviště zajišťuje primář ve spolupráci s přednostou
kliniky. O jednotlivé pacienty se starají jejich
ošetřující lékaři – pokud jste nebyli informováni o tom, že vaším
ošetřujícím lékařem bude lékař, který vás do nemocnice přijímá, neváhejte se
zeptat, kdo jím bude a jméno tohoto lékaře si dobře zapamatujte, případně si
jej zapište. Ošetřující lékař odpovídá za to, že jsou provedena všechna nutná
vyšetření, koordinuje péči různých specialistů, průběžně vás informuje o vývoji
vašeho zdravotního stavu, o všech nálezech, k nimž se během pobytu došlo a
odpovídá na nejčastěji kladenou otázku: „ Kdy půjdu domů?“. Ošetřující lékař u
vás bude provádět každý pracovní den vizitu. Není neobvyklé, že se během pobytu
na jednom pracovišti ošetřující lékaři střídají, vždy však o tom musíte být
informováni.
Několikrát za týden
probíhají takzvané „velké vizity“ – tedy vizity primáře nebo přednosty kliniky,
jemuž ošetřující lékaři podávají informace o jednotlivých pacientech. Pokud
máte dotaz, na který Váš ošetřující lékař neumí odpovědět, neváhejte se zeptat
během velké vizity (či kdykoli jindy) jeho nadřízeného.
Mnohem více času než
lékaři tráví s pacienty zdravotní sestry a další ošetřovatelský personál.
Pro každou směnu by vám měla být vyčleněna „vaše“ sestra, která odpovídá za
veškeré poskytnuté ošetřovatelské výkony zejména podávání léků. Její jméno
budete také znát – je povinna, podobně jako všichni pracovníci nemocnice, kteří
s vámi přijdou do styku, se vám představit a nosit viditelně umístěnou
jmenovku.
V čele
ošetřovatelského personálu na každém pracovišti je tzv.
staniční sestra, na ni se obracejte s případnými připomínkami
k práci jednotlivých sester či ošetřovatelského personálu obecně. Každé
oddělení či klinika má vrchní sestru, která řídí veškerý nelékařský personál a
obvykle společně s primářem či přednostou kliniky provádí velké vizity.
Kromě ošetřujícího lékaře
vás budou vyšetřovat, případně provádět nejrůznější výkony, jiní lékaři dané
nemocnice – říká se jim
konsiliáři.
Každý z nich je opět povinen se vám představit a seznámit vás
s účelem jím prováděného vyšetření.
K zástupcům
ošetřovatelského personálu, kteří se o vás budou starat patří obvykle:
- fyzioterapeuti
(také nazývaní rehabilitační pracovníci) –
specialisté v provádění léčebné rehabilitace – docházejí za pacientem
na jednotlivá pracoviště nemocnice, případně se o ně starají na vlastním
oddělení,
- nutriční
terapeuti (také nazývaní „dietní sestra“) – odborníci
na léčebnou výživu a stravování. Ti za vámi mohou přijít na základě
upozornění vašeho lékaře či sestry, že máte pravděpodobně nedostatečnou
(či nadměrnou) váhu a budou se společně s vámi věnovat rozboru vašeho
jídelníčku a snažit se vám navrhnout způsob, jak výživu zlepšit. Nutriční
terapeuti pomáhají lékařům i při léčbě pacientů s onemocněními, kde
je příslušná dieta podstatnou součástí léčby (například cukrovka –
diabetes mellitus),
- radiologický
(rentgenový) asistent – pod vedením lékaře provádí
rentgenová vyšetření,
- sociální
pracovník – pomáhá řešit obtížnou sociální situaci
vzniklou v souvislosti s onemocněním či úrazem – zajišťuje
například ve spolupráci s ošetřujícím lékařem podání žádosti o
umístění v léčebně dlouhodobě nemocných,
- ošetřovatelky
a sanitáři – bez nich se neobejde provoz žádného
oddělení – méně kvalifikované práce jako je pomoc pacientům při jídle, při
osobní hygieně, či jejich transport na různá vyšetření.
Drtivá většina pracovníků
nemocnic je vysoce kvalifikovaná a komunikačně zdatná – zdravotníci vykonávají
svou práci rádi a k pacientům mají profesionální a slušný vztah. Tak jako
ve všech jiných profesích i zde se může stát, že se najde výjimka – lékař či
sestra nebudou respektovat vaše požadavky, nepodají vám dostatečnou informaci.
V tom případě neváhejte a požádejte o pomoc jejich nadřízené, případně
primáře či přednostu kliniky. Pokud by ani toto nepomohlo, využijte možnosti
obrátit se přímo na ředitele příslušné nemocnice – pokud jste příliš oslabeni
v důsledku svého onemocnění, požádejte o pomoc své blízké. Na druhé straně
je dobré mít na paměti, že práce ve zdravotnictví je stresující a proto je
nutné snažit se ve vztahu k personálu nemocnice vystupovat klidně, trpělivě
a vlídně – v žádném případě však poníženě.
3. Duchovní služby
Každá nemocnice zajišťuje
pro své pacienty dostupnost duchovních služeb pro všechny církve a náboženské
společnosti, které v ČR působí. Pro většinová vyznání v dané oblasti
se obvykle konají v nemocnici pravidelné bohoslužby. Individuální kontakt
s duchovním zprostředkuje vaše sestra, případně ošetřující lékař. Pokud
v nemocnici není pro duchovní služby vyčleněn prostor (obvykle společná -
ekumenická kaple), nebo váš stav nedovoluje, abyste se s duchovním
v tomto prostoru setkali, personál vám zajistí možnost nerušené komunikace
třeba i improvizovanou formou přímo na oddělení.
4. Strava
Kvalita stravy
v nemocnici bývá předmětem nejčastějších diskusí a stížností. Při
velkokapacitním vaření jistě není možno uspokojit individuální chutě, ve
většině nemocnic v ČR je ale v současné době již dostatečně kvalitní
systém přípravy stravy, který by měl být pro daný účel uspokojivý.
Požadujete-li vyšší standard stravy, neváhejte požádat vaši sestru či
nutričního terapeuta o nabídku nadstandardní stravy (za poplatek). Ve všech
nemocnicích by Vám měli být schopni na požádání zajistit vegetariánskou stravu
či stravu s vyloučením vepřového masa.
Mnohem významnější než
chuť stravy je její „bezpečí“. Nezapomeňte seznámit přijímajícího i
ošetřujícího lékaře s tím, že máte nějakou alergii na potraviny – tuto
informaci dejte i své sestře a obvykle není na škodu ji i napsat na lístek
položený například na váš noční stolek. Navíc je vhodné při jakémkoli podezření,
že podaná strava by mohla obsahovat potravinu, na kterou jste alergičtí, ihned
požádat o konzultaci sestru či nutričního terapeuta – opatrnosti nikdy nezbývá.
Pokud pacientům do
nemocnice jejich blízcí přinášejí stravu, je nutné, aby se tak dělo po konzultaci
s ošetřujícím lékařem – některé potraviny mohou být nevhodné vzhledem
k onemocnění, či vzhledem k lékům, které pacienti užívají. Nemocnice
musí zajistit prostor pro ukládání potravin podléhajících zkáze (lednici),
současně má ale právo prošlé, poškozené či jinak rizikové potraviny
s vědomím pacienta zlikvidovat.
Důvěřuj, ale…
I při veškeré snaze o
poskytování kvalitní a bezpečné péče je nemocnice natolik složitým
„organizmem“, že se nemůže vyhnout případným rizikům. K tomu, aby jich
bylo co nejméně, můžete přispět i vy. Snažte se klást lékařům i sestrám co
nejvíce dotazů (například na to, jaké léky vám sestra podává, za jakým účelem
vám odebírají krev apod.). Nespoléhejte na to, že se případná informace o
nějaké rizikové okolnosti vašeho zdravotního stavu (například alergie na
konkrétní lék), kterou jste sdělili při přijetí, dostane ke každému ze
zdravotníků, kteří o vás pečují – upozorněte je třeba i opakovaně – opatrnosti
nikdy nezbývá.
Je užitečné, když si
budete zapisovat, jaké informace vám jednotliví lékaři či sestry podali a kdy
to bylo. Jednak vám to pomůže si všechna sdělení zapamatovat a případně o nich
informovat své blízké. Také fakt, že si činíte poznámky při rozhovoru
s ošetřujícím lékařem, má i svůj psychologický dopad – personál má pak
snahu pracovat ještě precizněji.
JDE O VAŠE BEZPEČÍ.